Mysty

Letěli už několik hodin a v před nimi byli vidět červánky, když Snape začal konečně klesat k zemi. A před nimi se začal objevovat veliký hrad, ovšem tmavší, než Bradavice. Všude okolo plály vysoké vatry ohně.

Přistáli před bránou z plechu, kterou, z obouch stran obklopovali kamenní draci. Pomalu slézali z košťat. Dívky se raději drželi poblíž chlapců. Neznámý a strašidelný hrad jim naháněl strach. Dokonce i Snape a Tonksová se nejistě dívali na hrad.

,,Snape, ty blázne, přistáli jsme jinde, než jsme měli. Naval mi tu mapu!"

A už mu ji vytrhovala z ruky, ihned ale zůstala na ni nevěřícně koukat. Podle mapy byli na správném místě. Potichu a trošku něvěřicně promluvila.

,,Přece by nás Brumbál neposlal na tohle místo."

A jak byl Snape překvapený, zapomněl na svůj ironický tón.

,,Brumbál tu školu viděl naposledy před patnácti lety."

Tonksová se na něj nevěřícně podívala a chtěla ještě něco říct, ale brána před nimi se začala otvírat a zevnitř výcházeli tři lidi. Vypadali ještě hrůzostrašněji, než Kruvalští, kteří přijeli ve čtvrtém ročníku.

Na tváři měli nepříjemné tvrdé rysy, a kdž jeden z nich promluvil, naskakovala jim po celém těle husí kůže.

,,Vítám vás na škole Abraxas. Jedné z nejlepších škol Irska. Prosím následujte mě, jsem ředitel této školy Adam Lion. Vyhradili jsme pro vás čtyři pokoje."

Snape se rozešel k řediteli, aby se představil, ale mezi ně si stoupli ty dvě gorily, jenž přišli společně s ředitelem. Proto radši udělal dva kroky zpátky a se svými žáky následoval ředitele.

Zavedl je do odlehlé části školy. Nikde po cestě nepotkali ani živáčka. V chodbě, kam je ředitel zavedl byli pouze čtvery dveře - jejich pokoje. Ředitel ukázal na první.

,,Tento pokoj je pro učitele, je tam mnohem víc komfortu, o ostatní ať se podělí žáci. Nepočítali jsme s tím, že přijedou i nějaké dívky, naše škola je pouze pro chlapce. A tak si muste poradit.

V každém pokoji jsou dvě postele a dveře vedoucí do koupelny. Tu má každý pokoj samostatnou. Ráno pro vás někdo příjde a dovede vás do společenské místnosti, kde se třikrát denně scházíme. Dobrou noc."

Jakmile domluvil, odešel a jeho dva ochránci s ním.

Děvčata, chlapci, Snape a Tonksová za nimi nevěřícně zírali. První se vzpamatovali naši dva dospělí a porozhlédli se po pokojích a světe div se, domluvili se očima jak budou jejich žáci na pokojích.

,,Pro vlastní bezpěčnost budete na pokoji chlapec a dívka. Vybalte si a za hodinu přijďte do našeho pokoje, řeknu vám o této soutěži."

S tím zaplul do svého pokoje. Tonksová ještě na všechny povzbudivě mrkla a s mrzutým úsměvem odešla za Snapem.

,,Já s Pansy si zamlouváme tenhle pokoj."

A okamžitě jak Dominic, tak Pansy zapluli dovnitř...

Harry házel nejistým pohledem z Hermiony na Sabrine, tak dlouho, až se Sabrin rozhodla, že mu to ulehčí.

,,Budu s Malfoyem, už se známe, nebude nám to dělat problém."

Malfoy se na ni smutně pousmál a společně zašli do předposledního volného pokoje, Harry a Herm tedy vešli do toho posledního, který byl vedle Snapeova. Teprve teď si všiml, že Hermiona se třepe. Okamžitě k ní zamířil a objal ji. Položila si hlavu na jeho rameno.

,,Hermi, to bude dobrý. Prosím, uklidni se. Potřebuju tvůj chytrej mozek, aby nám pomohl zvětšik kufry a my mohli jít ke Snapeovi, aby nám nevynadal za pozdní příchod. Nepomohlo by, že je to můj otec, protože to víš jen ty a Sabrin a tak to asi dlouho zůstane."

Hermionina ramena se začala ještě víc otřásat a Harry se lekl, že ji rozplakal, ale pak se uklidnil, když si všiml, že se začala smát. Pustila se ho a mávnutím hůlkou zvětšila jejich kufry do normální velikosti. Potom si začali vybalovat.

Jakmile dokončili tohle, vyšli z pokoje a zamířili do pokoje Snapea a Tonksové, ale jakmile otevřeli dveře, zůstali stát na místě.

Chvíli před tím u Snapea:

,,Severusi, to snad nemyslíš vážně. Máš ty vůbec nějaké jiné oblečení, než černé?"

Tonksová nevěřícně pozorovala Snapeovo počínání, když vyklízel věci ze svého kufru a pečlivě rovanl na hromádky, ona své kouzlo do skříně pouze naházela.

,,Ano, na rozdíl od toho vašeho, to moje vypadá dobře."

Očividě narážel na její všebarevné oblečení."

,,Takže milá NYMPHADORO, nechte moje oblečení na pokoji."

Na její jméno dal velký důraz, protože věděl, jak ho nesnáší.

,,Neříkejte mi tím hrozným jménem."

Přiblížila se k němu a chtěla mu jednu vrazit, ale Snape měl dobré instinkty a její ruku chytil ještě ve vzduchu.

Polekaně se podívala do jeho očí a přidušeně vykřikla. Jeho oči úplně ztmavly. Chtěla udělat několik kroků od něj, ale nedovolil ji to. Místo toho se kní začal pomalu sklánět, až se jejich rty setkaly.

Zpočátku zkoumavý polibek přerostl teď v něco mnohem vášnivějšího. Jejich jazyky se spolu proplétaly v tak zběsilém tempu, že neslyšeli, jak se otevřeli dveře. Až vykřik tipu:

,,Tati! Tonksová!"

Je donutil od sebe odskočit. Dívali se na Harryho a Hermionu, kteří stáli ve dveřích. Odtrhl od nich pohled a pokusil se zachytit ten Tonksové, ale nepodařilo se mu to. Místo toho dveře znovu praskly a po Harrym ani Hermioně nebylo vidu ani slechu.

,,Tati? Co to má znamenat Severusi?"

Mluvila tichým tónem a její dech se teprve pomalu dostával do normálního tempa. Došel k ní, chytil ji za chvějící ruku a donutil ji usednout vedle něj na pohovku.

,,Harry je můj syn, zjistil jsem to teprve o prázdninách. Lily mi poslala dopis. Proto jsem odešel od Voldemorta."

Přitiskla se k němu.

,,Ach. Teď už chápu, proč si odešel, ale chci se ještě na něco zeptat... Proč si to udělal?"

Věděl o čem mluví. Ovšem nevěděl jak ji odpovědět. Netušil proč, ale cítil, jak mu srdce ještě pořád divoce bije.

,,Já... nevím. Snad jsem chtěl, ale je to to nejhezčí, co jsem zažil."

Trochu víc se k němu přitulila. Věděla, že mluví pravdu. Kdy jste zažili Snapea, jak nevěděl co říct a byl nejistý.

,,Měl by jsi jít za Harrym, vysvětlit mu to."

Přikývl a stoupnul si, ovšem její ruku nepustil.

,,Pojď se mnou. Bude to tak jednodušší."

A tak společně zamířili k Harrymu. Jakmile otevřeli dveře jeho pokoje, zůstali stát, jako přimrazeni. To co viděli, ani v nejmenším nečekali. Harry se válel po jedné z postelí a smál se jako blázen, zatímco nad ním stála Hermiona a snařila se ho slovy uklidnit.

,,CO TO MÁ ZNAMENAT?"

Snape měl pocit, že se zblázní. Jeho syn se mu směje. Ovšem okamžitě přestal, jakmile viděl otcův bolestný pohled.

,,To není, jak si myslíš. Jsem šťastnej to proto, a taky je to k neuvěření, že ty a Tonksová, ale přeju vám to."

Určitě chtěl ještě někdo z nich něco říct, ale přerušily je bolestné výkřiky z vedlejšího pokoje. Byl to pokoj Sabrine a Draca. Okamžitě se tam rozeběhli.

Otevřeli dveře a jediný Snape se rozběhli k Dracovi, který ležel na zemi a držel se za hlavu. Sabrin seděla vedle něj a snažila se mu pomoct, ale nevěděla jak, a tak ho alespoň držela za ruku.

,,Co se děje?"

Snape se otočil na Sabrine a doufal, že bude znát odpověď na jeho otázku. Ta se slzami v očích odpověděla:

,,Jeho otec. Dělá tohle často. Snaží se vlést Dracovi do hlavy a dělá to dost surově. Jenomže Draco vždy když jsme spolu se tomu snaží zabránit, aby neviděl jeho myšlenky. Proto se snažím být od něj co nejdál, aby mu kvůli mně nezpůsoboval bolest."

Snape nad tím pokroutil hlavou, pak položil svoji ruku na Dracovu hlavu a zavřel oči. Pomáhal mu se vypořádat s otcem. A opravdu, během chvilky přestal Draco naříkat a už jen trhaně oddechoval.

Sabrine mu pomohla si sednout. A ptala se, jestli je v pořádku, když řekl, že už je to dobrý. Chytila jeho ruku a nehodlala ji pustit.

,,Když už jsme v tomle pokoji, mohl bych vám říci o této soutěži a splnit první úkol."

Chtěl začít, ale Harryho u pozornil na to, že Draco s Pansy chybějí. Snape ho pro ně poslal. Draco se zvedl, že půjde radši s ním, i když je to vedle.

,,Já se jich nebojím Malfoyi, ubránil bych se."

,,Já vím Pottere, ale nevíš co tě čeká. Pansy a Dominik jsou plně oddáni pánovi Zla. Mají určitě za úkol ti ublížit."

A taky že jo. Ještě ani nedošli k dveřím jejich pokoje, už se otevřeli dveře a na Harryho i Draca letěla kledba cruciatus. A jak to tak brzy nečekali, ani jeden nestihl odskočit. A kledba do obouch narazila.

Svíjeli se na zemi v bolestných křečích, které naštěstí netrvaly déle jak 20 vteřin, protože majitelé hůlek vysílající tohle kouzlo byli během chvilky profesorem lektvarů svázáni. Ten se ihned sklonil ke svému synovi a studentovi.

Oboum podal lahvičku po cruciatu. Potom se znovu otočil na ty dva.

,,Okamžitě půjdete domů. Pro tenhle případ zde mám tajný spoj... Fawkesi!"

Vedle nich se objevil Fénix, který zatrylkoval na pozdrav a převzal dopis, který vyčaroval Snape.

,,Tyhle dva vezmi s sebou a dones je k Brumbálovi, dopis mu předej."