Jdi na obsah Jdi na menu
 


3kapitola

27. 4. 2008

Ráno vzbudilo Harryho klení ze spodní části domu. Snape byl asi pěkně v ráži. Co ho mohlo rozzuřit? Harry se oblékl a sešel dolů, kde už v tu chvíli bylo ticho. Za stolem seděl Snape, před sebou měl dopis, který hypnotizoval, když přišel Harry, rychle dopis schoval do své levé kapsy.

 

 

,,Pottere, najezte se, za chvíli půjdeme na Příčnou.“

 

 

S tím se otočil a vypochodoval z místnosti. Nevšiml si, že mu onen dopis vypadl, opvšem Harry si toho všiml okamžitě. Cvíli jej pozoroval a pak jej rychle schoval do kapsy. Rychle dojedl a vyběhl nahoru se převléci. Už chtěl vyjít ven, když si vzpomněl na dopis, schovaný ve svém hábitu, rychle se pro něj vrátil a rozložil jej.

 

 

Vše je zařízeno, tvé komnaty jsou přestěhovány. Nyní se nacházejí poblíž vstupu do Nebelvírské věže, doufám proto, že Nebelvír nebude neustále na nule.

Také doufám, že už si Harrymu řekl pravdu. Sám to víš už dva týdny a Harry má právo to vědět. Zítra až zanecháš chlapce na nádraží vyřiď prosím tu věc, o kterou jsem tě žádal, potom přijď ihned do mé pracovny a doufám, že Harry už bude vše vědět.

 

 

 

Harry nechápal, co tím Brumbál myslel. Měl strach z toho, co by se měl dovědět. Stalo se něco někomu? Když za chvíli scházel dolů do haly, působil klidným dojmem, že ani Snape nic nepoznal.

 

 

,,Pottere, na Příčnou půjdeme pomocí letaxové sítě. Půjdu první, vy jděte hned po mě.“

 

 

Snape vstoupil do krbu a společně ze zelenými plameny, které ho začaly olizovat, zmizel. Harry jej během chvilky následnoval, po menším kolotoči krby, vystoupil a následoval profesora, který zamířil do Krucánků a Kaňourů, nevěděl, jak  by mu měl oznámit, že si prvně musí vyzvednout galeony v bance.

 

 

,,Tady máte seznam, já se zde zatím porozhlídnu.“

 

 

Když se Harry neměl k odchodu, znovu se na něj otočil.

 

 

,,Pane Pottere, na co čekáte?“

 

 

,,Pane, já potřebuji ke Gringotům, nemám peníze.“

 

 

Snape nadzdvihl obočí, potom jako by si něco uvědomil, zašátral ve svém plášti a vytáhl váček až po okraj naplněný penězi.

 

 

,,Ach tak, profesor Brumbál s tím počítal, peníze vám nechal vyzvednout a poslal je ke mně.“

 

 

,,Děkuji.“

 

 

Šáhl po váčku a vydal se hledat učebnice, jenž měl na svém seznamu. Koupil si i nové brky, inkoust a pergameny. Potom se vrátil k muži, stojícímu u východu. Ten jen mávl hůlkou a celý Harryho nákup zmizel, Harrymu došlo, že jeho věci již musejí být v profesorově domě.

 

 

Společně se vydali do lékarny, kde se zdrželi poměrně dlouhou dobu, poněvadž Snape měl po “Harryho nájezdu“ ztenčené zásoby. Harry se cítil trochu provinile, ale jelikož mu Snape nic nevyčítal, tak se po nějaké době uklidnil.

 

 

Dalším cílem byl Děravý kotel, kde za ticha, jenž ani jeden z nich neporušil, snědli svůj oběd. A vydali se ke krbům, díky kterým se měli vrátit zpět do bezpečí domu.

 

 

,,Pottere adresa je sídlo Snapeů.“

 

 

Harry vešel první, sotva vylezl z krbu na druhé straně, rozběhl se do Snapeova pokoje, kde vrátil dopis do hábitu, jenž měl Snape ráno a rychle se vrátil do svého pokoje. Stihl to jen tak tak, profesor už šel nahoru.

 

 

Po zbytek odpoledne se Harry zavrtal do úkolů, jedním z nich byl i úkol z lektvarů. Tentokrát Harrymu úkoly nedělaly takový problém a to je dělal bez Hermiony.

 

 

Z jednou větou v eseji pro Snapea si ale nebyl jistý, rozhodoval se, zda má počkat až mu Hermiona poradí a nebo se má jít zeptat přímo profesora a riskovat další jízlivou poznámku na svoji adresu a nebo doufat, že mu poradí a zdrží se všech poznámek.

 

 

Zvolil druhou možnost a vydal se zaklepat na dveře Snapeova pokoje, nikdo mu neotevřel, proto se vydal dolů do knihovny, kde doufal, že jej objeví. Nezplet se. Snape tam opravdu byl. Sděl v jednom z křesel a byl zatčen do jedné z knih.

 

 

Když Harry vešel a zůstal před ním stát, zvedl hlavu a podíval se na něj.

 

 

,,Co potřebujete Pottere?“

 

 

Jeho pohled ale nebyl mrazivým spíše zvědavý. Proto se Harry odvážil zeptat se.

 

 

,,Pane, já …. Dělám úkol do lektvarů¨a nevím si rady jak dál, nemohl by jste mi poradit? Mám to skoro vše, jen jednou větou si nejsem jistý.“

 

 

Snape si od něj vzal esej a když uviděl hustě popsaný pergamen, který byl o několik palců delší, než zadal, myslel si, že snd blbě vidí.¨

 

 

,,Pottere, vy jste udělal takhle dlouhý sám a bez pomoci?“

 

 

Nemohl tomu uvěřit.

 

 

,,Ano pane, ale jak jsem říkal, nejsem si jistý poslední větou.“

 

 

Snape přejel očima ke konci eseje. Kde si přečetl poslední větu. Musel se nadechnout. Nemohl snést to, že šestnáctiletý kluk si uvědomil tuhle hlavní podstatu tohoto lektvaru, vždyť jemu bylo o deset let víc, když na to přišel, a i když nechtěl, pocítil v té chvíli nenadálý pocit pýchy.

 

 

,,Tu poslední větu máte správně, počkejte chvíli, opravím vám to.“

 

 

Harry se zarazil, s tímhle nepočítal, ale věděl, že teď se nemá cenu s profesorem přít, a tak zůstal stát opodál a rozhlížel se po titulech knih. Musel si přiznat, že jich spoustu už přečetl a vůbec to nebylo tak, že by ho to nebavilo jako ve škole, nýbrž zde jej to bavilo hodně a dozvěděl se plno věcí.

 

 

Ale teď už neměl čas o tom přemýšlet, protože Snape už opravil jeho domácí úkol a teď jej pozoroval nic neříkajícím pohledem.

 

 

,,Pane Pottere, překvapil jste mě. Udělal jste to sám bez slečny Grangerové a ještě je to lepší, než když to děláte s její pomocí. Už nechci vidět žádnou z vašich bývalých slabomyslných prací. Teď už od vás očekávám jenom tu nejlepší práci v mých hodinách.“

 

 

S tím mu podal pergamen, na kterém se jasně červenou tkvělo velké V. Harry zalapal po dechu. To snad bylo poprvé, co některý Nebelvířan dostal V. Pokud si pamatoval, tak ani Hermioně se to ještě nepodařilo.

 

 

,,Pottere, čemu se divíte? Takhle dokonalou práci mi ještě nikdo neodevzdal.“

 

 

Jestli byl doteď Harry zaskočen známkou vynikající se na jeho úkolu, teď byl překvapen ještě víc. Snape ho pochválil? Už ničemu nerozumněl, Snape se choval jinak.

 

 

Najednou se profesor zvedl a  okolo Harryho prošel pryč. Nic neřekl. Chlapec pochopil, že pro dnešek jej již neuvidí. A zítra, zítra už pojede zpět do školy, ale bylo to jiné, tentokrát už se tolik netěšil. Na Snapeův dům už si zvykl, bude mu chybět.

 

 

Rozhodl se jít si lehnout bylo už pozdě a on byl unaven. Zapomněl již na to, že mu Snape měl něco říct.

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA