Mysty

Harryho vzbudil budík, jenž si neopomněl nachystat. Zabalil si poslední věci a naposled se porozhlédl po teď již prázdném pokoji. Společně s věcmi se přesunul do haly, kde je zanechal a vydal se do kuchyně, odkaď voněla slanina. Za stolem seděl profesor a pojídal svoji snídani, Harry jej pozdravil.

,,Dobré ráno Pottere, rychle se nasnídejte, odvedu vás na vlak.“

Snape odešel a Harry do sebe rychle naházel snídani, umyl talíř s hrnkem a uklidil je. Potom odešel do haly, kde si sedl na kufr a čekal na Snapea. Nemusel čekat dlouho, už za chvíly scházel ze schodů. Mávl hůlkou a Harryho kufry se zmenšily tak, že si je Harry mohl strčit do kapsy. To samé udělal s Hedvičinou klecí a koštětem.

,,Vaše sova nechť tam doletí, myslím, že bude ráda.“

Harry otevřel dveře a Hedvika s radostným skřekem vyletěla do pozdního rána. O chvíli později se dva kouzelníci přemístili na nástupiště 9 ¾. Byli zde brzo, což mělo za výhodu, že zde bylo jen pár lidí a ti si jich moc nevšímali. Profesor zavedl Harryho do zadního kupé.

,,Pottere a ne že něco vyvedete!“

Mávl rukou a kufr, klec a koště se navrátily do své podoby, potom se vytratil ven.

Sotva se za ním zavřely dveře, vzpomněl si Harry na kouzlo, které si vymyslel během četby ve Snapeově domě. Mávl hůlkou a kupé se zvětšilo. Teď mělo místa hned pro dvanáct lidí. Harry se usadil s úmyslem počkat na Hermionu a Rona vevnitř, nechtěl se setkat s Weasleyovými, kteří by mu připomínali to, co se stalo Siriusovi, na což se mu pomalu, ale jistě podařilo zapomenout, pochopil, že Sirius šel na ministerstvo ze své vůle.

Samozřejmě dorazili na poslední chvíli. Už jen viděl, jak Ron, Hermiona a Ginny naskočili do vlaku. Za chvíli se otevřely dveře a dovnitř nevpadli jen Ron a Hermiona, vešel i Nevill a v závěsu za ním Lenka a Ginny.

,,Téda harry, ty sis to tady pěkně poupravil.“

Ron se zatvářil ohromeně, ostatní pouze protáhly obličeje. Jenomže Ron nehodlal zůstat ticho.

,,Je pravda, že je tady Snape? Seamus říkal, že ho viděl, když se sem přemístil a prej by řekl, že ty si se přemýstil společně s ním.“

Harry se zarazil, Ron neví, že byl u Snapea?

,,Jak si se měl u Dursleyů? Bylo to hrozné?“

Hermiona to taky neví? Stočil na ni svůj pohled. Ona na něj mrkla. Takže ta to ví a snaží se mi pomoct, asi bych jí měl odpovědět.

,,No, hned zezačátku mi sebrali koště a hůlku a zamčely je v přístěnku. Jinak si nemohu stěžovat, tento rok se ke mně chovali lépe než předtím.“

Ron se na něj usmál, už zapomněl, na to, co říkal Seamus.

,,To je dobře, i kdž táta má nové auto. Stálo by za to jej vyzkoušet. To by byla slušná “záchranná akce.““

Nejen Harry se zasmál, společně s ním se zasmáli i všichni až na Hermionu, které se to nelíbilo.

,,Rone, přece by si svého otce nepřivedl znovu do potíží. Už díky prvnímu autu jste mu přivodili problémy, neudělejte to i s tím druhým.“

V Hermioně se ozval její smysl pro správné věci. Ron na Harryho udělal takový obličej, že nevydržel a rozesmál se. Jeho smíchem se nakazili iRon, Nevill, Lenka a Ginny. Vzápětí se přidala i Hermiona.

Když v tom se otevřely dveře a vnich stál Droaco Malfoy. Všichni stichli a z čirou nenávistí jej pozorovali. Ten se tím nenechal zastrašit a s ironickým pohledem se podíval na Harryho.

,,Pottere, Pottere. Zase s tou chamradí a ted se k vám přidal i ten zrádce. To už na té škole nebude nikdo z učitelů, který by tě neměl rád co?“

Harry se zarazil, o kom to mluvil? Ještě se nestačil dozvědět novinky.

,,Co Pottere, nic mi neřekneš? Bojíš se?“

Harrymu došla trpělivost. Nikdo mu nebude říkat, že se bojí.

,,Poslyš Malfoyi, co kdybys jsi se sbalil a společně s tou svojí peroxidovou hlavou vypadl.“

Draco na nic nečekal, vytáhl hůlku a  neberválně na něj poslal kouzlo, ale Harry jej díky těm hodinám v knihovně identifikoval a i bez hůlky si stačil vyčarovat štít. Kouzlo narazilo do štítu a zmizelo. Draco to jen překvapeně pozoroval. Proti tomuhle kouzlu nebyla obrana, netušil, že Harry se na toto kouzlo zaměřil a vymyslel svůj vlastní štít.

Chlapec s jizvou na čele ho jen pobaveně pozoroval,potom jenom mávl rukou a Draco vyletěl a rozplácl se o stěnu vlaku přes uličku. Harry nevnímal užaslé pohledy svých kamarádu a pozoroval blonďatého chlapce. Chtěl mu ještě něco říct, ale to už přibíhal Snape.

,,Pottere, Malfoyi, co se tu děje?“

Shýbl se k Dracovi a chtěl mu pomoci na nohy, ten se ale ohnal a postavil se sám.

,,Nešahej na mě. Nevím jestli bych tvůj dotyk unesl.“

Harry na to překvapeně koukal, Draco měl k Snapeovi k jako jedinému učiteli úctu. Teď jej urážel. Co se změnilo. Ovšem Snape nevypadal, že by mu to nějak vadilo spíš pozoroval Harryho, okolo kterého pořád pulzoval onen štít.

,,Vy jste v pořádku Pottere?“

Ron, Ginny, Nevill a Lenka překvapením vykulili oči. Snape  se zeptal Harryho jestli je v pořádku? Harry a Hermiona zůstaly v klidu. Harry proto, že si zvykl, že se Snape chová jinak a Hermiona…..

,,Ano pane, jsem děkuji.“

Potom se znovu podíval na Draca. Lépe řečeno na místo, kde ještě před chvílí Draco ležel. Teď už tam nikdo nebyl, musel utéct. Snape to taky zpozoroval. Hodil pohledem po Hermioně, potom po Harrym a odešel.

,,Co to bylo?“

Tentokrát se všichni překvapeně podívali na Nevilla. Bylo zvykem, že když měl co dočinění se Snapem byl buď úplně ticho a bílí nebo koktal. Tentokrát se nic z toho nekonalo.

,,Neville, jaktože se neklepeš?“

,,Nevím, tentokrát mi nenaháněl strach. Jeho chování bylo jiné.“

,,Harry, jaktože měl Snape o tebe starost?“

,,Taky tomu nerozumím Rone. A prosímtě, už se mě neptej.“

Zalezli zpátky do vlaku a cestu, jenž zbývala proklábosili řečmi o prázdninách. Ani se nenadály a už byli v Prasinkách. Přivítali se s Hagridem a sedli si do kočáru a nechali se odvést do hradu.

Sedli si na svá místa u stolů a čekali až vejdou noví žáci. Harry ještě hodil pohledem po Snapeovi. Ten jej pozoroval, ale když se na něj chlapec otočil už se zase díval jinam.

Konečně věšli prvňáčci. Začalo zařazování.  Po jeho skončení se postavil Brumbál.

,,Sem rád, že vás mohu uvítat v novém školním roce. Chtěl bych upozornit na zákaz vstupu do Zapovězeného lesa, dále si můžete další zákazy přečíst na dveřích pana školníka. Také bych mezi námi přivítat nového člena profesorského sboru pan Lupina. (zavládlo všeobecné veselí, kterého se nezúčastnili pouze Zmijozelští. Na profesorovi bylo vidět, jak velkou mu to udělalo radost)

Mnozí z vás jej již znají. Vědí i proč odešel. Já jsem moc rád, že je mezi námi a chci, aby jste jej přivítali. A byli k němu ohleduplní. Tímto všem děkuji za pozornost. Dejte se do jídla.“

Konečně byli ve svých pokojích a mohli zalehnout. Musejí načerpat síly. Vždyť zítra už začínají hodiny.