Jdi na obsah Jdi na menu
 


5kapitola

27. 4. 2008

Ráno šli na snídani a Harry si vzpomněl na to, co včera ve vlaku říkal Malfoy. Otočil se na svého kamaráda Rona a zeptal se ho:

 

 

,, O čem to včera mluvil Malfoy, co Snape provedl?“

 

 

Ron se plácl do čela a s omluvou se podíval na Harryho.

 

 

,,Ty vlastně nic nevíš. Přišla s tím mamka. Snape veřejně přiznal, že je Brumbálovým  špehem u Voldemorta. Zvláštní na tom je, že ho neodhalil Voldemort, ale přiznal to on sám. Mamka říkala, že prý dostal pár dní před tím nějaký dopis, a pak se dokonce několik dní neukázal. Nikomu neprozradil, co v tem dopise bylo, ale asi to bylo důležité.“

 

 

Ale to už vešli do síně a Ron stichl, protože mu padl pohled na stolu, kde ležela bohatá zásoba jídla k snídani. Harry se smířil s tím, že z Rona už nic nedostane.  Během chvilky jim profesorka McGonagalová předala rozvrhy a jeho kamarád vedle něj zaúpěl:

 

 

,,Zase Snape a hned po ránu. Proč je to vždycky stejný?“

 

 

Harry se jen tiše zasmál. Snape už mu po předešlých zkušenostech nepřišel tak špatný, snad jen … snad jen měl špatné vyučovací metody.

 

 

V síni vše utichlo a všechny pohledy se otočili na ředitele, který povstal u profesorsého stolu.

 

 

 

 

,,Pro všechny, jenž dnes mají profesora Snape, tak tyto hodiny odpadají.  Více informací se dozvíte při večeři. Děkuji za pozornost.“

 

 

Odstoupil od stolu a zamířil k malým dveřím za profesorským stolem. Před tím se ještě podíval Harryho směrem, a když zjistil, že ho pozoruje, tak mu naznačil, že a něj počká u ředitelny. Harry přikývl, ze stolu vzal rohlík a vyšel ven. Ani jeden z jeho přátel si toho nevšiml, protože se radovaly z odpadlých lektvarů.

 

 

Došel k chrliči, u kterého stál Brumbál. Ten nepromluvil a rovnou vyšel po schodech nahoru. Šel za ním a sedl si naproti němu ke stolu.

 

 

,,Co potřebujete, pane profesore?“

 

 

,,Severuse chytili smrtijedi. Asi se nevrátí a já mu slíbil, že udělám jisté kroky, pokud se toto stane a tak se musím zeptat. Víš proč si byl u profesora Snapea?“

 

 

Zarazil se, ten Brumbál je snad cvok. Jasně že to ví.

 

 

,,No, aby měl na mě kdo dohlížet.“

 

 

Brumbál smutně zavrtěl hlavou.

 

 

,,Ne, nebylo to jen kvůli tomu. Prosil jsem Severuse, aby ti to řekl, ale je stejně tvrdohlavý, jako ty…

    Možná se teď zachovám jako zbabělec, ale nevím, jak jinak to udělat, abys to pochopil.“

 

 

Šáhl do šuplíku a vytáhl odtud pergamen, ten podal Harrymu.

 

 

,,Je to dopis, který napsala tvoje matka Severusovi. Je to pouhá kopie, která hned po přečtení shoří.“

 

 

Harry převzal dopis a odešel. Došel až k jezeru a opřes se o majestátný strom. Nechápal, co by jeho matka mohla psát Snapeovi. Rozevřel dopis a začal číst:

 

 

Milovaný Severusi,

 

Je těžké psát tenhle dopis, když vím, že ti dojde, až budu mrtvá, ale nevěděla jsem, kde tě najít a říct ti pravdu. Vím, asi se zlobíš, že jsem si vzala Jamese, ale okolnosti to vyžadovaly. Co jsem mohla dělat jiného? Rodiče jsem neměla a jako těhotná jsem nemohla ani najít práci. Ano čteš dobře, byla jsem těhotná už před tím, než jsem si vzala Jamese.

 

To dítě bylo tvoje. Chtěla jsem ti to tolik říct, ale nikde jsi nebyl. Nakonec jsem to řekla jen Jamesovi a ten se rozhodl mi pomoci. Na Harryho jsme použili kouzlo identity, mělo by vyprchat v den sedumnáctých narozenin.

 

  Nevím, kdy ti tenhle dopis dojde, doufám, že co nejdřív. Postarej se o Harryho. Nechci, aby vyrůstal u Petůnie.¨

 

 Hrozně mi chybíš, chybí mi tvoje polibky, plné vášně, to jak dokážeš být jemný a ohleduplný.

 

Neboj, budeš Harrymu dobrým otcem. Nevím, co ti víc napsat, snad jen… Vždycky jsem tě milovala.

 

 

 

                                 Tvoje Lily

 

 

 

Harry se rozbrečel a ani si nevšiml, že dopis, který upustil na zem, schořel. Nevšiml si, že se kolem něj objevilo několik smrtijedů a ani neviděl kouzlo, které ho omráčilo.

 

 

 

 

Probudil se v kobce. Ani neměl čas se rozkoukat, když se otevřely dveře a dovnitř vešel Lucius Malfoy. 

 

 

,,Á pan Potter se nám probudil, to jsme rádi, protože náš pán ho očekavá.“

 

 

Společně s jedním smrtijedem ho chytil a dovlekly ho až do sálu, kde na trůnu seděl Lord Voldemort. Tam ho pustili na zem.

 

 

,,Ach Harra, tak rád tě zase vidím. A copak se ti stalo? Prý si byl na dně, když tě Lucius s ostatními našel. Ovšem teď tu stojíš hrdost sama a drze se mi koukáš do očí.“

 

 

Měl pravdu. Harry se vzchopil a přidrzlým pohledem se díval na Voldemorta. Před tím se ještě stihl podívat po sále, ale nikde neviděl Snapea.

 

 

,,Nebudu se před tebou plazit a ani se k tobě nepřidám.“

 

 

Voldemortovi rudě zazářily oči. Ovšem během chvilky se uklidnil, pozvedl hůlku a na Harryho poslal cruciatus, ten po pár minutách již nevydržel a rozeřval se bolestí.

 

 

Konečně to skončilo a odvedli ho zpět do jeho cely, kam ho jen tak pohodili a odešli. Byl skrčený a jen taktak bránil slzám, které se mu draly z očí. V tom se nesměle otevřely dveře a dovnitř vešla dívka v Harryho věku. Vlasý hnědé, sestříhané po ramena. Oči hnědé, krásně tvarovaná ústa. Nos tak, jak se hodil k jejímu obličeji a na tvářích a nosu pihy. Došla k Harrymu a pomohla mu lehnout si na postel. Vděčně se na ni usmál a chtěl něco říct. Ona mu jen položila prst na rty.

 

 

Ze svého hábitu vyndala pár lektvarů, které nalila do Harryho. Okamžitě ho vše přestalo bolet a dokonce se mu zahojila většina ran. Dívka se usmála a poprvé promluvila.

 

 

,,Jmenuji se Sabrine (Sabrin). Jsem Raddleyová, a ano jsem dcerou Voldemorta. Pomohu ti odsud se dostat, jen musíš být ticho, pojď.“

 

 

Chytila ho pod paží a pomohla mu stát. Vyvedla ho až před celu, tam se na ni otočil.

 

 

,,Je zde člověk, kterého tu nemohu nechat. Jmenuje se Severus Snape, je to můj … otec.“

 

 

Přikývla a otevřela dveře naproti těm jeho. Severus Snape se okamžitě zvedl. Když uviděl Harryho, tak se zarazil.

 

 

,,Ty si tu neměl být. Měl si být v bezpečí….“

 

 

Teprve potom mu došlo, že harry už musí vše vědět, a když neviděl v jeho očich obvinění, tak ho objal. Harry si položil hlavu na jeho rameno a užíval si klidu, který se v něm rozlil. Tuto dojemnou chvíly přerušilo zakašlání.

 

 

,,Vím, že si toho musíte hodně říct, ale měli bychom jít, než si nás někdo všimne.“

 

 

A tak se pustili a rozešli se za Sabrine. Vyvedla je ven a díký stromům až na kraj pozemku.

 

 

,,Zde se musíme rozloučit. Ráda jsem vás poznala.“

 

 

Vyslala k nim jemný úsměv a pak se otočila. Její úsměv povadl. Od sídla sem běželo asi 20 smrtijedů. To už to uviděl i Severus z Harrym. Severus popadl Harryho i Sabrine a všichni tři se přenesli před pozemky Bradavic.

 

 

,,Rychle, musíme se dostat zua bránu, kdyby se sem začali přemisťovat. Jdeme rovnou k Brumbálovy.“

 

 

Harry chytil Sabrine za ruku. Ta k němu vyslala pohled plný strachu, ale společně se rozběhli a běželi až ke kamennému chrliči. Už dávno bylo po večerce a tak cestou nepotkali žádného studenta. Snape byl za nimi. Harry vyslovil heslo, které si pamtoval ještě z rána a všichni tři za chvíly klepali na dveře pracovny.

 

 

Dveře se otevřely a když majitel pracovny uviděl ty tři lidi před sebou musel se usmát. Zjistilo se, že Harryho unesli smrtijedi a on až do této chvíle vymýšlel, co provést, ale teď už to nebylo nutné. Jenom nevěděl, kam zařadit tu dívku.

 

 

,,Harry, Severusi, moc rád vás vidím a jsem rád, že jste v pořádku. Měl jsem veliký strach. Jenom mi prozraďte, kdo je tato dívka.“

 

 

V očích mu radostně blýsklo, když uviděl, jak se Harry pořád drží se Sabrine za ruku. Slova se chopil Harry, protože jenom on, kromě Sabrine mohl odpovědět.

,,Toto je Sabrine Raddleyová. Díky ní jsme se dostali ven a dokonce mě skoro vyléčila, víc už to asi ani nejde. Myslím, že by mohla studovat zde. Kdybychom ji změnili jméno, nikdo by neviděl žádnou podobnost mezi Voldemortem a ní. Studium ji zaplatím, dlužím ji to.“

 

 

Brumbál se usmál, vypadalo to, že Harry je rozhodnutý, a nic jeho názor nemůže změnit a tak pouze přikývl a ze skříně sundal Moudrý klobouk. Pokynul Sabrine, aby si sedla na stoličku a nasadil ji ho. S Harrym se stalo něco divného, slyšel vše, co říkal Moudrý klobou Sabrine.

 

 

,,Ach Raddleyová. Ae nejsi jako tvůj otec. Ty máš srdce na správném místě a dokonce plné lásky. Nemohu tě proto dát do Zmijozelu. ProMrzimor taky nejseš, ale kam tě dát. Havraspár nebo Nebelvír?“

 

 

 

Harry si vduchu přál, aby do Nebelvíru.

 

 

,,Tvůj nový kamarád si přeje Nebelvír, ta ať je to tedy Nebelvír.“

 

 

Brumbál se pro sebe usmál.

 

 

,,Dnes budete spát na ošetřovně, ty Severusi samozřejmě nemusíš.“

 

 

Harry se Sabrine přikývli a zvedli se k odchodu. Snape ale ještě něco řekl.

 

 

,,Věci ti Sabrine obstarám. Do rána bude na koleji tvoje postel a objeví se tam i věci.“

 

 

,,Jo a ještě to příjmení. Nebude vám vadit, když to bude Nastillová?“

 

 

Když Sabrine zavrtěla hlavou, tak pokračoval.

 

 

,,Předpokládám, že půjdete do šestého ročníku, jako tady Harry. Určitě toho hodně umíte. A co ne, to se doučíte. Můžete jít.“

 

 

Ti dva běželi až na ošetřovnu. Madam Pomfreyová už byla ze vším obeznámena. Podala jim lektvary a zahnala je do postele. Usínali ze šťastnýmy úsměvy na tváři.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

???

(sir matyas, 28. 5. 2009 16:30)

jen mensi dotaz jak mohli smrtijedi unest harryho z bradavic????

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA