Mysty

Ráno se probudil a málem zaúpěl, kdyby si neuvědomil, že na ošetřovnu s ním přišla i Sabrine a že přišli dobrovolně. Zvedl se a podíval se na její postel. Taky už byla vzhůru a když viděla Harryho, tak kývla hlavou a zvedla se z postele. Oba se převlékli a šli na kolej.

Tam je okamžitě obklopili Harryho spolužáci a přátelé a chtěli vědět, kdo je tato neznámá  dívka.Představil je a skočil si pro své věci. Sabrine udělala to samé. Ron a Hermiona ho ještě zastavili na schodech, kde mu sdělili, že jsou rádi, že je zpět a že měli veliký strach, takže ať si pro příště dá Harry větší pozor.

Se Sabrine se znovu šešli ve společence. Na snídani šli společně. Ve dveřích síně se Sabrine zastavila a její pohled utkvěl na Dracovi. Ten ji taky pozoroval, takovým smutným pohledem, který u něj Harry nikdy neviděl. Potom zatřepala hlavou a šla k Nebelvírskému stolu. Harry si toho ale všiml.

,,Sabrine, co je mezi tebou a Dracem? Tvůj a jeho pohled nešlo přehlédnout.“

Jen zavrtěla hlavou a věnovala se své snídani. Harry se o to přestal zajímat a podíval se na svého otce, který už seděl na svém místě u učitelského stolu. Vycítil Harryho pohled a podíval se na něj. Trošku se pousmál a otočil se k profesoru Brumbálovy. Ten po chvílce zakýval hlavou a taky se podíval na Harryho. Stoupl si a odkašlal si, aby přivábil pozornost studentů.

,,Zítra je sobota, rozhodl jsem se, že si dnešek zpříjemníme. Venku je hezky a tak dostanete den volna. Doufám, že neprovedete nic, za co bych se musel mrzet, že jsem vám věnoval tento den. Děkuji a teď si jděte vrátit věci na koleje.“

Poslední slova už nebylo slyšet v tom radostném křiku všech studentů. Jen pár jedinců, jako Hermiona, se tvářilo smutně, ale to nezkazilo radost těch ostatních. Většina studentů již odešla užívat si volného dne, pouze pár jedinců, jako Harry a Sabrine seděli v síni. V tom za Harrym někdo promluvil.

,,Čekám vás za čtvrt hodiny ve svém kabinetě pane Pottere. Rád bych si s vámi promluvil.“

Jak se Snape objevil za Harrym, tak zase zmizel. Rychle dojedl snídani a vydal se do sklepení, přece jen to bylo kousek a zbývalo mu jen 10 minut. I když u něj bylo zvykem zpoždění, tentokrát dorazil přesně. Zaklepal na Snapeově dveře a ty se vzápětí otevřely.

Snape ho pozval dovnitř a zavřel dveře. Provedl pár utišujicích zaříkadel a pak pokynul Harrymu, aby si sedl na křeslo u krbu a sám si sedl naproti. Chvilku jen tak seděli a mlčeli. Vždyť ještě nedávno to byli největší rivalové… Jako první se odhodlal promluvit Harry:

,,Proč jste nezůstal s mojí matkou? Bylo by všechno jinak.“

Snape sklonil hlavu a Harry si uvědomil, že to asi vzal ze špatného konce. Neměl mu nic vyčítat, dokud si neposlechne všechno a tak jen …

,,Povězte mi prosím, jak to bylo. Ať to mohu začít chápat.“

Snape se zhleboka nadechl a začal vyprávět.

,,Už ve škole jsem začal chodit s Lily. Když jsme vystudovali, žili jsme v mém domě, kde jsi byl o prázdninách. To jak to tam vypadá byla Lilyina práce. A ve mně začala klíčit naděje, že vše bude v pořádku.

Věděla, že jsem jako špeh u Voldemorta, ale nic mi nevyčítala. Viděl jsem na ní, jak jí to trhalo srdce, ale nedokázal jsem s tím nic udělat. Potom jsem dostal ten nejdelší úkol. Díky bezpečnosti jsem nemohl o sobě dát vědět.

Tehdy si Lily vzala Jamese a narodil jsi se ty. Byl jsem na dně, když jsem se vrátil a zjistil, že Lily je vdaná a dokonce má dítě. Potom jsi nastoupil do školy a ve mně se to vše znovu rozeznělo. Začal jsem tě nenávidět, protože jsi měl být můj syn a ne Jamesův.

A jaká to ironie. O prázdninách mi přišel dopis od Lily. Nevím, proč tak pozdě, asi neprovedla správně kouzlo, i když u ní je to velmi zvláštní. Byla na tom stejně jako slečna Grangerová. Všichni učitelé ji měli rádi.

Takže mi přišel dopis, který jsi četl. Okamžitě jsem prozradil to, že jsem byl špehem. Brumbál to vše jen podpořil a já mohl znovu dát do pořádku toto sídlo, protože od té doby co si Lily vzala Jamese jsem tam nebyl. Pak jsem šel okamžitě pro tebe.

Byl jsem zděšen, když jsem viděl, jak s tebou ti mudlové zacházeli, a co všechno jsi tam musel prožít. Usmyslel jsem si, že ti to vše za ten týden vynahradím, ale co čert nechtěl. Byl jsem nucen se vydat na další z úkolů, ovšem tentokrát pro Fénixův řád.

Když jsem se vrátil velmi jsi mi pomohl a já ti nedokázal říct pravdu, i když mě Brumbál nabádal, abych tak udělal. Začal školní rok a já se znovu ocitl u Voldemorta, tentokrát ovšem jako vězeň.

Bylo mi hrozně, když mi Lucius s výsměchem řekl, že tě dostali. Nevěděl, že si mů syn a  nevěděl to ani Voldemort, jinak by to bylo víckrát horší. A pak nám pomohla Sabrine. Nikdy jsem ji neviděl, ale věděl jsem, že má Voldemort dceru, která neschvaluje jeho činy. Zachránila nám život a mi ji potom vzali sem.“

Snape zmlkl, ale na Harryho se vůbec nepodíval. Chlapec zase nevěděl, co říct. Chápal svého otce, že se takhle zachoval a vlastně mu ani nic nevyčítal. Proto si stoupl a došel před jeho křeslo. Tam počkal, dokud nezvedl hlavu a pak ho objal.

,,Omlouvám se, že jsem to všechno dopustil. Omlouvám se, že jsem se tak choval. Já… moc mě to mrzí. Doufám, že mi někdy dokážeš odpustit.“

Harry se pro sebe usmál.

,,Já už ti odpustil … tati.“

Doufal. Že to pro tuhle chvíli bylo to správné a jak to vypadalo, tak ano, protože jeho otci, zahořely oči radostí a mnohem pevněji objal svého syna.

,,Děkuji. Moc ti děkuji, mám tě rád.“

Teď to byl Harry, komu zasvítily oči radostí. Nikdy nepoznal pravou rodičovskou lásku, snad jen, když byl malý a to už si moc nepamatoval. Konečně se pustili a i Snape si stoupl.

,,Myslím, že už by jsi měl jít Harry. Nechci, aby tvým přátelům bylo divné, kam jsi zmizel. Už tak je okolo tebe mnoho záhad, které se jim nelíbí.“

Harry přikývl, rozloučil se a vydal se zpět do společenky, kde byly jeho přátelé. Ovšem Sabrine tam nebyla a viděl ji až na večeři. Rozhodl se, že při nejbližší volné chvíli se jí zeptá, jak se ji tu líbí a jestli už si našla nové přátele. Chtěl, aby se tu cítila dobře.

Večer zalezli všichni do postele a usnuli. Jen dvě srdce bila o poznání rychleji, když si jeden vzpomněl na toho druhého.