Jdi na obsah Jdi na menu
 


7kapitola

27. 4. 2008
Ráno se probudili a na snídani je čekalo nemilé překvapení. Skupina Zmijozel-Nebelvír, 6.ročník, měla dnes náhradní hodinu lektvarů. Jako vysvětlení bylo uvedeno, že jako jediná skupina zameškali hned dva dny, tzn.: 2 vyučovací hodiny.  

 

A tak byli nuceni se v jednu hodinu odpoledne shromáždit před učebnou lektvarů. Snape kolem nich pouze provál a otevřel učebnu. Přitom se stihl podívat na Harryho. Stoupl si za svou katedru a počkal až si studenti posedají. Potom promluvil:

 

 

,,Chápu, že mnozí z vás by právě teď radši seděli venku, dokonce ani já bych radši byl jinde, ale je nutné, abychom s tímto lektvarem začali již teď, aby byl hotov již před vánocemi. Jeho příprava trvá tři měsíce. Došlo už někomu o jaký lektvar se jedná?“

 

 

Všichni koukali jak vyorané myši. Nikdy nezažili Snapea, že by s nimi soucítil. Nechápali, co za to mohlo, ale tušili, že to bude mít něco společného s tím, že prozradil své špehování u    vi-víte-koho.

 

 

Samozřejmě se přihlásila Hermiona, ale k překvapení všech dokonce i Nevill. Ten si řekl, že když Snape nevypadá teď tak hrozivě, tak snad nebude mít připomínky, kdyby to bylo špatně.

Snape nadzdvihl obočí, ale vyvolal Nevilla. Ten když odpovídal se ani nezakoktal.

 

 

,,Jedná se o vánoční lektvar.“

 

 

,,Ano, ale co jeho účinky, pane Longbottome?“

 

 

,,Pokud ho vypijete, tak uslyšíte ve své hlavě to, jenž si nejvíce přejí vaši přátelé.“

 

 

,,No v podstatě správně, ale tento lektvar má menší pojistku. Musíte si totiž prvně pomyslet, že to chcete vědět. Jinak by vás určitě za chvíli bolela hlava, z těch všech přání okolo.“

 

 

Podíval se a upřímně se podivil, když viděl zájem o svůj výklad. To se mu ještě nestalo. Přesto pokračoval dál. Musí se potom zeptat Harryho.

 

 

,,Takže lektvar se musí nechat tři a půl měsíce uležet. Proto ho děláme již teď. Není těžký a myslím, že ho snad dokážete zvládnout všichni. Na tabuli máte postup. Pokud si nebudete vědět rady, přihlašte se a já vám pomohu.“

 

 

Tak jak byli doteď všichni překvapeni Snapeovou vlídností, tak teď mysleli, že sní. Snape jim nabídl, že jim pomůže? To není normální. Nikdo nezačal dělat. Pouze Harry se pustil do brady a na obličeji mu hrál veselý úsměv.

 

 

Konečně se všichni dali do práce a profesor začal chodit třídou. Nikoho nenapomínal, pouze sem tam poradil, či pomohl. Znovu si sedl ke svému stolu a začal vyřizovat korespondenci. Myslel si, že takhle lehký lektvar nedokáže nikdo zblbnout. Ovšem mýlil se.

 

 

V tom to začalo v Crabbeové kotlíku bublat. Harry, který stál před ním si toho nevšiml a nebyl sám, všichni sledovali své kotlíky. Crabbe zkusil poslední možnost, jak dát lektvar do pořádku a přihodil dračí oko, ale to neměl dělat. Uvědomil si to hned, jakmile začal kotlik bublat mnohem více. Odběhl od své lavice.

 

 

Ovšem nikoho nevaroval a kotlík vybuchl za Harryho zády. Výbuch byl tak sílý, že mu nejen na zádech seškvařil oblečení, ale Harry přeletěl celou učebnou, zastavil se až o zeď a zůstal ležet v bezvědomí.

 

 

Snape se okamžitě zvedl a rozeběhl se k němu.

 

 

,,Harry! Panebože Harry, to ne.“

 

 

Už klečel u něj a z očí se mu pomalu začaly řinout slzy. Konečně se vzpamatoval a zařval na zkamenělou třídu:

 

 

,,Okamžitě dojděte někdo pro madame Pomfreyovou a někdo pro profesora Brumbála. A s vámi pane Crabbe si to vyřídím později.“

 

 

Začal hladit Harryho po vlasech, ale bylo mu jasné, že s ním nemůže hýbat, co kdyby měl poškozenou páteř.

 

 

Ale to už přiběhla madam Pomfreyová v patách s ředitelem. Okamžitě začala kontrolovat zranění. Potom vyčarovala nosítka a na ně umístila Harryho.Pomalu vycházela z místnosti a Harryho levitovala před sebou a Severus ji následoval. Vůbec si neuvědomoval, že tam nechal svoji třídu, ovšem Brumbál si to uvědomil a zůstal. Podíval se na tabuli, jaký lektvar vyráběly a pousmál se.

 

 

,,Tak pokračujte. Kdo to bude mít hotovo, může odejít.“

 

 

Podíval se na Crabba.

 

 

,,Vy pane Crabbe tu prosím zůstaňte dokud všichni neopustí učebnu.“

 

 

S tím mávl hůlkou a uklidil tu spoušť, kterou vyvolal Crabbův kotlík. Sedl si za stůl a pozoroval třídu. Přemíšlel, ajk na tom asi Harry je. Měl toho chlapce rád. Přirostl mu k srdci víc, jak ostatní žáci na této škole. Snad to bylo jeho úkolem, snad jeho dobrostí a nebo za to mohlo něco úplně jiného.

 

 

Zatím na ošetřovně:

 

 

 

,,Jak je na tom?“

 

 

Ptal se už poněkolikáté profesor Snape. Tentokrát ji ovšem došla trpělivost a nemilosrdně vyhodila profesora za dveře. Tam si sedl na lavičku a koukal do blba. Konečně se začínal znovu cítit jako člověk, který má vše, co potřebuje a najednou… najednou se stane tohle, nechce o Harryho přijít.

 

 

Jak tam tak seděl, tak zachvilku přiběhla Hermiona a Ron. Sedl si na jinou lavičku a házeli na Snapea nechápavé pohledy. Nemohli pochopit, proč zrovna jeho tolik sebralo, co se stalo Harrymu. Vždyť ho vždycky nenáviděl. Teď tu ovšem seděl a vypadalo to, že se dokonce i každou chvílí rozbrečí.

 

 

,,Pane profesore, jste v pořádku?“

 

 

Podíval se na ni, pak ovšem jeho pohled padl na Sabrine, která právě přicházela.

 

 

,,Jak je mu? Bude v pořádku?“

 

 

,,Ne… nevím, jak je na tom. Poslala mě ven. Mám takový strach Sabrine.“

 

 

Sedla si vedle něj a vzala jeho ruku do své.

 

 

,,To bude v pořádku, dostane se z toho.“

 

 

Ron a Hermiona nevěděli, co si mají myslet a Snape to na nich poznal.

 

 

„Až se dozvíme, jak na tom Harry je, tak vás prosím, aby jste šli se mnou do mého kabinetu. Asi vám budu muset něco vysvětlit.“

 

 

Jen kývli a radši nad tím moc nepřemýšleli. Ale  to už vyšla ze dveří madam Pomfreyová a měla na tváři úsměv.

 

 

,,Zítra by se měl probudit. Nevím, jestli mu zbudou jizvy, ale i s tím se dá v dnešní době něco dělat. Teď vás za ním nepustím, ale můžete přijít ráno.“

 

 

Snape se zvedl a došel k ní. Něco ji zašeptal do ucha. Ona vykulila oči, ale nechala Snapea projít dovnitř. Nikdo kromě nich dvou a Sabrin, která to tušila, nevěděl, co jí řekl, že ho pustila.

 

 

Vešel dovnitř a hned zamířil k Harryho posteli. Ležel tam jako andílek a na tváři měl dokonce mírný úsměv. Sedl si k němu a chytil jeho ruku do své. Nevěděl, zda to byl reflex a nebo jestli ho Harry v bezvědomí poznal, ale Harry stiskl jeho ruku.

 

 

Za chvilu ho stejně Pomfreyová vyhodila. Vyšel na chodbu a tam si všiml nejen Rona a Hermiony, ale i Sabrine. Pokynul jim a rozešel se do svého kabinetu. Následovali ho. Vešel do svého kabinetu a sedl si do jednoho z křesel u krbu. Ostatní ho napodobili.

 

 

,,Asi bych vám měl mnohé věci vysvětlit. Jistě víte, že jsem prozradil že jsem špeh u Voldemorta. Zjistil jsem totiž, že mám syna a jeho matka mě v dopise prosila, abych se o něj postaral a vzdal se místa u Voldemorta a já to udělal.“

 

 

Hermioně to pomalu začalo docházet.

 

 

,,Zařídil jsem, aby byl u mě poslední týden prázdnin. Víte, ač jsem ho nikdy neměl rád, ba já ho přímo nenáviděl, teď bych za něj položil život.“

 

 

Ronovi to pořád nedocházelo, ale Hermiona už se usmívala. Došlo ji, kdo je Snapeův syn.

 

 

,,Ale kdo je váš syn?“ ( kdo to asi mohl říct? No přece Ron)

 

 

,,Harry Potter.“

 

 

Ron sebou trhl a nevěřícně se díval na Snapea. To myslel vážně, že je Harry jeho syn? Ano, asi ano.

 

 

,,A teď, kdyby jste mě omluvili, pokusil bych se dostat na ošetřovnu.“

 

 

S tím se zvedl a vyvedl je před kabinet. Sám zamířil do nemocničního křídla.

 

 

Všichni tři se vydali do Nebelvírské věže.

 

 

,,Co budeme dělat. Nezmění se Harry?“

 

 

Podíval se na Hermionu a čekal její odpověď.  Ta se usmála.

 

 

,,Ne, nezmění. Bude to pořád náš kamarád, jen s jinými rodiči. Ale bude to pořád náš kamarád.“

 

 

Přikývl a společně vešli do společenky. Sabrine doufala, že jednou takhle přijmou i jejího otce.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář