Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitolka 9

27. 4. 2008

"Už od té chvíle, kdy moudrý klobouk zařadil Jamese Pottera a Siriuse Blacka do té samé koleje, stali se z nich nerozluční přátelé a bohužel také největší záškodníci, jaké v Bradavicích pamatuji, i když Fred s Georgem jim zdatně konkurují. Školní tresty patřili k jejich večernímu programu stejně jako čištění zubů, ale to jim nezabránilo pokračovat. Před jejich vtípky neunikl nikdo. Tradičně líčili pasti na zmijozelské, ale také jeden na druhého a nevynechali ani jednotlivé členy profesorského sboru. Nemyslím, že by někomu chtěli ublížit, ale jak říkali, sranda musí být.

Pamatuji si, jak přišla profesorka McGonagalová na snídani. Když se jako každé ráno s chutí zakousla do svého oblíbeného meruňkové koláče a polkla, vyvalila oči jako tenisáky a s nečekanou hbitostí zmizela ze síně. Říkali jsme si, že tam asi bylo něco špatného, ale profesorka nás vyvedla z omylu. Prý cítila jak jí v břiše něco šimrá, pak se prý začala dávit a nakonec vykašlala hejno barevných motýlků, kteří se od ní nechtěli hnout, takže je musela odčarovat pryč a to každého zvlášť. Došlo nám, kdo za tím vězí, a ti dva se samozřejmě přiznali. Vysloužili si trest na dva měsíce dopředu, ale ani to jim nezabránilo, aby o týden později nezakleli boty profesora Kratiknota, který potom půl dne chodil dvacet centimetrů nad zemí, tohle už jsme jim ale nikdy nedokázali.

V sedmém ročníku se vše najednou změnilo, o dvojici Potter&Black bylo slyšet jen jako o vynikajících studentech a v případě tvého otce, Harry," Brumbál si posunul brýle výš ke kořenu nosu a přátelsky se usmál, "i o vynikajícím hráči famfrpálu. Netušili jsme příčinu jejich nečekané přeměny. Někteří z nás předpokládali, že je to jen ticho před bouří a nerozluční šibalové připravují v ústraní další ze svých lumpáren, jiní se domnívali, že ti dva konečně dospěli a zmoudřeli. Na každoročním Vánočním plese jsme všichni pochopili. Nepřišli totiž, jako každý předchozí rok, spolu, ale v doprovodu krásných partnerek. James nabízel rámě nebelvírské primusce Lily Evansové, která přijala jeho pozvání až na posedmé, a Sirius své o rok mladší spolužačce Valerii. Vašim otcům trvalo však mnohem déle, než si získali srdce svých vyvolených. Nejdřív se to povedlo Siriovi, který s tvou matkou." Bradavický ředitel spiklenecky mrkl na Viligries. "Začal chodit už o jarních prázdninách. Lily vzdorovala Jamesovu něžnému nátlaku mnohem déle, poddala se až ten večer, kdy James odnesl na ošetřovnu Severuse Snape, kterého při hodině péče o kouzelné tvory podrápal testrál.

Všem nám došlo, že důvodem přeměny dvou největších lumpů je láska. Změnili se, aby dokázali vašim matkám, jak moc jsou pro ně ochotní obětovat, v tom se překonala zvlášť James, když pomohl svému největšímu nepříteli. Zkrátka z dvou nejdivočejších žáků se najednou stali beránci. Ve zkouškách obstáli na vynikající, s vyznamenáním dokončili školu a krátce na to ohlásili dvojité zásnuby. Od dětských let dělali všechno společně a nehodlali to změnit. Ženili se také ve stejný den. Dvě svatby, hostů fůry, ale zvládli to. Krátce na to Lily oznámila, že čekají dítě a asi tak o dva měsíce později nám svou šťastnou sdělila i Valerie. Během těhotenství, ale i potom spolu trávili spoustu času.

Pak nastal ten osudný den, věděli jsme, že to jednou přijde, ale ne že tak brzo, nikdo z nás si to nechtěl připouštět tu hrozbu. Ten den byl Sirius s Viligries u mě na návštěvě a Valerie trávila odpoledne u Potterů, Harry byl totiž nemocný a Lily potřebovala pomoc. Když došla zpráva o tom co se stalo, hned jsme se vypravili do Godricova Dolu, ale bylo pozdě, no a asi chápete proč šel Sirius po Petrovi."

Brumbál se na ně podíval a čekal na otázky, ale Viligries měla jen jednu. " Kdo je tedy moje máma? Jaké je její pravé jméno?" Nebyla sice jedna, ale bylo to skoro to stejné. "Čekal jsem, že se zeptáš. Měl jsem ji rád, ba já ji přímo miloval, byla to moje dcera." Po tomhle nastalo ticho, ani jeden z nich nedutal.

Jako první porušila ticho Viligries. "To znamená, že vy pane profesore jste můj neznámý dědeček?" Brumbál se usmál a jeho oči znovu zajiskřily, bál se, že ho zavrhne, ale teď to spíš vypadalo, že by mu nejraději skočila okolo krku. "Ano, a když okolo nebude někdo ze žáků, můžeš mi říkat dědečku." "Děkuji, že jste mi to pověděl." I když chtěla oslovení dědečku ji nešlo přes rty. "Teď běžte, čekám návštěvu, budete nadšeni, až ji uvidíte." Usmál se a poslal je ven.

Harry a Viligries odešli do společenské místnosti, kde si zalezli ke krbu, aby si mohli popovídat o dnešku. Zatímco byli zabráni do hovoru, k Brumbálovi dorazila očekávaná návštěva.

"Vítejte slečno, váš dopis mě překvapil, nečekal bych vás. Co vás přivedlo?" ......................Na tenhle kousek si nechte zajít chuť, možná později. ......................................................."Takže pane profesore, znamená to, že mohu zůstat?" "Ano, ale je pozdě asi budete spát jinde, ale hned zítra vás dáme na kolej." Dívka se poprvé a celou dobu usmála." Děkuji" V tu chvíli vyletěl z postele chlapec se slovy je tady.
Brumbál šel první a za ním neznámá dívka, ale zastavil je hlas. "To by ses ani nepřivítala?" Zpoza rohu se vynořil Harry, který vypadal radostně, že dívku vidí. Dívka radostně vykřikla a skočila chlapci okolo krku ( to je tady dnes už po druhý :-) ).

 

Za beta-readera děkuji Linbrethil

 

Jinak nový přípis. Určitě jste tam našli spoustu chyb, vím, ale jak jsem řekla byly to začátky a já to nechci měnit, je to kus mé minulosti. Takže pokráčka se určitě dočkáte, mám ho napsané, jenom ho musím ve svém nepořádku někde vyhrabat a přepsat, moc děkuji

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA