Mysty

 Už uběhlo 5 let co, tehdy 17letý chlapec, Harry Potter zabil Pána Zla. Tehdy zmizel a nikdo nevěděl, kde jej hledat. No nikdo... Hermiona i Ron mlžili před novináři o tom, kde se Harry nachází. A ač se strhl hon na zlatého chlapce, tak jej nikdo nenalezl. Ale dnes, přesně 5 let po osvobození kouzelnického světa, se Harry ukázal, ve společnosti svých dvou přátel, na ministerském plese, právě k pětiletému výročí. Vypadal jinak, než si ho všichni pamatovali. Z vyzáblého chlapce, se stal statný mladík. A díky tomu, že na očích neměl brýle, vynikly jeho smaragdové oči, v kterých měl výraz člověka, který už toho viděl víc, než kdokoliv za celý svůj život. Jakmile vešli do sálu, strhl se obrovský povyk, každý přítomný novinář, ale i uředníci, či obyčejní lidé se snažili dostat k němu, ovšem, jak kdyby někdo řekl nějaké zaklínadlo, kolem dokola mladé trojice stáli bývalí členové řádu a nikomu nedovolili se přiblížit. I když i v jejich očích byl vidět zmatek, protože tohoto mladíka tu určitě nečekali.

V sále najednou bylo mnohem více vzruchu a tak skoro nikdo nezaznamenal, že na podium vyšel nynější minister pan Artur Weasley. Ten se tím ovšem nezdál rozhozen a schovívavě pozoroval skupinku bývalého řádu, která obklopovala známou trojici. Ti všichni se práve posunuli k podiu a čekali, až pan Weasley započne svůj projev.

Jejich přesun pozoroval celý sál a tak si teď všichni všimli právě ministra a skoro neochotně se na něj všichni zahleděli.

,,Mí drazí přátelé, kolegové, spolubojující a v neposlední řadě tisku. Dnes je tomu 5 let, co přítomný Harry Potter zabil tolik obávaného Lorda Voldemorta. Je mi ctí říct, že díky bytrozorskému oddělení se podařilo pochytat mnoho jeho stoupenců, i když s lítostí musím oznámit, že pět skalních členů, kterými jsou pan Lucius Malfoy, jeho syn Draco Malfoy, Rabastan Lestrange, McNair a tolik obávaný Šedohřbet se i nadále skrývají, ale věřím, že i oni budou v brzké době uvěznění v Azkabanu.

Také, jak už jste si všichni jistě všimli, je mi ctí přivítat pana Harryho Pottera, který mezi nás po dlouhé době zavítal a doufám, že tu i zůstane.“

Na chvíli se odmlčel a po chvilce pokračoval se svým připraveným proslovem. Když skončil zamířil rovnou ke slavnému triu.

,,Harry..... chlapče.... rád tě vidím.“

Potom chlapce objal a poplácal po zádech.

,,Hermiona s Ronem říkali, že se vracíš, ale dokud sem tě tu dnes neviděl, tak jsem tomu nevěřil.“

,,Ano.... ani já sám sem si tím nebyl moc jistý, jestli se mám vrátit. Ale.... slíbil jsem to Hermioně i Ronovi.“

,,Ale zůstaneš tu, že ano? Co vlastně plánuješ? Pokud by si chtěl, v Bystrozorském oddělení se vždy nějaké místo najde. Nebo už si si něco našel?“

Hermiona udělala krok dopředu...

,,Pane Weasley... právě mi přebíráte nového učitele obrany proti černé magii.“

,,Och.... blahopřeji Harry. Vsadím se, že Minerva si mne ruce. Vážně sem myslel, že budeš chtít být spíše bystrozorem.“

,,Ty časy už jsou pryč pane Weasley. Mluvil jsem o tom s Hermionou. Nastoupím do Bradavic. Vždycky byly tak trochu můj domov. Teď pokud mne omluvíte.... Necitím se mezi tolika lidmi, kteří na mě koukají příliš dobře. Uvidíme se později. Nashledanou.“

Všichni, kteří jej sledovali, mohli jen vidět, jak zašel za jeden ze sloupů a zmizel. Určitě se nepřemístil.... na ministertvu kouzel se přece nedá přemísťovat...

Znovu byl spatřen až o týden později v doprovodu svých přátel ve vyhlášené restauraci San Paolo, kde bylo výhodou, že žádný z redaktorů či fotografů neměl povolen vstup. Pak se po Harrym znovu slehla zem.

Xxx

Nenáviděl narychlo svolané schůze před začátkem roku. Měl rozdělaný velice důležitý lektvar, ale jelikož Minerva do vzkazu připsala, jak je důležité, aby se zúčastnil, byl tu. Ovšem právě Minerva tu jako jediná chyběla a vlastně i její zástupkyně.... všetečná paní Weasleyová. Už jako žákyně mu lezla na nervy a ještě více, když se stala kamarádkou Harryho Pottera a Ronalda Weasleyho a co teprve, když si Weasleyho vzala.

Jen doufal, že ještě neplánují děti. Necítil se na to mít ve své třídě malé Weasleye. Konečně přišla Minerva a za ní i Weasleyová a za nimi.... To ne! Co ten tady dělá! Severus začínal tušit podraz. Potter mu věnoval letmý pohled a usmál se na Hermionum, když mu stiskla ruku.

,,Drazí kolegové. Jsem si jistá, že Harryho si všichni pamatuje. Díky Hermioně mohu s radostí říct, že přijal místo učitele Obrany proti černé magii a od září nastoupí do školy.“

Severus se prudce zvedl a odešel z kanceláře. Harry se naklonil k Hermioně.

,,Říkal sem, že se mu to nebude líbit, chtěl učit obranu už mnoho let. Proč mu to doteď Minerva nepovolila?“

Hermiona si povzdechla.

,,Mluvila jsem o tom s ní. On vlastně nikdy nechtěl učit obranu. Bylo mu to nařízeno Voldemortem. Má svoje lektvary rád. Nevzdal by se jich. Jeho spíš štve to, že přijala na školu tebe. Jestli si pamatuješ, tak tě opravdu hodně nemusí.

I když.... když si tehdy zmizel vypadal z toho rozrušeně, ale skrýval to, avšak byl kvůli tomu i za Brumbálem. No a Brumbál i když je po smrti je díky obrazům na hradě hrozná drbna, když to tak mám říct. Mnoho věcí si nenechává pro sebe.“

Harry se uchechtl.

,,To muselo Snapea tehdy naštvat. Ukážeš mi mé pokoje a kabinet? Myslím, že Minervu právě teď více zajímá debata s profesorkou Sinistrovou.“

,,To víš že jo. Doufám, že ti nebude vadit, že naše byty jsou propojené. Ron se sem přece jen každý den vrací a chtěl mít pokoje blízko tebe. Každej pak máme na jiném konci kabinet a ten navazuje na učebnu.“

,,Vůbec mi to nevadí. Naopak je to skvělé. Neviděl jsem vás příliš dlouho a opravdu už ste mi začínali chybět..... ale nemohl jsem se vrátit dříve. A potom... Našel jsem si přítele Hermiono. Kdyby to nakonec nedopadlo, tak, že jsem ho nachytal s jeho kolegou asi bych se nevrátil ještě dlouho.... možná nikdy. Ale po tomhle jsem tam nemohl zůstat. Ale mám tam pořád dveře dokořán.“

,,To mě mrzí Harry! Ale zároveň jsem i ráda. Jsem ráda, že jsi zpátky. A uvidíš, že učení tě bude bavit. Vždy jsi k tomu měl předpoklady.“

Během hovoru došli k dvojím dveřím vedle sebe.

,,Ty vpravo vedou k nám, ty vlevo k tobě. Mezi námi jsou potom další dveře, abychom tedy nemuseli chodit přes chodbu. Ke vstupu si buď můžeš zvolit jakýkoliv obraz a používat heslo a nebo my s Ronem napřiklad používáme prostě dotek hůlkou a máme nastavené, že dovnitř se dostanou jen lidé s našimi hůlkami.“

,,Jo.... to by bylo skvělé.... alespoň se znovu naučím používat hůlku.“

Hermiona vypískla a objala Harryho.

,,Takže se ti to povedlo? Naučil si se plně využívat magii bez hůlky? To je skvělé Harry. Věděla jsem, že to dokážeš!“

Harry se usmál.

,,Ano... stálo to sice hodně námahy, ale nakonec se mi to povedlo. Ovšem, trvalo dlouho než si na to Peter zvykl a když už sem si myslel, že nic mezi nemůže stát... tak...“

Harry nepokračoval, ale Hermioně došlo, že Peter musí být ten Harryho přítel který ho podvedl. Hned k tomu člověku pocítila nenávist, i když ho nikdy nepotkala.

Harry vyndal hůlku z rukávu a jemně s ní poklepal na dveře a něco zamumlal. Dveře se otevřeli a oběma se naskytl pohled na skvěle osvětlený pokoj. Díky velkým oknům dovnitř pronikalo mnoho slunečního světla.

I když byl pokoj poloprázdný, tak Harry už si dovedl představit jak si ho zařídí. Nerad si nábytek vyčarovával. Jelikož si nikdy nemohl nic pořádného koupit, tak rád zašel do obchodů a vybíral si z nepřeberného množství různého zboží. Z pokoje vedli patery dveře.

,,Harry, ty dveře u okna vedou do menšího pokoje, můžeš ho například používat jako pracovnu. Ty vedle vedou do kabinetu. Na druhé straně u oken ty dveře vedou do ložnice a vedle máš hned koupelnu. A ty které jsou hned vedle vchodových vedou k nám. Můžeme se později domluvit, jestli je třeba budeme zamykat nebo jak to uděláme.

Nechám tě tu, aby sis zatím mohl některé věci vybalit a rozkoukat se tu. Kdyby si něco potřeboval jsem hned vedle.“

Znovu Harryho objala.

,,Opravdu jsem ráda, že si zpátky.“

Potom odešla do svého bytu. A Harry se konečně v klidu mohl porozhlédnout po tom svém. Na tváři se mu objevil široký úsměv.

Je doma.... Konečně je doma.