Jdi na obsah Jdi na menu
 


III.Kapitola

16. 2. 2008

Domov

Když Harry otevřel oči, které během přemístění zavřel, uviděl, že stojí uprostřed společenské místnosti, ale nebyla to ta nebelvírská. Tahle na Harryho dýchala rodinnou pohodou.

 

,,To je nádhera! Kde to jsme?"

 

,,Jsem rád, že se ti tady líbí. Vítej doma Harry." Harry se otočil na nově příchozího.

 

,,Dobrý den pane profesore."

 

,,Ale jaképak pane profesore? Jsem tvůj dědeček Harry, tak mi tak říkej." Na Brumbálovi bylo vidět, že je dojatý, ale jeho oči pořád měly v očích jiskřičky.

 

,,Dědečku." Harry si vyzkoušel, jak to bude znít. Znělo mu to, jakoby to neříkal poprvé. Vůbec to neznělo špatně.

 

Brumbál se Siriuse se nad tím jenom pousmáli, tušili, co teď právě prožívá. Měl rodinu, se kterou se mohl podělit o své zážitky a dojmy. O radost i smutek. O štěstí a smůlu. Bylo to něco jiného, než mít pouze přátele, kterým to mohl sdělit.

 

,,Tak Harry pojď, ukážu ti tvůj pokoj." Sirius mávl hůlkou a Harryho kufry se vznesly do vzduchu a následovaly Siriuse, který už vyšel z pokoje.  Harry se usmál na dědečka a rozešel se za Siriusem a svými kufry. Brumbál se za nimi díval s úsměvem. Měl radost, že konečně bude mít všechny pod jednou střechou. Tu radost mu kazilo pouze to, že jeden z jeho synů si nikdy se svými bratry a ani se svým synovcem nikdy nerozuměl.

 

Harry následoval Siriuse, který ho vedl do druhého patra, kde se zastavil u prvních dveří.

 

,,V tomto patře jsou pouze osobní pokoje, ke kterým vždy náleží jedna koupelna."

Ukázal na první dveře:

 

,,Tenhle pokoj je můj, můžeš za mnou kdykoliv přijít."

 

Přešel k dveřím naproti.

 

,,Tenhle patřil Jamesovi, teď je tvůj." Otevřel dveře a Harry vydechl úžasem.

 

Pokoj byl větší, než se zvenku zdálo. Jistě, však byl taky v domě kouzelníku, ne? Harrym připadal pokoj dokonalý. U okna zprava stála velká postel s nebesy. Nalevo od okna stál velký pracovní stůl. Napravo ode dveří byly dvě velké knihovny. Vedle nich stály jedny dveře, které, když Harry otevřel, za sebou skrývaly prostornou šatnu. Naproti těmto dveřím byly na druhé straně další dveře. Harry v návalu radosti přešel i k nim. Za těmito se skrývala koupelna velikostí rovna té prefektské, kde byl Harry minulý rok. A nebyla zde ani ufňukaná Uršula. Vydechl úžasem. Tohle bylo víc než si kdy i ve svých snech představoval.

 

,,Takže vidím, že se ti to líbí." Sirius vypadal spokojeně.

 

,,Líbí? Líbí? Jsi blázen? Jak by se mi tohle mohlo nelíbit? Tohle se snad musí líbit každému."

 

,,Tak já půjdu a nechám tě se tu kochat. Jenom ještě jedna věc. Ty dveře na chodbě vedle mých patří Snapeovi." Harry se zašklebil.

 

,,Ne, neškleb se, je to tvůj strýc tak jako já. Ale dál k tématu. Ty dveře vedle tvých patří otci a matce. Takže kdybys někdy něco potřeboval, víš kde nás hledat. Dole je ještě knihovna. Knihy, které budeš potřebovat, můžeš najít tam. Tak se nestyď tam jít. A za půl hodiny je večeře." S tím za sebou zavřel dveře a nechal Harryho samotného.

 

Harry si až teď uvědomil, že má hlad. Vždyť ani nesnídal, ani neobědval, chtěl si něco dát u Floriána, ale pak spěchal domů. Zašel proto rychle do koupelny, kde se osvěžil, převlékl se ze zaprášeného hábitu a sešel dolů do společensky, kde už na něj čekal Sirius, aby mu ukázal, kde je jídelna. Když uviděl Harryho, pouze se usmál a vedl ho do jedněch dveří, kde ho hned odejmula jeho babička.

 

,,Ach Harry, ani nevíš, jak sem ráda, že už všechno víš. Trápila jsem se tím, že ti musíme lhát. Ráda tě vidím, ale zase si zhubl, pojď rychle ke stolu a sněz toho hodně, určitě musíš mít hlad."

 

Harrym připomínala paní Weasleyovou. Ta taky o něj měla pořád starost, ale jeho babička měla pravdu, Harry měl opravdu hlad. U Dursleyů jeho talíř zrovna neoplýval jídlem. Proto svoji babičku poslechl a posadil se na židli, kterou mu ukázal Sirius. Brumbál seděl v čele. Zleva od Brumbála seděl Harry a vedle něj Sirius. Přes stůl naproti Harrym seděla jeho babička a vedle té zůstalo volné místo. Harry si domyslel, že bude patřit Snapeovi. A opravdu, její vlastník na sebe nenechal dlouho čekat.

 

Vešel do jídelny se stejnou razantností, s jakou vcházel i do třídy. Přelétl očima osazenstvo a zůstal zaseknut na Harrym. Jen on a Sirius si toho všimli. Ostatní byli rádi, že ho vidí. Snape se odpoutal od Harryho a s tichým ,,zdravím" si sedl na svoje místo.

 

Sotva usedl, Brumbál tleskl a na stole se objevilo tolik jídla, že Harry pochyboval, že to všechno sní. Harry na sobě cítil Snapeův pohled, ale nedal se jím vyprovokovat a dál poklidně jedl. Musel uznat, že už hodně dlouho se tak dobře nenajedl. Zvedl se jako první od stolu.

 

,,Omlouvám se, jsem unaven, a proto všem dobrou noc."

 

Nikdo mu nic nevyčítal, chápali, že musí být unaven a tak mu pouze odpověděli a přidali k tomu i milý úsměv. Jediný Snape mu nepopřál dobrou noc. Harry dělal, že si toho nevšiml, ale mrzelo ho to, vždyť to byl jeho strýc, mohl se trochu přemoci.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA