Jdi na obsah Jdi na menu
 


IV.kapitola

16. 2. 2008

Rozhovor

Ráno se Harry probudil hodně brzy, vždyť u Dursleyů ho teta Petunie budila velmi brzy, aby stihl udělat snídani, než se probudí její Dudlánek. Sešel dolů do jídelny, nakoukl do společensky a do ohromné knihovny, která snad byla větší než ta bradavická. Ale nikde nikdo nebyl, a proto se rozhodl, že se podívá ven.

 

Došel k dveřím na zahradu. Sirius mu včera prozradil, za kterými dveřmi se skrývá zahrada, a když bude chtít jít ven před dům, bude to muset někomu říct, aby se o něj nebáli. Otevřel dveře a vydechl úžasem.

 

,,Ach........Nic tak nádherného jsem ještě nikdy neviděl, ale kde se tady vzala ta zvířata?"

 

Před ním se rozprostírala na prví pohled mudlovská zahrada, uprostřed se tkvěla fontána, u které si Harry domyslel, že musí být kouzelná. V jednom rohu zahrady byl altánek a  v druhém rostl vysoký statný strom, před kterým stála houpačka, ale tohle Harrym připadalo ještě normální. Teď byl okouzlen zvířaty. Byla tam spousta zvířat, které ani neznal. Okouzlen tím si ani nevšiml nově příchozího.

 

,,Říkal jsem si, kde se tady vzaly." Harry nadskočil úlekem, když za ním promluvil jeho dědeček.

 

,,Ach dobré ráno."

 

Dobré Harry, dobré. Nevíš o tom něco?"

 

,,Ne nevím." Odpověděl moc rychle a tím si vysloužil zamyšlený Brumbálův pohled.

 

Harry si připadal, jako by do něj jeho dědeček viděl, proto se nervózně ošil. Brumbál si uvědomil, že už se asi nic jiného nedozví, a proto se začal bavit o něčem jiném.

 

,,Proč si vstal tak brzy? Měl si se prospat, doku ještě máš prázdniny." Spiklenecky na Harryho mrkl. Věděl, že žáci nechodí spát moc brzy, a tak jsou ráno nedospalí.

 

,,Jsem tak zvyklí, ale určitě se budu snažit vyspat se dostatečně."

 

Brumbál se na něj zamyšleně podíval.

 

,,Asi bychom si měli promluvit Harry."  S tím ho chytil okolo ramen a vedl jej do altánku, kde jej usadil a sám si sedl naproti němu.

 

Venku bylo chladno, tak jak to v brzkých ranních hodinách bývá, ale stačilo pouhé mávnutí hůlkou a Harry s Brumbálem byli oba zachumlaní pod velkými dekami. Harry čekal, až jeho dědeček začne mluvit a mezitím pozoroval barevného motýla, který mu usedl na rameno, ještě že si ho Brumbál nevšiml. Možná by mu něco začalo docházet, třeba to, že Harry má něco společného s těmi zvířaty, stačilo, že už teď ho to napadalo.

 

,,Harry je mi líto, že si do teď nemohl bydlet u mě, ale jak jistě víš, všechno má nějaký důvod."

 

Harry začal poslouchat pozorněji, tohle ho zajímalo.

 

,,Tak, jako moji synové měli jiná jména, aby byli v bezpečí, měl si i ty falešné jméno svého otce, abys byl v bezpečí.

Jak jistě víš, jsme dědici ohně.To vždy byla určitá hrozba, proto, už moji synové se jmenovali jinak. Tehdy jsem ještě netušil, kdo z nich se stane dědicem, proto jsem je musel chránit všechny tři. Když moji moc zdědil James, byli jsme překvapeni, vždyť byl z trojčat nejmladší.

Čekalo se, že moc zdědí Severus, ale nestalo se tak, a mělo to za následek, že tvého otce nenáviděl ještě víc, ale taky se přidal na stranu zla, čehož ale v okamžení litoval. Když potom tvůj otec zemřel, měla se moc přenést na jednoho z jeho bratrů, ale vrátila se ke mně.

 

Tehdy poslali Siriuse do Azkabanu a já nemohl nic dělat. Mohl jsem zachránit jen jednoho svého syna, ale proti Siriovi bylo příliš mnoho důkazů. Tenkrát jsem poznal, co je to beznaděj.

 

Utápěl jsem se v žalu. Jednoho syna jsem ztratil, druhý byl zavřený a ten třetí odsuzován lidmi, až později se s ním smířili. Předminulý rok se mi vrátil Sirius a já sledoval, jaké mezi vámi vzniká pouto. Viděl v tobě svého bratra, tak jako já svého syna. Jenom se Severusem jste si nikdy nerozuměli, vím, že to nebylo kvůli tobě, Severus tě hned od začátku začal kritizovat a vyléval si na tobě zlost na svého bratra.

 

Teď už tu mám všechny, mám zde Minervu, Siriuse, Severuse a i tebe. Jsem rád, že už můžeme být spolu."

 

Harry pochopil, jak se jeho dědeček musel cítit, díky této zpovědi jim zapomněl to, že mu nic neřekli. Chápal jeho důvod a byl rád, že konečně má rodinu. Dokonce odpustil i Snapeovi, i když pouze ve svém srdci a rozhodl se, že od teď se od něj nenechá vyprovokovat a bude se k němu chovat lépe. Teď už chápal, proč nenáviděl jeho otce.

 

Brumbál se zvedl a otočil se na Harryho.

 

,,Za chvilku bude snídaně."

 

Harry se ještě díval, jak zmizel za dveřmi vedoucími do domu a pak jeho pohled znovu padl na motýla, který mu oddaně seděl na rameni.

 

,,Proč se na mě pořád díváš?" Harry vyskočil na nohy a tím ze sebe setřásl onoho motýla.

 

,,Co blbneš? Ještěže mám křídla, jinak bych se rozplácnul na zemi."

 

Harry na něj nevěřícně zíral.

 

,,Ty......Ty mluvíš?!" Hlas mu vyskočil o oktávu výš.

 

,,Ach vy lidi. Proč si myslíte, že my nemluvíme? Vy nám jenom nerozumíte, ale ty jsi jiný. To kvůli tobě jsou tu všechna ta zvířata."

 

Harry se zaraženě díval na motýlka před sebou. Tolik nových věcí ho potkalo od včerejška.

 

,,Jsou tu kvůli mně? Ale proč?"

Motýl se na něj nevěřícně podíval.

 

,,Jsi nový ochránce země.Chtějí tě vidět, pak zase odejdou." Harry přikývl a vyšel z altánku.

 

Když zvířata na zahradě viděla, že je sám, společně se mu poklonila a otočila se východu. Harry se na ně neschopen slova pouze díval. Možná za to mohlo to, že byl překvapen, ale ani jeho hráčský postřeh, chytače Nebelvíru, ale nepostřehl postavu v druhém  patře, která tuto scénu pozorovala z okna. Harry se otočil a vešel do domu. Chvilku po něm odstoupila od okna i tajemná postava.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA