Mysty

Ode dne, kdy si Harry a Severus byli zalétat uplynuly dva týdny a tři dny. Harry potom Severuse vídal jen v mlhavách okamžicích. Ani dědečka a bybičku moc často nevídal. Jednou se zeptal Siriuse, kde tak často jsou.

,,Musejí být ve škole. Seznamy učebnic, rozvrhy, příjmout přihlášky žáků, vyřídit různá povolení a já ani nevím, co vše.“

Harry pochopil a víckrát se už neptal, místo toho si povídal se svými knihami. Nemusel je číst, protože vše, co potřeboval vědět mu prozradily knihy a slíbily, že ho dokonce naučí i kouzla.

Jistě, nemohly mávat hůlkou, ale stačilo, když Harrymu řekly co dělá špatně, či jak má mávnout hůlkou. A Harry se učil, zlepšoval. Někdy byl na pokraji svých sil, ovšem knihy nepolevovaly. Stálo ho to spoustu energie, a tak začal běhat a posilovat.

Sirius, který zůstával doma, pozoroval, jak jeho synovec každé ráno a večer běhá od zahrady až k dvoum kilometrům vzdálenému lesu a zpět. Nepokládal to za nic divného, vždyť dřív takhle cvičil i on a jeho dva bratři. Potřebovali to, aby byli dokonalí ve famfrpálu. Tak proč by to neměl chtít Harry?

Tak rychle mu ubíhal čas(Harrymu), že si ani neuvědomil, že za tři dny začíná škola. Upozornil ho na to až Sirius, který se ptal, kde se má sejít s Ronem a Hermionou. Cítil se provinile, poslali mu už tolik dopisů a on ani jeden nečetl.

Rozběhl se do svého pokoje, kde od vrchu začal číst dopisy. Hned v tom vrchním se dozvěděl, že na něj budou čekat u Floriána tři dny před začátkem roku. Uklidnil se. Má spoustu času. Najednou si vzpomněl, na to, co říkal Sirius. Za tři dny je škola.

Dnes se má sejít s Ronem a Hermionou. Rychle se podíval kdy. Psali mu, že tam budou v jednu hodinu odpoledne. Stočil pohled na hodinky a trhl sebou. Už má pět minut zpoždění a to se ještě musí převléct. Rychle na sebe hodil hábit a rozběhl se ke krbu. Sirius jen stihl zvednout pohled od knížky.

,,Musím letět, mám zpoždění.“

 Prozradil Harry a zmizel v krbu. Sirius mu jen věnoval pobavený pohled.

Harry vypadl v krbu na Příčné a rychlým krokem zamířil k cukrárně. Už zdálky viděl Ronovu a Ginninu rudou  kštici a Hermioninu bohatou zásobu vlasů. Jak to vypadalo, všimli si ho také a hned na něj mávali.

Když došel ke stolu zmizel pod objetím dvou dívek. Když ho pustily přijal Ronovu nabízenou ruku.

,,Kámo, už jsme mysleli, že nepříjdeš.“

Harry jim věnoval omluvný úsměv a chtěl se omluvit, za to, že si jejich dopis přečetl až teď.

,,Omlouvám se, váš dopis jsem si přečetl zrovna před chvílí. Já jsem byl zaneprázdněn a ani jsem nebyl u Dursleyů.“

Chtěl pokračovat, ale přerušila ho Hermiona.

,,Všechno víme, napsal nám Sirius, dokonce nám napsal i to, že nečteš naše dopisy a že si nemáme dělat starosti, protože jsi v pořádku a jak vidím, tak ti to teď víc sekne.“

Harry se začervenal. Měla pravdu, po neustálém cvičení měl svaly, vyrostl. Už tam nestál mladý nezkušený chlapec ale mladík, jenž ví, co chce.

Povzbudivě se na něj usmála a sedla si na své místo. Ron, Ginny a Harry ji napodobili. Ronovi ale nedalo, aby se nezeptal na to, co ho už delší dobu tížilo.

,,Harry a to jako fakt?“

Černovlasý mladík se zatvářil nechápavě a tak ryšavý mladík upřesnil svoji otázku.

,,Fakt jsou tvými strýci Snape a Sirius? Děda a babička Brumbál a Mcgonagalová? Nedělal si  z nás Sirius srandu?“

Nejen Ron, ale i Hermiona a Ginny jej pozorovali a čekali, zda to Harry potvrdí, že vše je pravda.

,,Když jsem se to dozvěděl, nemohl jsem tomu uvěřit, ale je to pravda a z toho vyplývá, že si srandu nedělám.“

Ron na něj koukal s otevřenou pusou,  Hermiona a Ginny vypadaly, že tomu hned věřily, ale to už k nim přicházeli George a  Fred, na tvářích šibalské úsměvy. Když si jich všimla i Hermiona změnil se její úsměv na bouřkový mrak.

,,Nazdárek Harry, jak si se měl u těch mudlů?“

Harry hodil pohledem po Hermioně, ta zavrtěla hlavou, takže jim to neřekli. Asi to vědí jen oni tři.

,,No, měli na paměti Siriuse. Takže to bylo v pohodě.“

Fred a George se pobaveně zakřenili. Určitě chtěli Harrymu něco poradit, ale zastavila je Hermiona, která se zvedla a prohlásila, že by měli jít nakupovat a měla pravdu, pokud to všechno chtěli stihnout, měli nejvyšší čas.

Rozešli se ke Gringotovým, zrovna procházeli kolem Obrtlé, když Harryho reflexy zaznamenaly, jak tam někdo bije malého člověka, neviděl mu do obličeje, ale domyslel si, že musí být stejně starý.

Odtrhl se od skupiny nedbaje jejich křikl, cestou vytáhl hůlku a mužem nezpozorován, odhodil jej od dítěte. To se zhroutilo k zemi. rychle se k němu rozběhl a jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že je to Draco Malfoy. Nevnímal Harryho, musel omdlít.

Ani si nevšiml, že za ním běželi jeho přátelé, až když Hermiona pronesla ,,Enervate“, zjistil, že za ním stojí Ron, Ginny a Hermiona. Fred a George stáli opodál a pozorovali  zvedajícího se Malfoye staršího.

,,Pottere, jdi od mého syna! Neopovažuj se na něj sáhnout.“

Již probuzený Draco se při otcově hlasu stulil do klubíčka. Harry jej povzbudivě chytil za ruku. V tu chvíli nezáleželo, že je to Malfoy, který mu do teď strpčoval život. Teď to bylo pouze vyděšené dítě, které hledalo bezpečí.

,,Ne pane Malfoyi. Váš syn teď půjde se mnou a o tomhle se dozví Brumbál a věřte mi, nenechá to jenom tak, jemu na jeho studentech záleží.“

,,Opravdu? A jak chceš odtud odejít co? Uvědom si, kde jsi. Zde není nikdo, kdo by podporoval chlapce-který-přežil. Radím ti, dej mi mého syna a já ti zajistím klidný odchod. Tobě a tvým přátelům.“

Okolo nich se začaly stahovat různá individua. Mnozí naháněli děsný strach. Harry si uvědomil, že tohle nemůžou zvládnout.

,,A proč by ne? Zapomněl jsi, kdo jsi? Použíj oheň či zemi.“

Harry sebou trhl, teprve pak si uvědomil, že to k němu promlouvaly jeho knihy. Hnán předtuchou zvedl ruku a okolo se be a přátel obehnal kruh ohně. Fungovalo to, všichni ostatní se museli stáhnout dál.

Jedna čarodějnice se dokonce pokusila hasit to vodou, ale copak zmůže něco proti ohni, který je vyčarován svým vlastníkem? Ne a tak byl oheň obklopen kolem nich. Potom se rukou dotkl země a všechny přítomné (zlé) čarodějniky připoutal k zemi kořeny tak, že nemohli udělat a ni jeden krok.

Ostatní ho jen překvapeně pozorovali, nevěděli jak to dokázal, ale nechtěli se ptát teď, když nevěděli jak odtud. Malfoy a jemu podobní vytáhli alespoň hůlky a začali na ně sesílat kouzla. Harry okolo všech díky ohni vytvořil clonu, kterou nemohly proniknout.

Ale jak dlouho to mohou vydržet? Hrozně ho to zmáhalo a už teď klečel na zemi a byl rád, že štít ještě drží. Jeho přátelé zatím vytáhli hůlky. Dokonce i Malfoy si stoupl a vytáhl ji. Věděli, že je zle. Kdo by je zde mohl najít? Nikdo. Normální čaroděj sem ani nepáchne.

I když v tom…. Zasvítilo prudce světlo a uvnitř kruhu se objevil Brumbál společně s profesorkou McGonagalovou a Siriusem. Zezačátku vypadali dezorientovaně, ale pak rychle shodnotili situaci. A vytáhly své hůlky. Profesorka se sklonila k Harrymu.

,,Harry vydrž ještě chvíli, pomoc je na cestě.“

A opravdu zachvíli se začali objevovat noví kouzelníci, rozdíl byl v tom, že tihle patřili mezi dobrou stranu. Harry mezi nimi dokonce poznal Lupina. Ti svázali “zlé“ lidi. Sirius se přeměnil v psa. Kdo ví, kdo by jej mohl vidět.

Brumbál se sehl k Harrymu.

,,Uvolni štít Harry, už je to v pořádku…..  Jak se cítíš? A co se tu vlastně stalo.“

Harry byl ochablý a nemohl mluvit, únavou mu padala hlava, proto se slova ujala Hermiona. Když vylíčila vše podívala se na Draca, který se sotva držel na nohou. McGOnagalová k němu došla a podepřela ho.

,,Albusi, měli bychom jít. Oni to zde zvládnou a Harry i Draco si potřebují odpočinout, bylo toho na ně dneska moc.“

Brumbál přikývl, promluvil si ještě z Lupinem a přišel k McGOnagalový a Dracovi. Ron pomohl vstát Harrymu a dovedl ho k nim. Brumbál chytil Minervu za ruku. Z druhé strany Harryho, ten držel Čmuchala a Minerva Draca. Společně se přemístili domů.