Jdi na obsah Jdi na menu
 


X.Kapitola

16. 2. 2008

,,Harry, vstávej, musíme jít.“

 

 

S mladíkem v posteli třásl jeden z můžů, jenž stáli okolo. Po chvíli to vzdal a bezradně se podíval na svého bratra. Ten se sklonil k Harryho uchu a zařval:

 

 

,,Pottere vstávejte, máte lektvary!“

 

 

Chlapec se pouze zavrtěl a spal dál. Sirius se podíval na Snapea a musel se usmát. Jeho bratr doufal, že svým hrůzu pouštícím hlasem vzbudí svého synovce, ale mýlil se. Sirius vyndal hůlku a mávnul s ní. Na Harryho se snesl proud vody a byl vytrhnut ze svého sladkého snu.

 

 

,,Áááááá prší.“

 

 

Jeho pohled padl na jeho kmotra, který se smíchy až zajikal a potom na druhého strýce, který se snažil zamaskovat pobavený pohled.

 

 

,,Haha, to je teda blbá sranda Sirie, to to nešlo šetrněji? Budu z tebe mít šok.“

 

 

Harry se zvedl a zalezl do koupelny.Než zavřel, slyšel ještě Siriusův smích a Snapeovo napomínání…

 

 

U snídaně se sešli všichni.

 

 

,,Všichni půjdeme letaxem do mé pracovny, odtuď se můžete jít podívat na pozemky hradu, můžete vše Patrickovi ukázat… a Draco, moc ti ta změna prospěla.“

 

 

Draco se už začínal bát, že si toho nikdo nevšiml. Ráno mu ale matka hned projevila pozornost a společně s jeho otcem a strýcem se nad tím pozastavili, teď už věděl, že to, že si ho včera nevšimli zapříčinil pouze Patrickův a Samanthin nečekaný příchod.

 

 

Snídaně probíhala v celkovém tichu, když tu náhle Harry uslyšel hlásek knihy živlů, ale nebyla to ani jedna jeho. Překvapeně poslouchal dál a strnul překvapením, když zaslechl Patrickův hlas.

 

 

Nebyl ovšem jediný, kdo tenhle rozhovor vyslechl. Draco též slyšel ten hlas a nevěděl, co to zapříčinilo. Domyslel si, že je to hlas jedné knihy živlů a Patrick je její majitel, ale jaktože to slyšel, když včera neslyšel tu Harryho?

 

 

Radši se dál věnoval své snídani a rozhodl se, že se jich obou radši zeptá až ve škole, až budou mít čas. Konečně se Brumbál vedl a zavelel k přechodu do školy. Jeden po jeden prošli do jeho ředitelny. Chlapci okamžitě zamířili k Hagridově srubu,aby ho ze vším seznámili a představili mu Patricka. Ale vždyť i Draco se musel omluvit za své předešlé chování.

 

 

Ovšem Hagrid tam nebyl, asi si musel ještě něco zařídit, proto zamířili k jezeru. Sedli si a pozorovali vlnky na hladině. V tom si Draco vzpomněl, na to, co se stalo u snídaně a podíval se na Patricka.

 

 

,,Ty vlastníš jednu z knih živlů?“

 

 

,,Ano, získal jsem ji po mámě. Mým živlem je vzduch.“

Harry chtěl něco říct, ale zčeřila se voda, začalo v ní zuřivě bublat a z vody pomalu vystupovala bytost, žena, oděná jen v lehkých šatech, měla tmavé vlasy a dobrosrdečné oči.

 

 

,,Tři. Ti tři jenž mají předurčeno zničit největší zlo, které sužuje povrch této planety. Tři jenž stejná krev jim v žilách bude kolovat, ovládnou živly a budou chránit Zemi. Každý jiný, avšak v jednom stejní. Touha pro spravedlnost a dobru. Odvaha ani laskavost jim chybět nebudou. Avšak pokud nebudou jednotní, nikdy se jim nepodaří porazit zlo a sami mu podlehnou.“

 

 

Domluvila a vystoupila z vody. V ruce nesla knihu ze znakem vody. Podala ji Drackovi, uklonila se a vešla zpět do vody. Dívali se za ní, dokud jim nezmizela pod hladinou. Teprve potom se koukli na knihu v Dracových rukou.

 

 

Nepochybovali, že to mluvila o nich. Jenom je to překvapilo, že „záchrana světa“ je v jejich rukou. Vždyť jim bylo teprve 15. Draco otevřel knihu. Okamžitě ho začala pálit ruka. Objevilo se mu na ni znamení vody. Harry se podival na svoji. Měl tam plamen a v něm strom. Vůbec si nevšiml, kdy se ten strom objevil. Patrick měl na ruce vír.

 

 

,,Já… já…“

 

 

Draco nevěděl co říct. Vypadal jak malé dítě, kterému se splnil jeho největší sen. Harry mu položil ruku na rameno.

 

 

,,V pořádku, víme co chceš říct.“

 

 

Se slzami v očích se Draco prvně podíval na oba své bratrance ( nebojte, nezačal šilhat, postupně se podíval). A kývnul hlavou na znamení díků. Začal si povídat se svojí knihou. Cítil se méněcenně oproti svým bratrancům, když nevlastnil žádný živel, ale teď už to bylo v pořádku.

 

 

Zvedli se a šli se podívat do hradu. Draco navrhl, aby skočili za jeho otcem. Ctěl mu říct o svém štěstí, prohlásil, že je určitě rád uvidí, ale Harry o tom dost pochyboval, a tak, když jim Snape otevřel a pozval je na čaj, měl pocit, jako by jej někdo silně praštil do hlavy a jemu se to jen zdálo.

 

 

Posadili se ke kulatému stolečku, který stál po straně Snapeovy pracovny a během chvilky před nimi stál kouřící čaj.

 

 

,,Musím ti něco říct… tati.“

 

 

Snape se podíval povzbudivě na Draca, tušil, že musí mít z něčeho radost, tolik mu zářily oči, že se to nedalo přehlédnout.  

 

 

Draco před něj natáhl ruku a Severus se na ni nechápavě podíval. Oči se mu rozšířili překvapením. Věděl, co to znamená, podobné znamení viděl u svého otce a později i bratra.

 

 

,,Panebože, ale  jak?“

 

 

Draco jen zavrtěl hlavou. Ještě chvilku tam seděli, než uznali, že už by pomalu měli jít do Velké síně, kam už pomalu začali přicházet jejich spolužáci. Každej si sedl ke svému stolu, pouze Patrick se přiřadil k prvňáčkům, stojícím v malé místnůstce vedle síně.

Konečně přišla jeho babička a zavedla jeho i s prvňáčky před Moudrý klobouk, o kterém mu říkali již jeho bratranci. Moudrý klobouk začal zpívat píseň, kterou jako každý rok vymyslel.

 

 

                      „Po dlouhé době

                       se naplnila věštba.

                       Jenž dávno pronesla,

                       Jedna stará vědma.

 

 

                       Věštba, kterou již vyslechli,

                       Ovšem, já Moudrý klobouk pravím:

                       Nebudete sami, ale jak vám pomoci?

                       Tak rozhodljsem se otevřít kolej,

                       Jenž dávno zapomenuta byla,

                       Kde studovali ti, jenž srdce otevřené měli tak,

                       Že by je za druhé položili.

 

 

                       Ať žije kolej jenž slávu si zaslouží,

                       Jméno po Hradě zdědila, ať žije

                       Bradavická kolej.

 

 

Ještě než zařadím nové žáky, vyvolám jména těch, jenž jsem se rozhodl do této koleje přeřadit.  Prosím jen o nový stůl pro ně a je, aby si tam přesedali. Děkuji

 

 

Začal vyvolávat jména, jako první se objevilo Harryho jméno a to následovalo Dracovo. Usmáli se na sebe a sedli si vedle sebe. Kdyby se teď všichni nedívali na Moudrý klobouk velmi by se dovili, že to dva mohou sedět vedle sebe.

 

 

O chvíli později se k nim přidala ještě jména dvou lidí z Mrzimoru ze stejného ročníku a dva z Havraspáru. Později k nim zamířila i Hermiona a Nevill. Později, z těch které znali se přidala ještě Ginny, Colin, ostatní neznali a nebo si nepamatovali jejich jména.

 

 

Harry se rozhlídl a spočítal lidi, jenž s ním seděli u stolu. Zvláštností bylo, že nejstarším ročníkem, který tam byl, byli oni. Z 6. a 7. ročníku nepřibyl nikdo. Sedělo jich tam 16. Moudrý klobouk přidal ještě 5 prvňáčků a na řadu konečně přibyl i Patrick.

 

 

,,Chtěl bych mezi námi přivítat Patricka Cornwella. Studoval spíše doma a k nám přešel proto, že se přestěhoval, doufám, že si budete rozumět.“

 

 

Jeho babička mu nasadila klobouk a poodešla. Ani nestihla udělat poslední krok a klobou zařadil Patricka do Bradavické koleje. Ten se usmál a rozešel se ke svým bratrancům.

 

 

,,Prosil bych o chvilku pozornosti. Rád bych vám někoho představil: Jako první vám chci představit Narcissu Blackovou a Samanthu Cornwelovou. Budou se podílet na výuce obrany proti černé magii a budou vyučovat i některé hodiny za profesora Snapea. Prosím přijměte je s potleskem.“

 

 

Síní se ozval hřmotný potlesk a přede všemi se objevilo jídlo. Harry si vzpomněl na Rona. Ten k nim přiřazen nebyl. Podíval se na něj. Nevypadal vůbec, že by mu to vadilo, spíš na něm bylo vidět, že je tam, kde je a ládoval se jídlem.

 

 

Po jídle si znovu stoupnul profesor Brumbál.

 

 

,,Za novou kolej jsme se rozhodli ustanovit prefekty slečnu Grangerovou a pana Pottera. V Nebelvíru byla prefektem jmenována Levandule Brownová a za pana Malfoye ve zmijozelu pan Zachary. Teď bych prosil prefekty nové koleje, aby si u nás vyslechli heslo a umístění jejich společenské místnosti. Děkujeme a můžete jít.“

 

 

Všichni odešli a zůstala pouze Bradavická kolej. Harry zašel z Hermionou za dědem a ten jim prozradil heslo a místo, kam mají jít. Když vešli za sochu víly, strnuli překvapením. Tato společenská místnost, i když měla pojmout nejméně  žáků byla větší, jak jejich předešlé. Byla velmi luxusní, ale rozdělena stejně jako předchozí, akorát, že páte ročníky měli dva pokoje (chlapci, dívky).

 

 

Pro první a druhé se dělili o dva a třetí a čtvrté též. Z čtvrťáku a páťáku byly vybrány pouze čtyři dívky. Ginny, Hermiona, Lenka z Mrzimoru a nějaká dívka z Havraspáru. Ze třeťáku nebyli žádné a tak těm čtyřem dívkám náležel pouze jeden společný pokoj. (doufám, že jste to pochopili, ale jinak to není důležité, jen aby jste věděli, že ty čtyři jsou spolu na pokoji)

 

 

Byly unaveni, zážitky, které si ještě nestihli říct jistě počkají do zítra.

 

 

 

 

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA