Jdi na obsah Jdi na menu
 


Život poté

3. 6. 2009
 

Na nebesích probleskovali barevné ohňostroje. Tisíce sov přelétávali nad městami. Divně oblečení lidé chodili po ulicích a radovali se. Každý mudla se toho dne musel divit, jak je možné, že se tak najednou zničehonic zbláznil celý svět, ale i jim se zdálo, že je den nějak jasnější a ta temnota, která se všude pomalu vkrádala zmizela.


Nechápali o co jde, ale ti lidé... ti to museli vědět. Nikdo se však neopovážil zeptat, co se přihodilo. Ministr oznamoval, že sovy létají tolik z toho důvodu, že se objevili nějaké erupce na slunci a že z toho samého důvodu je najednou i tolik světla. A samozřejmě nezapomnělo podotknout, že těch několik divně oblečených a radostných lidí patří do nové skupiny fanatiků, kteří se rozhodli uctívat slunce.


Zatím však na, pro mudly utajených, místech se ničili poslední zbytky zla, byly chytáni smrtijedi a okamžitě zavřeni v novém kouzelnickém vězení hlídaném obry s draky, kteří se záhadně přidali na stranu dobra, když je přivedl Harry Potter.


Ach ano, Harry Potter. Už to vypadalo špatně. Harry zmizel i se svými dvěma přáteli a kouzelnický svět propadal do čím dál větších depresí. Avšak v den poslední bitvy se objevili, Hermiona s Ronem se postavili před Fénixův řád , avšak Harry hned napoprvé stanul naproti celé Voldemortově armádě sám. Když se mu Pán Zla vysmál, že on sám nic nezmůže, usmál se na něj a s jiskřičkami v očích prohlásil:


,,Já... nikdy nebudu sám. Cítím lásku, mám přátele a co víc. Díky tomu že jsem úplně jiný než ty Tome jsem získal mnoho nových přátel a spojenců proti tobě. Vím, že jsi se dival, kam mizí všichni kouzelní tvorové a přisuzoval si to tomu, že už pochopili, že vyhraješ, a tak se rozhodli schovávat, ale ne.


Přišli za mnou, učili mě jejich magii a dokonce mi nabídli pomoc. Dnes jsou tu se mnou. Mnoho nás padne, ale každý zůstane někomu v srdci. Komu zůstaneš v srdci ty? Vzpomenou si na tebe pouze studenti, až se o tobě budou učit a budou tě nenávidět opravdu hodně, protože to bude zbytečné učivo navíc.


Co jsi dal světu? Vůbec nic. Možná strach, bezmoc a pláč, ale to nikdo nechce. Dnes se mezi námi odehraje poslední souboj, a i když zemřu, vím, že ty zemřeš se mnou. Dnes nevyhraješ, o to už se postarám já i my nový přátelé.“


Najednou se všude za Harrym začali objevovat samé kouzelné bytosti. Fénixové jenom žasli, několik z těchto zvířat i národu mělo vyhynout už v dobách minulých, a teď tu stáli a byli rozhodnuti pomoci kouzelnickému světu, i když ten se k nim nechoval nikdy moc dobře. Co všechno zmůže dobrota v srdci jednoho chlapce.


,,Profesore Snape? Můžete přejít k Brumbálově armádě. Teď vám nikdo neublíží a konečně každý pochopí, na čí straně stojíte. Děkuji za ty roky, kdy jste mě chránil. Velmi vás za vaši úlohu v této bitvě obdivuji.“


Prvně se nic nedělo, ale o chvilku později jeden ze dvou smrtijedů, stojících za Voldemortem schodil masku a klidným krokem zamířil ke vzdálené Brumbálově armádě. Cestou prošel kolem Harryho a zadíval se mu do očí. To co v nich mladý muž viděl ho opravdu potěšilo. Profesor Snape mu právě dal najevo své uznání.


Chlapec si všiml, jak Voldemort zlostně mhouří oči, ale i přesto nemůže nic udělat.


,,Vidím, že už jsi připraven započít boj Tome, nebudu ti v tom bránit, ale dávám ti poslední možnost, vzdej se a ušetříme mnohé životy.“


Ani nečekal kladnou odpověď a připravil se do bojového postoje. O chvilku později už se musel bránit mnohým kouzlům. Probojoval se přes smrtijedy až k Voldemortovi.


,,Tak, Tome, dnes to skončíme. Ať se smažíš v pekle.“


A ve stejný okamžik vyslal kouzlo jako Pán Zla. Jejich hůlky se spojili stejně jako tenkrát ve čtvrtém ročníku na hřbitově v Malém Visánku. I dnes začala Voldemortova hůlka dávit kouzla, od toho nejposlednějšího. Jenomže dnes začal Harry pronášet i zvláštní slova.


,,Já, Harry Potter, pokrevní bratr vládců pěti lesů a dračího krále, syn Lily a Jamese Potterových, vnuk až samotného Godrika Nebelvíra a Roweny z Havraspáru, teď volám síly lásky, dobra a přátelství, ať dnes dokážou Thomasi Rojvoji Raddleymu, samozvanému Lordu Voldemortovi svoji sílu. Na oplátku nabízím svůj život.“


Poslední věta se nelíbila nikomu. Ale bylo pozdě. Harryho hůlka zazaříla jasným světlem a do Voldemorta narazila koule světla. O chvíli později se tělo Thomase Raddleyho rozpadlo v prach, který rozfoukal silný příval větru. V té samé chvíli padl k zemi i Zlatý chlapec...



2. část

,,Brumbále! Profesore Brumbále!“


Neville Longbottom stál před chrličem, jenomže neznal heslo a velmi nutně potřeboval mluvit s ředitelem školy. Konečně se chrlič odtáhl.


,,Co se děje, pane Longbottome?“


,,Několik prváků tvrdí, že vidělo jít Harryho přes pozemky do Zapovězeného lesa. A on.... zmizel z ošetřovny. Ani jedna s hlídek bystrozorů, co hlídala před jeho pokojem nic nezaznamenala. On se probral chápete to. Ale proč odešel?“


,,To já netuším, pane Longbottome. Byl tak dlouho pryč a hodně se změnil. Jenom slečna Grangerová nebo pan Weasley můžete znát odpověď.“


,,Musel tam jít. Ta přílišná temnota protínající se s bolestí ho ničí.“


K překvapení Nevilla i ředitele se na konci chodby objevil Ron a nevypadal nějak vzrušený z představy, že se jeho nejlepší přítel probral.


,,Vždyť víš, Hermiono. I přes pomoc elfů, draků nebo vil se mu nepodařilo naučit se nitroobranu, a to jsou mistři v tomto oboru. Mluvil o tom, každou noc, když jsme šli spát. Víděl to, viděl, jak se všude ve světě rozpíná temnota.


A ta samá temnota halila i jeho laskavé a milující srdce. Občas se divím, že se z toho nezbláznil. Jenomže on se držel, aby tu temnotu zničil, aby nemohla nikomu ublížit tak jako jemu. Tolikrát jsem přemýšlel, jak mu pomoci, ale to by nechtěl.


Bral to jako trest za to, že ho nezabil už dávno. Přisuzuje si vinu za všechny ty mrtvé. Očekával, že při poslední bitvě zemře. Měl to být jeho rozsudek. Proto nabídl svůj život za to, že mu moc lásky, dobra a přátelství pomůže.“


Brumbál zamrkal a v jeho jindy klidných a laskavých očích se objevil smutek nad osudem této trojice.


Všem třem jim bylo teprve patnáct a už nesli tíhu světa na sobě. A i když to byl hlavně Harryho úděl, odešli oni dva s ním a prožili vše, co bylo určeno jenom pro Zlatého chlapce. A přesto dodnes žijí.


Překvapující však bylo, že se někomu alespoň jeden z nich dvou ukázal mimo ošetřovnu. Od Závěrečné bitvy už uběhli dva měsíce. Tehdy si všichni mysleli, že Harry zemřel. K všeobecnému překvapení však žil. Okamžitě byl přenesen na ošetřovnu a denodenně tam s ním seděli jeho dva přátelé, kteří jinak přebýval kdo ví kde v hradu.


Nikomu se neukazovali s nikým nemluvili. Jediný, kdo měl to štěstí byl profesor Snape, který musel uznat, že oba velmi vyspěli a ani jeden z nich už není nijak otravný či drzý parchant, jak smýšlel o všech studentech. Vlastně. Nebýt toho, že ještě museli dokončit školu, dalo by se říct, že dávno už ji vychodili.


,,A co mu pomůže v lese? Tam jsou samá temná stvoření.“


,,Ach ne, většina jich byla zničena. Nastěhovali se tam naši noví přátelé. Šel za nimi, chtěl vidět všechny neuzdravená zranění a vzdát čest těm, co neměli štěstí a padli. Potom to samé učiní i zde v Bradavicích. Teď, pokud vám to nebude vadit. Požádal mě, jestli bych něco nevyřídil profesoru Snapeovi, ale oba profesore víme, že je u vás v ředitelně. Směl bych s ním mluvit o samotě?“


Brumbálovi se na chvilku v očích mihlo překvapení, ale pak ustoupil od vchodu do ředitelny a vpustil dovnitř Rona. O chvilku už scházel dolů jak on, tak profesor Snape, který se zastavil u ředitele.


,,Pan Potter, si se mnou přeje mluvit. Weasley říkal, že mě k němu zavede, a i když se mi nechce skákat, tak jak si zamane, dlužím mu to. Očistil moje jméno před celým národem. Každý slyšel jeho slova, co říkal Pánovi Zla.“


…...


,,Weasley, neztratil jste se náhodou, už jdeme dlouhou dobu a ještě jsme nenarazili na žádného živého tvora.“


Jízlivý tón profesorova hlasu Rona pobavil a na jeho tváři se po dlouhé době objevil nějaký pocit.


,,Určitě jdeme správně, nemusíte se bát. Vede nás jeden z elfů. Asi jste si toho nevšiml, ale celou cestu jde před námi, avšak je opatrný, neradi se ukazují lidem. Trvalo nám dlouho, než jsme získali jejich důvěru.


Váš tón mi připomněl jeden z večerů, kdy Harryho zase silně napadla temnota. Vzpomínal na vás, obzvláště v těch chvílích. Sedl si většinou na skálu a díval se dolů. Dlouho nad něčím přemýšlel, než promluvil i na mne. V těch chvílích jsem byl opravdu na dně, protože jsem tak nějak podvědomně tušil, že je na pokraji bláznovství.


Ale vždycky se usmál a pobaveným hlasem mluvil o vás. O tom, jak jste mu znepříjemňoval život, ale pak ho zachraňoval. Jak jste ho učil nitroobranu, ale nikdy mu nešla. Pak zase byl smutný z toho, co vám dělal jeho otec.


Vždycky všude poslouchal, jak byl James Potter ten nejlepší, ale pak se ocitl ve vaší a v myslánce viděl, jak vás šikanoval. Víte, vlastně vás měl rád a chápal vaši nenávist k němu. Má k vám úctu...

Á už jsme tu. Prosím, nekoukejte na ně, jak na nějaká zvířata v klecích, nemají to rádi. Sem vstoupíte jenom proto, že vás Harry označil za přítele.“


Nechápal, co myslel Weasley tím, že už jsou tam. Vždyť všude okolo byl jenom les. A potom ucítil, jak prošel nějakou energetickou zábranou a ocitl se na okraji vesnice. V životě by ho nenapadlo, že v lese bude stát ještě nějaká vesnice než ta kentauří.


Nebýt toho, že byl tak dlouho špehem a musel skrývat své pravé pocity, nejšpíš by teď vše upřeně pozoroval. V harmonii tam žili víli, elfové, v povzdálí viděl i obry, a pak nějací divní lidé, které ale na bojišti neviděl. Jako by Weasley četl jeho myšlenky, promluvil.


,,Ti lidé, co mají tu různě zbarvenou kůži jsou dračí lidé. Jste jeden z mála, co má tu možnost zjisti, že draci jsou ve skutečnosti lidé, kteří se v ně pouze mění. Je to jejich podstata. Vše co tu dnes uvidíte nebo uslyšíte musíte zachovat v úplné tajnosti.


Určitě si dovedete představit, co by se stalo, kdyby veřejnost odhalila, že někteří z draků, co žijí v dračích koloniích jsou lidé. Jenomže oni to tak neberou. Dokonce jsou raději drakem, než takhle proměněni. Když jsou změněni na lidi, cítí to tak nějak jako zrazení své duše.“


Ron jej dovedl až doprostřed vesnice. Tam stál největší domek a přesně do toho vešli. Všude bylo ticho a vypadalo to, že tam nikdo není. Rezavý mladík, se otočil na profesora.


,,Najdete ho v jeho pokoje. Tohle je náš dům, kde jsme celou dobu bydleli. Vyjděte po schodech a pak už poznáte kudy jít. Dům vám cestu ukáže. Je v něm něco s Harryho. Jako by mu vdechl část své duše.“


Snape sice pochyboval, že mu to dům ukáže, ale vyšel po schodech a pak překvapeně zaznamenal, pocit táhnutí, k jedněm ze dveří. Ty se přímo před ním otevřeli a on si mohl všimnout mladého muže sedícího čelem k oknu.


,,Vítám, vás profesore, v mém domě. Jak se vám líbila vesnice a její obyvatelé? Je to naprosto úchvatné, že?“


Mluvil klidným hlasem, plným vřelosti. Konečně se otočil, zadíval na profesora a ukázal na jedno z křesel.


,,Prosím, posaďte se. Cesta sem je trochu delší. Je mi líto, že jsem vás donutil jít až sem, ale do začátku školy bych rád zůstal zde. Je tu naprostý klid. A teď proč jste vlastně tu. Už vám muselo dojít, že s vámi potřebuji mluvit.“


Zadíval se na profesora upřeným pohledem a ten pomalu pokýval hlavou. Byl velice překvapen Potterovým chováním.


,,V první řadě bych se rád omluvil za to s tou myslánkou. Doufám, že už jste mi to opustil, ale nelituji toho, měl, jsem díky tomu možnost zjistit, že můj otec nebyl nejlepší. Je to sice hořké zklamání, ale každý musíme žít s něčím.“


Snape byl opravdu překvapený Harryho chováním. Takového jej neznal.


,,Už běžte profesore a naučte se konečně žít plnohodnotně. Máte na to právo. Žíjte v klidu.“


Zvedl se a ani nevěděl proč. Ve dveřích se však zastavil a otočil se na Harryho.


,,Moc děkuji, v takovouhle možnost už jsem ani nedoufal.“


Mnoha lidem se změnil celý život. Profesor Snape si našel ženu a i jemu se narodilo dítě, které bylo k jeho potěšení velmi nadané na lektvary. Hermiona Grangerová a Ronald Weasley dochodili školu a nakonec se vzali a odstěhovali se do vlastního domu na okraji lesa.

Harry Potter už se nikdy nevrátil do kouzelnického světa. Jediný, s kým se stýkal, byli Hermiona Grangerová a Ronald Weasley, kteří jako jediní, kromě profesora Snapea, věděli, kde se nachází ona záhadná vesnice v níž žije Harry Potter.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pěkné

(Terry, 20. 8. 2009 16:24)

Tady je jakákoli kritika asi zbytečná...zamyšlení nad vyspělostí Harryho... Opravdu povedené.

:0)

(zuzik, 15. 6. 2009 21:21)

Moc se mi líbila myšlenka s dračími lidmi a docela dobře se mi tato jednorázovka četla.
Teď už se jenom můžu strašně moc těšit na novou kapitolu (hlavně k Něco nového)

????????

(Ingo, 14. 6. 2009 16:08)

Píšeš moc hezky, ale abych ti řek pravdu tak se mi tato povídka moc nelíbyla. Bylo to hodně přehnané a na můj vkus to byl hodně krátký souboj. Ale jinak vážně píšeš hezky jenom se mi nelíbyl děj. :D

::::::::::

(Moltres, 13. 6. 2009 1:08)

super povídka, ale musím souhlasit s tím co napsala Cissy. Kor u Rona je to hodně divný aby mluvil takhle chytře a dospěle.

:-)

(xxxLOLAxxx, 12. 6. 2009 18:45)

pekna jednorazovka velice pekna

Pěkný

(Sarutobi, 12. 6. 2009 16:07)

Moc super jednorázovka

:-)

(Phonix, 10. 6. 2009 17:34)

Skvělá jednorázovka

........

(Max, 10. 6. 2009 0:05)

Skvělá povídka

:-)

(Elis, 9. 6. 2009 21:49)

Mooooc hezké. Už se strašně těším na něco dalšího.

...

(nikki, 9. 6. 2009 18:56)

Pekna povidka, je to prijemna zmena, zase jednou cist nejakou dobrou jednorazovku.....tesim se na dalsi.....

Kráása

(Bonny, 8. 6. 2009 20:33)

Úžasná povídka moc se mi líbila hlavně ten konec se Severusem

:-D

(Likvidator, 8. 6. 2009 12:44)

zajímavá a povdená povídka.

...

(Gabi, 8. 6. 2009 6:13)

uzasna jednorazovka

......

(Viky, 6. 6. 2009 13:50)

nádherná jednorázovka, hlavně se mi líbila ta ukrytá vesnice v zapovězeném lese

zajímavé

(zdenka, 6. 6. 2009 12:53)

hej dobrá povídka,nejlepší je asi ten závěřečný rozhovor se Snapem a pak to, co se dělo dál.

Super

(Pegy, 4. 6. 2009 16:24)

Super jednorázovka.

Kritika

(Cissy, 4. 6. 2009 14:50)

Nejdřív gramatická stránka celého textu - chybí ti tam čárky a evidentně ses nikdy neučila nic o shodě podmětu s přísudkem... všude automaticky házíš i na místo, kde má být y.
A teď k obsahu - postavy se moc vykecávají. Už vidím, jak někdo, kdo se chce s někým navzájem porazit, bude mít proslov na deset minut. Stejně tak není nejlepší, když postavám přidáváš inteligenci, kterou ve svém věku většinou nemají.
Ale hlavní je tam asi to vykacávání...
Jinak je to skoro jako z červené knihovny...

:-)

(uja, 3. 6. 2009 22:11)

úžasná povídka, fak prádní :-D

......

(Anna, 3. 6. 2009 21:14)

Pěkná povídka.

nadhera

(Alexia, 3. 6. 2009 20:29)

nadherne, sa mi to velmi pacilo, hlavne ten rozhovor so Severusom :-D

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA