Jdi na obsah Jdi na menu
 


10.Kapitola

9. 3. 2009

,,Thomasi, co myslíš, neuděláme si malou rozcvičku? Můžeme začít běháním, sebeobranou a nakonec se můžeme proletět na koštěti. Na famfrpálovém hřišti ještě nikdo nebude. Je teprve první školní den, všichni budou u jezera. No tak, Thomasi, vnímáš mě?“

Teprve před chvilkou odsud Ron s Hermionou odešli. Vlastně Hermiona Rona musela odtáhnout, protože se dost ošklivě díval na Thomase. Ten totiž dost nepokrytě flirtoval s Hermionou a Ronovi se to vůbec nelíbilo. Za to Hermiona se usmívala. Líbilo se jí, že má o ni někdo zájem a zvlášť, že je to někdo, kdo vypadá jako Thomas. Líbil se jí.

 

,,Zatraceně, Thome, Hermiona už odešla, teď prosím vnímej i mě!“

 

Jeho bratranec se na něj pomalu otočil.

 

„O prázdninách jsem si vůbec nevšiml, jak je hezká. Budeš mít něco proti, když ji začnu balit?“

 

Harry se na něj pobaveně zazubil a zavrtěl hlavou, ani jeden z nich si vůbec nevzpomněl na své bývalé přítelkyně.

 

,,Tak jdeš?“

 

,,Co? Kam?“

 

XXXXXX

 

Předháněli se v kreacích na koštěti, že kdyby je viděl někdo neznalí jejich kousků, musel by právě teď myslet na to, jak oba páchají sebevraždu, naneštěstí, ten kdo je tam zastihl nebyl nikdo jiný než Marien, který se k nim s radostí přidal.

,,Tak jak kluci? Užili jste si první den? Já vím, dneska jste mě neměli, ale můžete se těšit na zítřek, jsem si jistý, že si tu hodinu všichni užijeme. A co dnešní hodina se Severusem?  Vypadal dneska docela spokojeně. Takže se dneska asi nestalo nic, co by stálo za pozornost.“

 

Oba zavrtěli hlavou. Věděli, že napsali test z lektvarů správně. Teď už mysleli jen na to, co jim jejich profesor dá za známku.

 

,,Mariene, ale nechceš je učit to všechno, co jsme se učili my na Akademii.“

 

,,Ne, většina z nich nemá potenciál na to, aby vykouzlila jen jedno z těch obtížných. Jistě, budu se snažit je naučit toho, co nejvíc.  Jenomže… to že je na Akademii přijímán jen někdo má svůj důvod. Jsou přijímání jen ti nejlepší jenž jsou na straně dobra. Většinou jsou to jenom potomci těch, jenž už tam chodili. Teď si řeknete snobství, diskriminace, ale má to svůj důvod.

 

Moc se většinou drží v rodu. Jistě, není to jak za starých dob, kdy se mezi sebou brali příbuzní, ale pečlivě se v těchto rodech hlídá, aby si někdo nevzal slabého čaroděje či čarodějku. Je to nepsaným pravidlem. Nejsou sice žádné domluvené svazky, ale žádná rodina nedovolí svému potomku si vzít někoho, koho jim nepovolí.“

 

Harry vypadal vyděšeně, za to Thomas byl v klidu, toto věděl. Přece jen v takovém rodě vyrostl.

 

,,To chcete říct, že si nebudu moct vzít někoho, koho my neschválíte? Ale to je hrozný. To nejde.“

 

Marien se na něj soucitně zadíval.

 

,,Není to nic hroznýho. My ti nevybereme tvoji ženu, vybereš si ji sám. Jen musí být dostatečně silná a z dobrého rodu. O to jde.“

 

,,Ale co moje máma? Její rodiče nebyli čarodějové. Jak s ní mohl něco mít můj otec. Povolili jste to, jinak by jste se tvářili jinak, když by jste o ní mluvili.“

 

Odpověď však nepřišla od Mariena, ale odněkud z poza Harryho.

 

,,Lily byla silná dost. Měla dostatečnou moc.“

 

Harry i Thomas nadskočili.  Marien vypadal nevzrušeně. Musel o svém bratrovi vědět už o chvíli dřív.

 

,,A… co Hermiona? Nebyla na Akademii. To znamená, že není dostatečně silná?“

 

Snape nadzvedl obočí.

 

,,Plánujete si s ní snad něco začít, pane Pottere?“

 

Harry se začervenal, to by ho ani nenapadlo. Ptal se kvůli Thomasovi, ne kvůli sobě. Jemu se líbil někdo jiný.

 

,,Ne.  Jenom mě to tak zničehonic napadlo. Vím, že je hodně dobrá na to, že pochází z mudlovské rodiny. Nevím, jaká byla máma, ale je i Hermiona dost mocná?“

 

,,Jsem si jistý, že slečna Grangerová nám ještě ukáže, jak moc dobrá je.“

 

Teď to byli Harry a Thomas, kteří se divili jeho slovům.

 

,,Strýčku… můžu ti tak říkat? Určitě.  Zajímalo by mě, jak dopadli naše testy z lektvarů.“

 

Snape se na něj zamračil, že by se kdokoliv jiný zalekl a rychle se odtud vypařil, ale Thomas se jen pousmál a i nadále pozoroval svého strýce. Ten z toho byl dost překvapený, ale nedal na sobě nic znát.

 

,,Výsledky testů se dozvíte při zítřejší hodině lektvarů, pane Lemarku.  Ale doufám, že mohu věřit tomu, že se jimi nebudete ani jeden chlubit. Dobrou noc.“

 

A odpochodoval do hradu. Marien se na chlapce stihl zazubit a rychle vyrazil za svým bratrem. U hradu s ním srovnal krok a společně už vcházeli dovnitř.

 

,,Víš Harry, jsem si jistý, že příští prázdniny už tvůj otec bude trávit s námi.“

 

A i oni, bok po boku zamířili do hradu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.......

(Alexia, 9. 3. 2009 21:44)

velmi pekna kapitola sa mi pacila a tesim sa na pokracovanie



 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA