Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. Kapitola

27. 4. 2009

Venku právě vycházelo slunce a před Bradavickým hradem se seskupily šesté a páté ročníky. Žáci postávali ve skupinkách a nadávali na brzké vstávání, když z Hradu vyšel profesor Lemark a za ním šel profesor Snape. Marien si stoupl před žáky a začal jim nastiňovat dnešní program.

,,Dobré ráno, žáci. Jsem rád, že jsme tu v tak velkém počtu. Profesora Snapea dozajista všichni znáte. Bude se účastnit našich tréninků, protože já bych vás všechny nejspíš nezvládl. Takže ho prosím moc nenaštvěte, nevím, jak bych to bez něj zvládal.“

 

Za ním se ozvalo naštvané zavrčení, ale Marien si toho nevšímal.

 

,,No a abychom dnes tedy něco pořádně udělali, dovolil jsem si vás předem rozdělit na skupiny. Nebo řekněme na dvojice, v kterých budete pracovat v příští době.  A i jako dvojici vás budu hodnotit dohromady. Vždy budete ve dvojici dívka a  chlapec.

 

Takže až přečtu vaše jména půjdete vždy ve dvojici za profesorem Snapem a ten vám odevzdá dnešní plán s instrukcemi, protože jsem si jistý, že kdybych na vás vyrukoval hned ze začátku s tím, že máte asi třikrát oběhnout Bradavice, nebyla by většina z vás schopna to zvládnout alespoň jednou. Takže začneme od nejjednodušších úkolů.“

 

Vytáhl z kapsy malý papírek, který zvětšil na obrovský pergamen. Harry se málem uchechtl, vzpomněl si, jak se Marien objevil u Dursleyů a důležitě mu opakoval vše, co mu tehdy nadiktoval jeho dědeček.

 

,,Takže Longbotom a Láskorádová, Malfoy a Parkinsnová ….. Lemarke a Grangerová.“

 

Harry mohl zaslechnout, jak Ron kousek od něj naštvaně vyprskl a někomu po své pravici hned řekl.

 

,,To byl určitě za tatíčkem, aby to takhle zařídil. To je teda hnusný taková protekce.“

 

,,Weasley a Patilová…… Potter a Weasleyová.“

 

Harry se usmál na Ginny, která stála jenom kousek od něj. Společně zamířili za profesorem Snapeem. Harry k němu přistoupil a převzal si papír. Snape se na něj zadíval a potichu promluvil.

 

,,Vím, že ti to nemusím říkat, ale dávej si pozor. Nerad bych ti chodil zachraňovat zadek. Marien dal tobě a Thomasovi těžší úkoly kvůli tomu, že jste byli na Akademii.“

 

Harry přikývl a věnoval otci mírný úsměv. Pak chytil Ginny na ruku a odtáhl ji dál, protože tam překvapeně stála přemýšlela, co si o tom má myslet. Pak se otočila na Harryho a vyčkávavým pohledem ho vyzývala k tomu, aby ji vše objasnil.

 

,,Počkej chvilku. Když spolu teď budeme pracovat, všechno ti řeknu, ale prvně si pročteme ten úkol a při jeho plnění ti snad budu mít čas všechno říct.“

 

Ginny přikývla a stejně jako Harry se začetla do pergamenu, který držel v rukou. Ten úkol se jí zdál nesplnitelný. Měli jít do Zakázaného lesa a dojít až do jeho středu, kde je prý pastvina, na které se pasou jednorožci. Měli za úkol donést prášek z rohu bílého jednorožce. Než stihla protestovat, přitočil se k nim Thomas s Hermionou po boku.

 

,,Hele, nevím jak vy, ale my máme jít do Zakázaného lesa a sehnat prášek z rohu bílého jednorožce. On se otec snad zbláznil. Já to splnit nemůžu. Znáš tu legendu, ne? Prášek dostane jen..“

 

Raději zmlkl. Harry přikývl.

 

,,Jo… my máme to samé. A myslím si to stejně. Jenomže holky nejspíš o žádné legendě nevědí. Budeme jim to muset říct. Ale abych se přiznal, mě se do toho nechce. Ani nevím, jak jim to říct.“

 

Hermiona se zamračila. Štvalo ji, že neví, o jakou legendu  se jedná a oni ji to ani nechtějí říct. Zatahala Ginny za rukáv.

 

,,Víš co, jdeme sami. Najdeme ty jednorožce a nějak to uděláme.“

 

Její kamarádka přikývla a společně zamířili do lesa. Za chvilku je doběhli i oba chlapci. Thomas si povzdechl.

 

,,Já vám to teda řeknu, ale pamatujte si, že jste to vědět chtěli…

 

Prach jednorožce může dostat pouze dívka, která… je však víte… no panna. Jako že je nevinná.“

 

Hermiona i Ginny se zastavily. Obě se zarděli a hodily pohledy po chlapcích. Nejraději by na ně teď začaly křičet, ale chápali, že jsou někde v Zakázaném lese, kde není bezpečnost a chlapci za tu legendu vlastně ani nemohou.

 

Thomas se koukl za zády děvčat na svého bratrance. Oba pochopili, o co Marienovi šlo. Nejspíš si všiml jejich zájmu o tyto dívky a právě je vlastně vystavil takové zkoušce. Přišlo jim to hnusné, ale chápali, proč to udělal, a tak raději mlčeli.

 

Dál šli mlčky, až se ozvala Ginny.

 

,,Slíbil si, že mi vysvětlíš, co mělo znamenat to Snapeovo varování a vaše… jak bych to řekla… skoro až přátelské chování.“

 

,,Cože? Co to Slyším. Strýček se choval přátelsky? No myslím, že právě teď mezi vámi dvěma došlo k dalšímu zlepšení. No vidíš. Není to tak hrozný, vlastně je to čím dál lepší.“

 

Ginny nic nechápala. Zato Hermiona ano, a tak se teď usmívala. Harry se nad rezavou dívkou slitoval.

 

,,Víš Ginny, jak jsme se objevili na ústředí. Měl sem tam menší potyčku se Snapem. Vlastně on prohlašoval, že nemohu být jeho syn. No jak to tak vypadá, začal se s tou myšlenkou smiřovat. On je totiž doopravdy můj otec. No a tady Thomas je můj bratranec. Marien je Snapeúv bratr.“

 

Ginny se snažila vypadat klidně. Pak se však usmála na Harryho.

 

,,Takže pro tebe je to vlastně dobře. Našel si rodinu a jak oba s Thomasem tvrdíte lepší se vztah i mezi tebou a tvým otcem, takže je to vlastně v pořádku, ne?“

 

Harry se zazubil a přikývl. V jedné chvíli Hermiona zakopla o nějaký kořen a nebýt rychlého zásahu Thomase, skončila by na zemi a nejspíš si při nejmenším odřela koleno. Chtěla potom svoji ruku z té jeho vytrhnout, ale on jí to nedovolil, a tak šli nakonec ruku v ruce.

 

Konečně dorazili na zmiňovaný palouk, ovšem po jednorožcích nebyla ani stopa. Thomas si sedl do trávy a zády se opřel o strom. Hermiona si chtěla sednout vedle něj, ale stáhl ji na sebe a nedovolil ji se zvednou. Nakonec se s povzdechem o něj opřela a hlavu si položila na jeho rameno.

 

Harry se opřel o strom vedle sebe a sledoval Ginny, která se rozmýšlela, zda má přijmout pozvání  na jeho klín a nebo si raději sednout vedle. Nakonec neodolala a pomalu si sedla na Harryho. Ten ji objal kolem pasu a svůj rozepnutý hábit přehodil i přes ni.

 

Všichni čtyři si povídali o prvním týdnu ve škole. Když je vyrušil praskot větviček a na palouček vkročilo stádo jednorožců. Vévodil mu statný bílý hřebec a někde v polovině stáda šlo i několik malých hříbat.

 

Všichni bez dechu pozorovali tu nádheru. Bylo jasné, že jednorožci musejí o jejich přítomnosti vědět, protože chvilkami některý z nich zvedl hlavu a zadíval se na ně. Hermiona se odhodlala. Stoupla si z Thomase. Pomalým krokem zamířila k jednomu z jednorožců.

 

Z postraní kapsy si vyndala skleněnou lahvičku. Pořád udržovala oční kontakt. Jednorožec sklonil hlavu a nabídl ji svůj roh. Vytáhla malý nožíček, který dostala od svého otce k 10 narozeninám a jemně jím přejela po jednorožcově rohu. Lahvička byla okamžitě plná prášku z jednorožcova rohu. Poděkovala a vrátila se k Thomasovi, který ji zářivýma očima objal kolem pasu a přitiskl k sobě.

 

Teď se zvedla Ginny. Zadívala se na Harryho a pomalu se rozešla ke stádu. Než Harrymu došlo, co dělá, bylo pozdě. Zamířila přímo k hlavnímu hřebci. Ten několikrát zafrkal, a pak se zvedl na zadní, ovšem Ginny mluvila potichu a hřebce uklidnila. Nakonec i on sklonil hlavu a nechal si seškrábnout trochu prachu z rohu. Potom se vrátila k Harrymu.

 

Ten ji pevně objal a co nejvíc přitiskl k sobě.

 

,,Tohle už mi víckrát nědělej. Víš jaký jsem měl strach? Proč si šla zrovna k tomu největšímu, hlavnímu ze stáda?“

 

Ginny se k němu víc přitiskla. Nechtěla, aby ji ještě někdy pustil.

 

,,Já nevím. Nějak jsem to cítila. Jako by mě k němu něco silně přitahovalo. Když jsem se jej dotkla, cítila jsem, jako bychom byli jeden. Byl to hrozně moc uklidňující pocit.“

 

Harry ztuhl a přes Ginninu hlavu se zadíval na Thomase. I ten vypadal divně. Oba si vzpomněli na další legendu. Ale Harry tomu nechtěl uvěřit. Co když tohle byla náhoda? Snad. Budou to muset  později s Thomasem, ale i Marienem a snad i Snapem probrat.

 

,,Měli bychom jít. Co kdyby si o nás začal někdo dělat starosti?“

 

Harry přikývl a všichni zamířili pryč z palouku směrem k Hradu. Tam na ně čekal Marien i Snape. Oba si vydechli úlevou, když zahlédli své syny, jak oba vycházejí v pořádku z lesa.

 

Dívky odevzdaly lahvičky s prachem s rohu jednorožce a stouply si zpět k chlapcům. Ginny se vyhýbala pohledu na Snapea, který zkoumavě pozoroval Ginninu ruku v té Harryho. Harry se na něj zamračil a přitáhl si Ginny blíž.

 

,,Dobře. Dnešní úkol jste splnili. Sejdeme se v pondělí na hodině Obrany, ale určitě mě můžete navštívit i dřív a dívky vzít s sebou.“

 

Sám za sebe byl rád, že už oba zapomněli na Alanis a Losarel  a upřímně doufal, že Hermiona a Ginny pro ně budou opravdu dobří. Se svým bratrem sledoval, jak všichni čtyři mladí lidé vcházejí do Hradu a ztrácejí se jim z dohledu.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(Lilllliii, 29. 4. 2009 8:08)

super kapitolka :), teším se na pokračování. Doufám, že se Harry se Sevem začnou trošku zbližovat :D

..........

(kiky, 28. 4. 2009 20:46)

super jkapitolka, rychle další

.........

(Ciaky, 28. 4. 2009 20:10)

Super pokráčko už se nemohu dočkat

.....

(nikka, 28. 4. 2009 19:33)

Skvela kapca, moc se tesim na pokracovani :D

kdo ví. . . . ..

(elen, 28. 4. 2009 17:29)

nádhera, jsem zvědavá jak to dopadne s ronem

.....

(šárka, 28. 4. 2009 16:27)

super kapča, těším se na pokračování

:-) --------

(Lily, 28. 4. 2009 12:12)

super kapitolka, rychle další

...

(gabriel, 28. 4. 2009 0:18)

Paráda, som zvedavý, čo to zase bude za legendu.? Hm, takže Herm a Ginn stále čakajú na toho pravého? =)

Super

(Pegy, 27. 4. 2009 22:21)

Super. Super. Jsem moc zvědavá jak to bude pokračovat.

:-)

(Sue, 27. 4. 2009 21:58)

Ahojky,
bezvadná kapitola! Moc se těším na další. ;-)
Měj se...

.....

(Anna, 27. 4. 2009 20:55)

Super, už se moc těším na dapší kapiolu.

:-)

(Elis, 27. 4. 2009 20:53)

Skvělé, že to přidáváš tak často, snad se to nezasekne a brzy přidáš další kapitolů.
Tahle se ti moc povedla :-)

superr

(schali, 27. 4. 2009 20:11)

skvělá kpaitolka ;), je to čím dál víc zajimavější.. Jsem zvědavá na pokračování, takže rychel komentujte ať je tu další co jedříve :D

....

(Alexia, 27. 4. 2009 19:51)

velmi pekne sa mi ta kapitola docela pacila

.................

(pája, 27. 4. 2009 19:17)

moc pěkná kapitolka těším se na další doufám že bude dlouhá:)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA