Jdi na obsah Jdi na menu
 


13.Kapitolka

29. 4. 2009

Info k 13. kapitole: Objeví se 29. 4. sotva dorazím domů ze školy. Teď se právě učím. Ale můžete ji očekávat asi tak od tří do čtyř, nejpozději tak o půl paté. Ahojky

Text 13. kapitoly se objeví pod tímto.

Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. Přijela jsem domů později, než jsem myslela. Ale už je tady.

Pozdě večer, když už šly dívky spát se Harry s Thomasem vydali za Marienem. Doufali, že by jim mohl říct něco bližšího, o tom co si mysleli, že se ten den s Ginny stalo. Ten ji otevřel skoro hned a vtáhl je dovnitř.

,,Kde jste tak dlouho, když jsem říkal, že mě můžete navštívit i dřív než v pondělí, myslel jsem, že přijdete, co nejdříve. A ne až pozdě v noci. Tak mluvte, jak probíhal váš úkol? Stalo se vůbec něco zajímavého?.“

 

Oba přikývli a Thomas se zadíval na Harry. O tomhle měl mluvit on. Týkalo se to přece jen Ginny.

 

,,Dnes, když jsme byli na pasece u jednorožců se stalo něco zvláštního. Ginny získala prach od samého vůdce stáda. A dokonce říkala, že když se ho dotkla, cítila určité spojení mezi nimi, i když to nějak nechápala.“

 

Marien se trošku zasmál, a pak se snažil vypadat klidně, ale moc se mu to nedařilo. Harry na něj koukal pěkně naštvaně. Nevěděl, proč by se tomu měl jeho strýc smát. Ten si toho všiml.

 

,,Ježiš, sorry. Když vy s Thomasem jste až moc výjimeční. Muselo vám být jasné, že vás budou přitahovat dívky, které mají také nějaký dar. No Hermiona je až moc nadaná na kouzla a jestli jste si všimli, její hlavní prioritou je zamíření. Nemine cíl. Dokonce mě napadlo, jak by to vypadalo, kdyby dostala do ruky luk nebo kuši. Mohla by to být zajímavá podívaná. Určitě by porazila i tebe Thomasi.

 

No a Ginny… I když musím přiznat, že něco bych nejspíš nečekal.  No nejspíš jste měli možnost poznat novou chráněnkyni jednorožců. I když moc nechápu, proč zrovna ona. Většinou se jimi stanou dívky, které přišli o příliš mnoho. Nenapadá mě, o co slečna Weasleyová přišla.“

 

Ani netušil, že se to během chvilky dozví. Do jeho kabinetu vběhl jeho bratr a nijak raději nekomentoval přítomnost Harryho a Thomase.

 

,,Útok ve Výdrníku svatého drápa. Pospěš si, budeme tam muset jít. Jde o pár kouzelnických rodin, ale je tam i několik mudlovských, Voldemort to neoznámil dopředu, takže mám jenom chvilku, podařilo se mi v nestřežené chvilce zmizet, abych mohl dát vědět Řádu i tobě. Ale musím se, co nejdříve vrátit.“

 

Marien si podal svůj hábit a vyrazil za svým bratrem. Harry se s Thomasem se domluvili pohledem a vyběhli za nimi. Marien se na ně sice otočil a zamračil, ale nic neříkal. Pochopil, že Harry to bere až moc osobně a Thomas ho nenechá jít samotného.

 

Na konci pozemků chytil Marien Thomase a podal ruku i Harrymu. Jeho ruku však odstrčil jeho bratr a sám chytil svého syna. Ještě než se přemístili, sklonil se k němu.

 

,,Dávej pozor. Pochopil jsem, že se ti slečna Weasleyová líbí, ale nenech se hloupě zabít kvůli jejím rodičům. Voldemort už nejspíš pochopil, že jsem špeh. Budu bojovat na vaší straně a držet se blízko tebe. Kdyby se něco dělo, ozvi se. Ať se bude dít cokoliv, přijdu.“

 

Harry přikývl, a pak se nechal svým otcem přemístit, i když už to stejně dávno uměl. Byl příjemný pocit, že jeho otci na něm přece jen záleží. Objevili se kousek od Doupěte. Boj byl v plném proudu. Kousek od nich stáli Marien s Thomasem a vysílali kouzla na všechny strany. I Harry se Severusem byli donuceni se okamžitě zapojit do boje.

 

Harry se snažil přibližovat k Doupěti. Weasleyovi byli jeho druhá rodina. Nechtěl, aby se jim něco stalo. I když nějak chápal, že jim už nebude moci pomoct. Mělo to něco společného s tím, co se stalo dnes na palouku. Jednorožci věděli už dřív, co se stane, a tak se Ginny stala jejich chráněnkou. Teď jenom mohl doufat, že alespoň někdo z jejich rodiny přežije. Ron a Ginny byli v bezpečí. Percy se dávno od rodiny odpoutal. Snad byli Fred, George, Billy a nebo Charlie pryč.

 

V jedné klidnější chvíli se rozhlédl po bojišti. Prohrávali. Nebylo o tom pochyb. Bystrozoři se neobjevili a Fénixův řád neměl šanci porazit Voldemortovu armádu sám. Zničehonic se smrtijedi začali přemísťovat pryč. Harry se okamžitě rozběhl k Doupěti.

 

Zastavily ho však dvě silné ruce. Severus ho přitiskl na svoji hruď.

 

,,Ne je pozdě. Nad domem už visí Znamení Zla. Viselo tam už když jsme přišli. Jestliže se přemístili, i když vyhrávali, znamená to, že v domě nikdo nepřežil. Počkej tu s Marienem. Já, Brumbál a Moddy se půjdeme podívat dovnitř.“

 

Teprve teď si Harry všiml i ředitele s bývalým bystrozorem. Stáli kousek od nich a čekali na Severuse. Ten pomalu pustil Harry a společně s nimi zamířil do domu. K Harrymu se postavil Thomas a chytil ho kolem ramen. Svými dalšími slovy potvrdil Harryho domněnku.

 

,,Myslím, že už oba známe odpověď na otázku, zda někdo přežil. Dnešní odpoledne nám ukázalo pravdu. Ztráta bude opravdu veliká. Znám Weasleyovu rodinu jenom z tvého vyprávění, ale je mi moc líto jejich smrti.“

 

Brýlatý chlapec ani nemukl a pozoroval dům, kde strávil několikery prázdniny. Vzpomínal na paní Weasleyovou, která mu věnoval péči jako svým synům, ne-li větší. Na pana Weasleyho, který na něm a Hermioně vyzvídal význam věcí, které používali mudlové.

 

Na den, kdy odtrpaslíkovávali zahradu nebo létali na koštěti. Na starého ghula, který každou noc řádil v podkrovní místnosti, která byla hned nad tou Ronovou. Nebo na to, jak ho zachránili létajícím autem pana Weasleyho.

 

Jeho pohled upoutal pohyb u vchodových dveří. Ven vyšli všichni tři kouzelníci a zamířili k nim, kde už stál i Fénixův řád nebo alespoň ti, co nemuseli být nutně ošetřeni.

 

,,Molly i Artur leží v kuchyni. Billa jsme nalezli na schodech. Nejspíš zrovna utíkal na pomoc rodičům.  Fleur Delacour jsme nalezli v jednom z pokojů. Byla znásilněna, a pak zavražděna.“

 

Moddy mluvil nezúčastněným tónem, ale i na něm bylo vidět, jak je z téhle situace mimo.

 

XXXXXX

 

Několik osob se sešlo v Brumbálově pracovně.

 

,,Budu muset zavolat sourozence Weasleyovi. Za dvojčaty vyrazil už Remus. Hned potom zajde za Charliem.  Všem předloží nabídku, aby se nastěhovali sem na hrad. Bylo by dobré, kdyby se Charlie vrátil zpět. Bude to nejspíš na něm. Jediná slečna Weasleyová z nich není plnoletá. Bude muset zažádat o opatrovnictví.“

 

Harry si povzdechl a koukal do země. O chvilku později vkročili do ředitelny Ron, Ginny a Hermiona.  Thomas okamžitě chytil Hermionu za ruku a přitáhl ji k sobě. Harry se pomalu zvedl a smutným pohledem se zadíval na Ginny. Připadal si, že zklamal.

 

Ginny k němu přišla. Cítila, že se děje něco hrozného. Raději chytila Harryho za ruku. Právě teď ji to dodávalo hodně energie.

 

,,Zavolal jsem vás, protože dnes se konal útok na Výdrník svatého Drába. Je mi líto, ale vaši rodiče a bratr Billy byli zavražděni. S nimi dnes zemřela i slečna Delacoure.“

 

Nechtěl jim říkat, že než Fleur zemřela, byla několikrát znásilněna. Ginny propukla v pláč a přitulila se k Harrymu. Všechny však překvapila Ronova reakce. Naštvaně se zadíval na Harryho.

 

,,To je kvůli tobě. Kdybys u nás nebyl každé prázdniny, nikdy by na nás nezaútočili. Naši tě měli rádi a ty jsi se jim oplatil tím, že jsi na ně zapomněl a ještě je zabili kvůli tobě! Ginny pusť se ho. Držíš vraha našich rodičů. Jdeme, počkáme, až se ukáže některý z našich bratrů.“

 

Chytil svoji sestru za ruku a chtěl ji odtáhnout od Harryho, ovšem ten ji pevně chytil a pak si stoupl mezi ni a Rona.

 

,,Ginny nikam nepůjde. Potřebuje klid a ne, abys ji teď ještě rozrušoval. Slyšíš se vůbec? Obviňuješ mě ze smrti tvých rodičů, já za to ale nemohu. Jakmile jsem se o útoku dozvěděl, šel jsem tam a přidal se k boji.“

 

Ron si odfrkl.

 

,,No jistě. Tížilo tě svědomí, že? Mělo proč. Pro mě už navždy budeš vrah mých rodičů a bratra!“

 

Vztekle se otočil a chtěl odejít, ale zadržela jej ruka profesora Snapea.

 

,,Být vámi, uklidnil bych se Weasley. Ten komu tu nadáváte a obviňujete z vraždy vašich rodičů je můj syn a můžete si být jistý, že na jeho obranu udělám cokoliv. Takže si pro příště nechte své výlevy pro sebe!“

 

Harry se na něj vděčně zadíval, pak však chytil Ginny znovu do náruče. Ta se nebránila. Z ničeho Harryho nevinila. V ředitelně byli většinou všichni potichu jen sem tam se někdo začal s někým bavit. V rohu seděli všichni čtyři mladí lidé.

 

V krbu to zapraskalo a nejprve z něj vyšel Fred a hned po něm George. Oba měli zarudlé oči. Bylo jasné, že už oba vědí, co se stalo. Pohledem vyhledali svoji sestru. Ta se zvedla z Harryho a vletěla do náručí svých bratrů. O chvíli později se v ředitelně objevil i Charlie. Všichni čtyři se objali. Pak však nejstarší z nich zvedl hlavu.

 

,,A kde je Ron? Neměl by tu být také?“

 

Brumbál se zamračil.

 

,,Tvůj bratr, Charlie, to vyvolal poprask a pak odešel.  Obvinil Harryho z toho, že to on je vrah vašich rodičů.“

 

Charlie se zamračil a zadíval se na Harryho.

 

,,Nikdo z nás tě z ničeho neviní. Voldemort takto útočí už nějaký čas. Napadá kouzelnické vesnice a kouzelníky, jenž se k němu nechtějí přidat, zabíjí. Ty za nic nemůžeš. A naši si byli vědomi, že se možná vystavují nebezpečí, ale nikdy by se tím nenechali zastrašit, aby tě nevzali k sobě.“

 

Otočil se k Brumbálovi.

 

,,Jestli bych teda mohl požádat. Do Doupěte se nikdo z nás nevrátí, koupím nový dům, ale bude  chvíli trvat, než se přestěhuji z Rumunska a budu mít dostatek času, abych se koupi mohl věnovat. Mohli bychom tedy Hrad na nějaký čas využívat?“

 

Ředitel se usmál a kývl na souhlas. Vždyť jim to sám chtěl nabídnout.“

 

XXXXXX

 

Pohřeb se konal o čtyři dny později. Ginny šla v doprovodu Harryho, Thomase, Hermiony a svých bratrů kromě Rona, který s nikým z nich nemluvil, když zjistil, že nikdo z nich neviní Harryho ze smrti jejich rodičů.

 

Na hřbitově si stoupl vedle svého bratra Percyho, který stál kus od ostatních a tiše se s ním bavil. Na hřbitově bylo spoustu lidí. Hodně jich bylo z ministerstva. Všichni měli rádi Artura. No a Molly. To byla ta nejmilejší a nejobětavější žena, jakou kdy poznali.

 

,,Harry? Mám strach. Jak to bude všechno dál?“

 

Chlapec ji chytil kolem ramen a přitáhl ji k sobě.

 

,,Neboj, Charlie požádá o poručnictví. Není důvod, proč by mu nemělo být vyhověno. Všechno bude v pořádku. Dochodíš Bradavice, a pak se rozhodneš co dál. Tvoje budoucnost bude jenom v tvých rukou.“

 

Přitulila se k němu a sledovala průběh kouzelnického pohřbu. Po celou dobu ji z očí tekly slzy.

Všichni jenž se ten den dostavili na pohřeb pana a paní Weasleyových a Billa Weasleyho s jeho snoubenkou Fleur Delacour sledovali, jak jsou jejich rakve spouštěni do rodinné hrobky rodu Weasleyů. A pak byl konec.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

asi...

(Cissy, 29. 4. 2009 17:13)

Asi nemám říkat, že je už čtvrt na šest, že ne?



 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA