Mysty

Do Harryho náruče vletěla Ginny, brečela a sotva se držela na nohou.  Nechápal, proč je v takovémhle stavu. Od smrti jejích rodičů už uplynula dlouhá doba. Pomalu už začínal prosinec a sem tam už spadl nějaký sníh. Vztah mezi nimi sice nepokročil dál, ale ani jeden z nich nikam nespěchal.

Chytil Ginny a odtáhl ji do jedné z prázdných učeben. Tam ji posadil na židli a sedl si naproti ní.

,,Co se stalo?“

,,Charlie… on si šel pro to povolení k mému poručnictví, ale nedali mu jej. Prý už tam před ním byl někdo jiný a ten už má celé poručnictví skoro vyřešené. Není proto třeba, aby to dělal ještě Charlie.“

,,Ale jak to? Charlie je tvá nejbližší rodina, má proto přednost.“

Ginny se znovu rozplakala a Harry už to nevydržel a přitáhl si ji na klín.

,,No jo, jenomže Percy je taky rodina, to on požádal o poručnictví. Charlie za ním hned zašel. Percy mě chce vzít ze školy. Ron půjde taky. Přestěhujeme se prý někam jinam. Někam, kde Voldemort neútočí. Ale já nechci odejít. Mám tu přátele, ostatní bratry a hlavně… mám tu tebe. Nemůžu tě opustit,  zničilo by mě to, miluju tě.“

Poprvé mezi nimi padla tato slova. Harry udusil další její vzlyky svými polibky. Ani jeden z nich by nevěřil tomu, že když nechtějí nic uspěchat, nakonec o vše přijdou.

,,Nedovolím, aby tě odvedli, taky tě miluju. Ginny já si tě chci dokonce vzít, ale chtěl jsem počkat. Vím, že pro tebe byla smrt rodičů těžká, chtěl jsem, aby si se z toho dostala. Půjdeme za Brumbálem, on určitě něco vymyslí, a když ne on, je tu ještě můj dědeček. Má taky velké slovo v kouzelnickém světě.“

Ruku v ruce zamířili k ředitelně. Překvapilo je, že v ní bylo zase spoustu lidí. Harrymu to připomnělo den, kdy zemřeli Weasleyovy, také jich tu bylo tolik.

,,Vidím, že už tě Ginny ze vším seznámila Harry. Zatraceně, že já neřešil vše hned místo toho, abych se stěhoval. Nikdy by mě nenapadlo, že Percy požádá o poručnictví. Ale já tě nedám sestřičko, budu bojovat do posledního dechu, tomu věř.“

Harry se zadíval na Brumbála.

,,Profesore, co můžeme udělat. Ginny přece nemůže jít s Percym. Udělám cokoliv proto, aby neodešla.“

Brumbálovi zasvítili v očích jiskřičky.

,,Jsi si vážně jistý, že cokoliv?“

Harry se na chvilku zarazil. Brumbál mohl mít na mysli cokoliv. Pak však odhodlaně zvedl hlavu a kývl na souhlas.

,,Dobrá. Víš tak mě tak napadlo. Ginny už patnáct bylo. Může tedy uzavřít sňatek. Vezmeš si ji?“

Několik osob v místnosti se prudce nadechlo. Harry tam stál neschopný slova a i Ginny vypadala, jako by nevěděla, co má říct.

,,No asi si to musíte rozmyslet a promluvit si o tom, dáme vám chvilku o samotě.“

S tím začal všechny vyhánět ze svého kabinetu. Charlie sice dost ostře protestoval, ale proti Brumbálovu klidu mu to bylo k ničemu.

,,Harry, budu chápat, když to neuděláš. Jsi teprve pár měsíců plnoletý a mě ještě rok zbývá. Určitě jsi si nepředstavoval, že se oženíš hned po dosažení plnoletosti. Přijdeme na něco jiného a pokud ne, tak odejdu s Percym, ale hned jakmile mi bude sedmnáct se vrátím.“

Harry si povzdechl.

,,Máš pravdu. Ještě jsem neměl v plánu se ženit.“

Ginny posmutněla, ale Harry ještě neskončil.

,,Jenomže plány jsou od toho, aby se mohli měnit. Jak jsem před tím řekl, miluju tě. Já si tě vezmu Ginny a společně se s tím popereme. Nemám sice žádný prsten po ruce, ale určitě se vydáme nějaký koupit. Nevím, jak moc musíme spěchat, ale je jasné, že svatba bude narychlo, ale slibuji, že později si to nahradíme.“

Ryšavá dívka zabublala smíchy a skočila Harrymu okolo krku. Poprvé se jejich rty spojily ve vášnivém polibku. Nejspíš by pokračovali dál, nebýt toho, že dovnitř vletěl Charlie. Když však viděl, co se stalo, zrudl a na jeho pihatém obličeji z rudými vlasy to vypadalo divně. Pak se zazubil. Pochopil, že ti dva se vezmou.

,,Takže bych vám měl asi gratulovat. Nevidím sice rád, že se moje sestra bude už vdávat, ale Brumbál mi to vše důrazně vysvětlil. Nevím jak, ale věděl, jak to tady dopadne. Už chystá oslavu. Profesor Snape okamžitě poznamenal, že bude potřeba zavolat i Arachbiena Snapea, i když vůbec nechápu proč, přece dobrovolně nechcete na svatbě rodinu Snapeovu, že ne?“

Harry se málem rozesmál.

,,Víš Charlie asi by bylo správné, kdyby tu byl. Přece jen, bude se konat svatba jednoho z jeho vnuků. Jestli jsem správně pochopil tradice kouzelnického světa, tak musí nejstarší z rodiny povolit sňatek a věř, že jeho souhlas bude potřeba.“

Charlie koukal vykuleně. Doteď mu nikdo neřekl, že Harry je Snapeův syn.

,,Co tím chceš říct? Jsi nějak příbuzný se Snapeovými?“

,,Jo, přesněji řečeno, profesor Snape je můj otec.“

Tentokrát už se rozesmál, na Charlieho byl opravdu pohled k popukání.

,,Netušil jsem, že je taková zábava to, že jsem tvůj otec.“

Harry zmlkl. Doufal, že to profesor nevzal nějak moc špatně. Byl rád, že mu v poslední době dokazoval, že má o něj opravdový zájem a uznává jej jako svého syna. Snad to teď svým smíchem nezničil.

,,Ne pane, to spíš pohled na Charlieho.“

Snape se zamračil a udělal pár kroků k Harrymu a Ginny.

,,Marien šel pro otce. Ty teď půjdeš se mnou. Musíme ti koupit nějaký hábit. Na slečnu Weasleyovou čeká venku Thomas se slečnou Grangerovou. Thomas vás vezme do obchodu se svatebními šaty. Pane Weasley, můžete svoji sestru doprovázet, myslím, že bude ráda. My jdeme.“

Harry se  otočil na Ginny a líbnul ji do vlasů. Pak se otočil a vyrazil za svým otcem. Ten zamířil do sklepení. Vešel do svého bytu v Bradavicích, nechal vejít i Harryho, a pak zavřel dveře.

,,Brumbál naplánoval svatbu na devatenáctou hodinu večerní. Oslavu si vzal na starosti. Vezmu tě do obchodu, kde nakupuji i já. Nechci, abys se tam se mnou hádal kvůli tomu, že to za tebe zaplatím. Chci to zaplatit. Beru to jako svůj úkol. To že jsi můj syn jsem zjistil, až si byl plnoletý.“

Harry přikývl.

,,Dobrá, nebudu dělat problémy, děkuju.“

,,Ještě než odejdeme, chtěl bych si s tebou promluvit. Myslel jsem, že na to bude dostatek času, ale všechno se to teď nějak moc uspíšilo. Chtěl bych, abys přijal mé jméno. Ve škole a na veřejnosti sice budeš muset používat příjmení Potter, ale když se budeš ženit, chci, abys měl už mé jméno. A to i tvoje žena. I když navenek budete Potterovi.“

Harrymu se v očích zaleskly slzy, ale zamrkal, aby se jich zbavil. Pak nejistý si mužovou reakcí  se k němu přiblížil a poprvé v životě objal svého otce. Ten jej po prvotní ztuhnutí objal taky a přitiskl k sobě.

,,Rád… moc rád příjmu vaše jméno. Bude to pro mě velká pocta. Moc vám děkuji.“

,,Možná bychom si měli promluvit ještě o něčem. Nevykej mi. Přál bych si slyšet s tvých úst slovo tati, ale chápu, že je to zatím těžké. Tak mi alespoň říkej Severusi. I když jenom v soukromí. Je to až moc složitá situace.“

Harry přikývl.

,,Moc rád pan… Severusi.“

Ten se na něj mírně pousmál.

,,Měli bychom jít. Věřím, že nám chvilku zabere vybrat správný oděv.“

Oba vstoupili do krbu a Severus vyslovil adresu.

XXXXXX

,,Severusi, Harry. Konečně jste zpátky. Už jsme mysleli, že se Harry zalekl a už se sem nevrátíte.“

Severus se musel podivovat nad tím, jak se jeho otec s bratrem a Thomasem dostali dovnitř, vždyť svůj byt před tím než odešli zabezpečil několika kouzly. I když jak znal otce nemohlo to pro něj být nijak složité je obejít a s Marienovou pomocí to museli mít skoro hned.

K Harrymu hned přiskočil Thomas.

,,Ty bláho. To že se ti Ginny líbí, jsem tušil, ale že se budete hned brát, i když spíš, aby tu mohla zůstat je docela šok. Jenom doufám, že Hermiona tím nebude až moc nadšená a nezačne na mě hned útočit, ještě se mi do chomoutu nechce. I když se tak dívám, ty se na to dokonce těšíš.“

Harry se na něj zazubil, čímž mu dal za pravdu. Opravdu se těšil. Mohli spolu sice ještě chvíli být svobodní, ale čím se blížila sedmá večerní byl nadšenější i nervóznější.  Thomas si povzdechl a vytáhl z Harryho vaku jeho slavnostní oblek. Uznale kývl na svého strýce Severuse. A odtáhl Harryho do vedlejší místnosti, kde mu začal pomáhat se obléci.

Potom oba vešli zpět za třemi dospělými muži. Harry se na ně všechny podíval. Tohle byla jeho rodina. Snapeovi a všichni z nich ho měli rádi. Byl rád, že budou na jeho svatbě. Marien i Arachbien uznale kývli na Severuse. I jim se oblek líbil. Potom Severus přistoupil k Harrymu. Podával mu malou krabičku. Harry ji otevřel a vydechl úžasem.

,,Tohle je pečetní prsten rodu Snapeů. Je dělaný přesně pro tebe. Každý z nás má podobný, abychom je rozeznali. Ten vedle je pro slečnu Weasleyovou. Nechal jsem tam vložit smaragd díky tvým očím. Věřím, ale, že i jí to bude slušet. Je to důkaz, že ji přijímáme do naší rodiny a je hodna tvé magické moci.“

Harry pohledem poděkoval. Bylo toho hrozně moc najednou, ale nechtěl se s tím moc zabývat. Severus jej chytil kolem ramen a všichni společně vyrazili k Velké síni. Mohli  být jedině rádi, že cestou nikoho nepotkali. Co by si taky o nich mohli myslet.

Pět mužů v slavnostních hábitech. A Harry Potter ve společnosti profesora Snapea. To by jen tak někdo nepochopil.