Mysty

Ráno ji vzbudilo šimrání na nose. Pomalu se protáhla a otevřela oči. Přímo nad ní se skláněl Harry, na obličeji měl úsměv a v očích hvězdičky.

,,Dobré ráno, paní Snapeová.“

Oplatila mu úsměv a svými rukami obkroužila jeho krk.

,,Dobré ráno, pane Snape. Snad už se nechystáte vstávat? A co já bez vás sama v téhle obrovské posteli?“

Harry se zasmál a padl na Ginny. Na ústa ji vtiskl letmý polibek a chtěl se odtáhnout, ale jeho novomanželka mu to nepovolila. Přitáhla si jej zpátky a nepustila ho...

Ze spánku je o hodnou chvíli probudilo, až silné bušení na dveře. Ginny se tázavě zadívala na Harryho, ale ten pouze pokrčil rameny a natáhl si na sebe kalhoty s trikem. Pak zamířil do vedlejší místnosti a k vstupním dveřím.

Sotva otevřel, vrhli se na něj dva páry rukou.

,,Ty šmejde. Kde je naše sestra?“

Snažil se bránit, ale proti dvoum mužům neměl šanci. Najednou od něj oba odletěli a on si všiml Ginny s hůlkou v ruce, stojící ve dveřích a přes sebe přehozenej pouze župan. Hned potom se rozběhla k němu a pomohla mu vstát.

,,Jsi v pořádku? Jak nás mohli najít. Mohli tě zabít!“

Harry se na ni slabě usmál, ale hned potom zasykl, jelikož měl rozbitý ret.

,,Vůbec netuším. Můžeš mi půjčit hůlku? Asi bych měl dát vědět otci a tvému staršímu bratrovi. Nerad bych to tu řešil sám, až příjdou tihle dva k vědomí. Možná by neuškodilo ani malé svazovací kouzlo.“

A jak řekl, tak udělal. O malou chvíli později už dovnitře vpadl jeho otec a zkoumavě zhodnotil situace. Hned potom zamířil k Harrymu.

,,Tohle je neuvěřitelné. Tobě se musí něco stát i den po svatbě. Ukaž, zahojím ti těch pár ran. Takhle se nechat zmlátit. To už jsi vyšel ze cviku z Akademie? Nebo tam snad už není fyzická zátěž?“

Harry raději nemluvil, ale občas zasykl, když nějaké stahování kůže nebo desinfekce dost zaboleli.

,,Co se děje? Stalo se něco?“

Dovnitř vpadl Charlie a hned mu došlo, co se muselo stát. Přesunul se ke své sestře, která stála u zdi a objal ji.

,,Jsi v pořádku? Tobě nic neudělali?“

,,Ne, Harry šel otevřít. Nemohl se jim ani bránit. Já... musela jsem je odhodit. Oni by ho snad zabili. Vůbec nevím, jak nás tady mohli najít.“

Snape právě skončil s léčením Harryho a zadíval se na dva muže, svázané v rohu.

,,To by zajímalo i mě. Takže si to poslechneme.“

Přešel k nim a jednoduchým „enervate“ je oba propudil. Ti sebou okamžitě začali házet a snažili se dostat z provazů.

,,To bych být vámi nedělal. Napadli jste mého syna. Jakmile budete volni, nebude mi nic bránit v tom, zaútočit na vás. Teď by mě však zajímalo, jak jste to tu našli? Schválně jsme jejich komnaty umístili co nejblíže k žalářům do nepoužívané části hradu.“

Oba Weasleyové však zatvrzele mlčeli, a tak Severus sáhl do svého pláště a vytáhl lahvičku s lektvarem. Všem přítomným okamžitě došlo, co v oné lahvičce musí být.

,,Tak komu? No možná mladší Weasley, ještě pořád si pamatuji, jak jste obvinil mého syna. To od vás opravdu nebylo pěkné.“

A pak i přes Ronovy protesty mu do krku vlil obsah ampulky. Chvilku počkal a začal klást otázky.“

,,Jak jste je tu našli?“

Ron se snažil udržet nehybné rty, ale nepovedlo se mu to.

,,Sebral jsem Harryho Pobertův plánek.“

Severus se zadíval na svého syna, nechápal, o čem to ten mladý Weasley mluví. Harry však jen zakroutil hlavou a rty naznačil, že mu to poví později.

,,A proč jste je hledali?“

Ron zavrtěl hlavou.

,,Nehledali jsme je. Jenom Ginny. Od její spolubydlící jsme se dozvěděli, že včera a celou noc ji vůbec neviděla. Museli jsme ji najít.“

,,Proč jste sem šli, když jste viděli, že je tu s Harrym? Co vás napadlo?“

,,On se s ní vyspal. Je to parchant, ale ať si nemyslí, že mu kdokoliv z nás dovolí, aby s ní něco měl. Jen co bude potvrzené poručnictví, vezme ji Percy odtud a ona už nikoho z vás nikdy neuvidí.“

Severus se ironicky uchechtl.

,,To se myslím nestane. Nikdy nad ní nebudete mít poručnictví. Po včerejšku to už nebude možné. Je mi líto. Teď vás rozvážu a vy okamžitě vypadnete, i když vlastně... Prvně se zúčastníte přísahy.“

Donutil je přísahat, že nikde neřeknou nic o tom, že Harryho otcem je on, pak je rozvázal. Okamžitě se postavili a zadívali se na svoji sestru.

,,Ginny jdeme. Ještě to není oficiální, ale budeš poslouchat Percyho už teď, jdeme.“

Percy natáhl ruku ke své sestře, ale mezi něj a Ginny si stoupl Harry.

,,Je mi líto, ale nikam s vámi nejde. Vy nad ní poručnictví nezískáte, rozumíte?“

,,A jak tomu chceš zabránit? Už tehdy jsem nebyl rád, že se s tebou mí sourozenci stýkají, ale teď už přesahuješ povolenné hranice. Okamžitě nech moji sestru být! Jde se mnou. Nemáš na ni žádné právo. Ani to, že jsi s ní učinil svoji děvku...“

Na tváři mu přistála Harryho ruka a ta samá jej hned chytila pod krkem a přitáhla si ho k sobě.

,,Už nikdy, opakuji nikdy, už o ní takhle nemluv a hlavně se ji nikdy nedotkneš, rozumíš. Ten o kom si právě prohlásil tu nerozvážnost, je moje žena. Proto už na ni nikdy nebudeš mít právo a teď vypadni, je-li ti život milý.“

Odhodil jej na zem. A přitáhl si třesoucí Ginny k sobě. Tu opravdu hodně zasáhla bratrova slova. Ještě teď si plně vybavovala to slovo, kterým ji její bratr počastoval. Harry se naklonil k jejímu uchu.

,,Nejsi žádná děvka, a to co jsem s tebou v noci zažil bylo vyjímečné milování. Byli jsme jeden. To je něco naprosto úžasného, rozumíš. Nebylo to nic špatného. Nesmíš si to myslet.“

Ginny pomalu přikývla a víc se přimkla k Harrymu, hned potom se ho pustila a chytila kolem krku svého nejstaršího bratra, ten její objetí opětoval.

,,Pojď, půjdeme všichni na snídani.“

Přitakala a rozběhla se od ložnice. Harry ji o něco pomaleji následoval. V pokoji ji svalil na postel, jenomže ona jej chytila a on dopadl za ní. Oba se rozesmáli.

,,Pojď, měli bychom jít, můj otec a tvůj bratr jsou vedle a nejsem si tak jistý, že tam spolu nějak dlouho vydržijou. Tak honem.“

Hravě ji plácl po zadku a pak rychle vyskočil, aby mu to neoplatila. Rychle se nasoukal ještě do hábitu a zálibně si prohlížel Ginny, která si právě sundala a pod ním byla úplně nahá... zástenal a nešťastně se na ni zadíval.

,,Ginny, no tak. Jsou oba vedle. Hrozně rád bych tě teď povalil na tuhle postel a znovu se s tebou pomiloval, ale jak bychom to vysvětlili jim? Pojď, slibuji, že hned, jak to půjde se sem vrátíme a budeme pokračovat v tom, co jsme začali už v noci.“

Smutně si povzdechla a stejně jako Harry se oblékla. Pak společně zamířili do vedlejšího pokoje. Než však Ginny stihla otevřít dveře, popadl ji Harry za zápěstí ji přitáhl k sobě a hned potom ji vtiskl velice vášnivý polibek. Po pár vteřinách se od ní zadýchaně odtáhl a hned potom ji jemně pohladil po tváři.

Před Velkou síní se rozdělili. Ginny i Harry šli hlavním vchodem, Charlie a Severus tím vedlejším. Skoro nikdo jejich příchod nezaznamenal, ale stejně se od Nebelvírského stolu zvedli dvě ruce a nepatřili nikomu jinému než Hermioně a Thomasovi.

Naši novomanželé k nim okamžitě zamířili a sedli si vedle nich. Thomas se na ně pobaveně zazubil a hned potom poplácal Harryho po zádech, a tak, aby je nikdo neslyšel, promluvil.

,,Tak jakápak byl novomanželská noc? Doufám, že se ta postel nerozpadla nebo nedej bože nevznítila.“

Harry i Ginny krvavě zrudli a Hermiona praštila Thomase po zádech.

,,Nech je. Nebo se naštvu a to přece nechceš.“

Thomas zavrtěl hlavou a raději se pustil do své snídaně. Harry i Ginny se pomalu uklidnili a začali také jíst. Stejně to Thomas dlouho nevydržel a otočil se na svého bratrance.

,,Hele a za dva týdny jsou Vánoce, jak to plánujete na ně? Kde budete? Nespíš u nás, že jo. Jo, určitě. A pozveme i strejdu Severuse a samozřejmě i tvé sourozence Ginny. Jsem si jistý, že podle Harryho vyprávění by mohla být sranda, kdyby všichni tady ti byli pod jednou střechou. Nemyslíte.“

Otočil se k Hermioně a provokativně na ni zamrkal.

,,Samozřejmě, že pojedeš i ty, a pokud chceš, mohou určitě přijet i tvý rodiče. Náš dům je opravdu veliký. Všichni se tam nějak poskládáme. No a na Štedrý den můžeme udělat nějakou party.“

Všichni na něj pobaveně koukali. Ale Thomas si toho vůbec nevšímal a pokračoval v plánovaní. Harry jej raději zastavil.

,,Hele, ty tady plánuješ, ale došlo ti, že jsi o tom ještě vůbec nemluvil s dědečkem nebo alespoň s tvým otcem? Můžeme to s nimi probrat dneska odpoledne. Ještě že je neděle.“

XXXXXX

Zaklepali na dveře a čekali, až jim Marien otevřel. Ten otevřel a pobaveně se na všechny čtyři zadíval, hned potom je pustil dovnitř. Všichni se sice ve dveřích trochu zarazili, když si všimli Severuse, ale i přesto vstoupili dovnitř. Marien je nechal sednout a hned potom začal mluvit.

,,Předpokládám, že ten důvod, proč ste tu jsou vánoční prázdniny. Ale táta už to všechno promyslel. Všichni samozřejmě pojedete k nám, i Severus to přijal. No vlastně už jenom zbývá zeptat se tvých bratrů Ginny a tady Hermiony. Táta by samozřejmě poznal i tvoje rodiče, takže by jsi se jich mohla zeptat, jestli by nechtěli jít k nám. Slibujeme, že se je nebudeme snažit moc vyděsit.“

Thomas se spokojeně usmál, tohle bylo přesně podle jeho představ, vlastně ještě něco chybělo.

,,A co párty? Mohli bychom na Štědrý den udělat nějakou párty.“

Marien však zavrtěl hlavou.

,,Možná příští rok, letos to budou pouze rodinné svátky. A ne, nevyjednávej Thomasi. O tomhle spolu nebudeme vůbec mluvit!“

Jeho syn raději kývl, a pak se rychle zvedl.

,,No tak my vás nebudeme rušit, určitě probíráte něco důležitého. No a my se podíváme na ten Harryho bejvák. Docela nás zajímá, jak to u nich vypadá, takže ahoj.“

Během chvilky vypadli ven a Harry i s Ginny je vedli do jejich pokojů.