Mysty

,,Jsi si jistá, že chceš jít na tu večeři v těhle šatech. Víš... nejsou moc odvážné? Co je? Proč se směješ?“

Jeho žena se rozesmála až se popadala za břicho.

,,Přesně tohle mi říkal Thomas, když mi ty šaty dával. Ale mám ti říct, že se nemusíš bát, Hermiona bude mít něco podobného, alespoň tak to říkal.“

Harry se zamračil.

,,Ty šaty máš od Thomase? No to snad ne. On ti kupuje šaty?“

Ginny se hned přestála smát.

,,Ty žárlíš. Panebože, nežárli. O to mu přesně šlo. Chtěl aby to tak bylo. Povznes se nad to a vytřeš mu zrak. Udělal to schválně, čekal, až na něj vyjedeš. Ukaž mu, že tohle tě nemůže rozhodit. Normálně se s ním bav.“

Harry se sice ještě při odchodu z pokoje mračil, ale sotva si všiml Thomase, nahodil úsměv a od té doby se jenom smál a dával si pozor, aby se vůbec nezamračil, protože by si toho Thomas mohl hned všimnout a radovat se ze svého úspěchu.

,,Hééj, bratránku, tak jak se ti líbí šaty tvé ženy? Mám dobrý vkus, že jo?“

Ginny Harrymu varovně stiskla ruku, ale ten se pobaveně usmál.

,,Jo jo, máš dobrý vkus, ty šaty se mi líbí hodně. Až jí budu vybírat šaty jako dárek, přizvu si tě k tomu, abys mi poradil. Teď mi promiň, chtěl bych ještě před večeří mluvit se svým otcem.“

Otočil se od Thomase a zamířil ke svému otci. Ginny po jeho pravici se tiše zachichotala do dlaně.

,,Tak tohle se ti povedlo. Lekla jsem se, že se neudržíš. Ale překvapil si ho, to je jasné... Opravdu potřebuješ mluvit se svým otcem?“

Harry zavrtěl hlavou, ale směr své cesty nezměnil.

,,Nepotřebuji, ale když už jsme tam zamířili. Po včerejšku jsem na něj silně změnil názor. Víš i před tím jsem ho začínal mít rád, je to můj otec, ale po včerejšku...“

Ginny kývla na srozuměnou hlavou, ale to už stáli u jejího tchána, a tak vykouzlila na tváři úsměv.

,,O co jste se tam s Thomasem snažili? Jeden jste byl zuřivější než ten druhý.“

Ginny se zatvářila překvapeně. Ničeho takového si vůbec nevšimla. Naopak, připadalo jí, že jsou oba až moc v pohodě, i když bylo očividné, že Thomas se hodně snažil o to, aby Harryho vyprovokoval.

Avšak, jak to vypadalo, tak Harrymu bylo jasné, jak to jeho otec poznal, protože se zamračil a slabě na něj zavrčel.

,,To se nudíš nebo co? Komu všemu tady čteš myšlenky? To vůbec není slušné. Nikdo z nás se tu nechrání. Víme, že jsme doma, tady si snad do hlav nelezeme, ne?“

Snape se ironicky uchecht.

,,Řekl jsi to moc pěkně. Doma, a že si tu nikdo do hlav neleze. Tak proč se Marien snaži všem něco zatajit a jelikož ví, že jsem schopný probourat jeho ochranu, raději si v duchu přeříkává abecedu nebo probírá seznamy studentů.

To Charlie Weasley tak opatrný není. To že si nikdo ještě nevšiml toho, jak přímo jeho myšlenky vlají snad všude je opravdu zvlaštní. Ale je zajímavé, copak jsem se dozvěděl. Mladý Weasley se nám zamiloval. Jestlipak uhodnete, kdo je jeho vyvolená?“

Harry se zatvářil pobouřeně. Nelíbilo se mu, že by tu za Charlieho zády měli probírat jeho budoucnost, naopak Ginny se potěšeně usmála a nedočkavě se zadívala na otce svého přítele.

,,Notak, nenapínejte nás. Koho pak si Charlie vyhlídl?“

Snape se zašklebil.

,,Nemyslím si, že budete nějak moc ráda, ale poslení dobou, co se vrátil do Anglie se začal scházet s opravdu zajímavou osobou. Oba ji určitě znáte. Jeho vyvolenou se stala Nymphadora Tonksová.“

Dívka zalapala po dechu, ale Harry se rozesmál.

,,Tak to je dobrý. A jak moc se musíme strachovat, že přibyde k nám do rodiny?“

Snape se zatvářil nešťastně, ale kdyby neměl Harry vycvičené reflexy, nikdy by si toho nevšiml. Musel žasnout, jak moc se mu teď jeho otec zdál jiný, než před letními prázdninami. Tolik se toho změnilo.

,,Hodně se strachuj. Tahle sešlost mu dodala odvahu a myslí na to, jak příště už tu s námi Tonksová bude a... ježiši kriste, právě teď se rozhodl, že ji co nejdřív požádá o ruku. Možná by jsi mu měla domluvit a probrat s ním, do čeho se to žene. Samozřejmě až potom, co ti to sám řekne. Jenom doufám, že už nebude pozdě.“

Harry si musel sednout, jak se pod ním smíchy podlamovala kolena. Jeho rodina ho chvílemi pozorovala a hodně jich napadlo, zda se nezbláznil. Jeho dědečka už Harryho smích asi přestal bavit a rozhodl, že už půjdou všichni jíst.

Přesunuli se do jídelny, která pro tento účel, stejně jakko ostatní místnosti, byla svátečně vyzdobena a všude okolo bylo cítit vůni jehličí. Harry chytil Ginny a odtáhl ji k jmelí, kde ji vášnově políbil.

Pak se i oni posadili vedle Harryho otce.

Na stole se objevilo jídlo a nikdo nemeškal, a každý okamžitě začal jíst. Všude se ozývali vřelé hlasy, které probírali všechno možné. Příjemná atmosféra dolehla na každého. Už dlouhou dobu nezažilo toto sídlo tolik lidí a vypadalo to, jako by teď, když jich je hodně, všem chtělo dokázat, že ještě pořád má tu nejlepší atmosféru, jakou si přát.

Thomas se přes stůl zadíval na Harryho a mrkl na něj. Ten nechápal, co po něm chce. Jeho bratranec mrkl ještě jednou a hodil hlavou směrem k Ginny. Harry dál dělal, že nechápe, a pohnul rameny. Jeho bratranec vvypadal vytočeně a teď máchl i rukou a shodil na svého otce sklenici s máslovým ležákem.

Ten překvapeně vyskočil ze židle a jediným mávnutím hůlkou nechal novou skvrnu zmizet, pak se s přivřenýma očima podíval na svého syna.

,,Upřímně doufám, že tohle jsi neudělal schválně. Jinak bych tě asi zaškrtil. To se nemůžeš chovat slušně alespoň při rodinné večeři? Takže se laskavě uklidni.“

Thomas přitakal a rychle se zadíval do svého talíře. Harrymu hrozilo, že vypskne smíchy, ale jeho otec po něm hodil takovým ledovým pohledem, že si to raději rychle rozmyslel a i on se zadíval do svého talíře. Tím pádem si ani jeden z nich nevšimli spikleneckého pohledu mezi jejich otci, všimla si toho však Ginny i Hermiona a obě se srdečně rozesmáli.

Zbytek večeře uběhl v poměrném klidu. Dokonce i dvojčata se chovala slušně. Celkově se zdálo, že smrtí svých rodičů a sourozence se nějak sklidnili a najednou i vyspěli.

,,Možná bychom se mohli přesunout do salónku a rozdat si dárky. Nechceme přece nějak pokazit tradici. Tak pojďme.“

Bylo slyšet šoupání židlí a několikery kroky, když přecházely chodbu a jejich boty cvakaly na kamenné podlaze. Posedali si na pohovky a do křesel. Harry si automaticky sedl do jednoho křesla a Ginny si sedla na něj a nechala se obejmout kolem pasu jeho rukami. Naklonil se k jejímu uchu a ještě než na ti tiše promluvil, vtiskl ji polibek na krk.

,,Tak co, líbí se ti tu? Nelituješ teď, že teď patříš do této rodiny, že ne?“

Ginny na něj nevěřícně otočila hlavu.

,,Jak tě to vůbec mohlo napadnout? Miluju tě a tohle k tobě patří, proto miluju i tohle. A úplně skvělé je, že jste přijali i mé bratry a ti tu mohou být s námi. Vím, jak jsi vždycky byl smutný z toho, že nemáš rodinu, tak tahle rodina je tvůj splněný sen. A jsem si jistá, že až nadejde čas. Budeme i my mít svoji velikou rodinu a ty budeš skvělým otcem.“

Chlapec se pousmál a vtiskl jí další polibek. Ani to nezaznamenali, ale ostatní si už dávno začali rozbalovat své dárky, a tak se i oni dva pustili do své hromady. Dostali pár společných věcí, ale nad jednou se Harry pozastavil. V malé krabičce ležel klíček, který mu silně připomínal ten, co sám měl od trezoru od Gringgotů. Zvedl hlavu a všiml si, že jej pozoruje jeho otec. Ten mu pokynul, aby za ním přišel, a pak aby to ostátní slyšeli si s ním promluvil.

,,Vím, že by jsi si chtěl po školním roce pořídit dům. Chtěl jsem ti nějaký darovat k Vánocům, ale napadlo mě, že by jsi si ho chtěl určitě vybrat sám, tak jsem ti zavedl účet u Gringgotů, kam jsem pro tento účel převedl peníze. Pokud by bylo potřeba, vydal jsem další rozkaz, že se má vzít i z mého osobního.

Ne, ať tě ani nenapadne tenhle dárek vracet. Jenom bych byl rád, kdybys mě pozval k vybírání domu. Nechtěl bych, aby vás někdo podvedl a vy pak zjistili, já nevím, třeba že v domě někdo zemřel a teď tam straší jeho duch, rozumíš mi.“

Harry poděkoval, a pak udělal něco úplně bez rozmyslu. Natáhl se a objal svého otce. Ten jeho objetí po chvíli opětovat a dokonce ho poplácal i po zádech. Chlapec ještě zašeptal, ,,děkuji“ a zamířil za svojí ženou, která ještě seděla u hromady dárků.

,,Stalo se něco? Od čeho je to klíček?“

Harry se tajemně usmál.

,,To bude moje malé překvapení. Otec mi s tím pomůže.“

A aby zabránil jejím protestům, vtiskl ji polibek na rty, který hned prohloubil.

,,Hele vy dva. To si nechte do postele. Tady jsou i slušní lidi, kteří tohle nepotřebujou pozorovat.“

Harry přikývl, chytil Ginny do náruče a otočil se na svoji rodinu.

,,Tím pádem vám přejeme dobrou noc.“

Ginny zrudla a schovala svoji tvář do Harryho hrudi. Ten se tiše rozesmál a odnesl ji až k nim do pokoje, kde ji hodil na postel.

,,Celý večer, se neuvěřitelně těším, až s tebe strhnu ty šaty, konečně nadešla moje chvíle. Doufám, že jsi si je neoblíbila. Jsou od Thomase a já mám neuvěřitelnou radost, že je zničím, ale nemusíš se bát, koupím ti jiné a mnohem lepší.“

…...