Mysty

Harry i Thomas ospale zvedli hlavy a podívali se na sebe. Napadlo je jediné, musejí to být jejich spolubydlící, a tak se pomali zvedli a zamířili do vedlejšího pokoje. Tam nešťastně klečely dvě dívky a zvedaly střepy ze země.

,,Ahoj holky, máte problém?“

Dívky zvedli hlavy a provinile se na ně dívali. Harry s Thomasem se okamžitě probudili a najednou nejevili ani známku ospalosti. Proti nim klečely dvě nejkrásnější dívky, jaké kdy viděli. Jedna byla blondýnka s rovnými vlasy až do půlky zad. S krásnýma modrýma očima. Ta druhá měla odstín tmavé hnědi, vlasy dlouhé jen po ramena a kudrnaté, skoro se zdálo, jako by se nečesala a oči měla hnědé jako čokoláda.

,,My jsme ty skleničky nechtěli rozbít, ale ten učitel, co nám je sem nesl to nevyvážil. A pak hned zmizel.“

Thomas se uškrnul.

,,Jojo, to byl asi můj otec. Dělá samé blbosti, ale jakmile něco provede, už mizí.“

Harry si stoupl před Thomase.

,,Je pozdě, měli bychom jít všichni spát. Jinak já jsem Harry a tohle je Thomas. Jinak nic si z toho nedělejte, on žvaní pořád, jak jsem stačil zjistit.“

Stoupla si ta blondýnka a představila sebe i svoji kamarádku.

,,Já jsem Losarela a tohle neučesaný individum je moje kamarádka Alerie.“

Alerie se na Losarelu ošklivě podívala, ale pak i ona podala svoji ruku chlapcům.

Harry se ještě jednou na obě podíval, pak chytil jejich kufry a odnesl jim je. Potom už se rozloučili a šli spát.

Druhý den ráno:

Sešli všichni do haly, kde Thomas odchytil svého otce a zeptal se, kam kají jít. Ten je poslal do debačního sálu, kam mají jít všichni. Prý bude mít proslov ředitel. A tak se tam s malým návodkem, který napsal Thomasův otec a v kterém se nevyznali, vydali a sedli si blízko podia, jak prosazoval Thomas, který chtěl být poblíž svého dědečka.

Sledovali, jak se celý sál zaplňuje. Počítali, že jich tam musí být tak 100, nejméně, ale to už na podium vylezl muž a Harry si všiml, jak neuvěřitelně moc je podobný Snapeovi. Takže Snape měl podobu po otci a Marien asi musel být po matce, protože se ani jednomu z těch dvou nepodobal. Ale to už začal mluvit ředitel.

,,Dobré ráno, vítáme vás na škole La Marefis, které jsem zakladatel. Takže během chvilky by se u vás měl objevit řetízek z přívěskem, který vám náleží, ten prosím nesundávejte. Budete podle něj rozděleni. Také pokud zaspíte, tak by vás měl probudit.

Dále vám podle něj budou přiděleni hlavní učitelé, kteří budou mít stejný přívěsek. Teď budu říkat každé fakultě něco a ta pak opustí sál i se svým učitelem. Děkuji moc.“

A jak řekl tak udělal, až tam naposled zůstala naše čtyřlená skupinka. K těm popošel blíž.

,,Ahoj Thomasi. Ahoj Harry, jsem rád, že si tady. Určitě mi povíš o mém synovi. Ják se má, kde bydlíte?“

Teď se zarazil Harry.

,,Nevím jak to myslíte pane, ale já s profesorem Snapem nebydlím.“

Ředitel se zakabonil. To že si tvoji matku nevzal ještě dokážu pochopit, ale to že ty u něj nebydlíš, to ne!!! To snad ani není můj syn. Nepřivezl tě nám ukázat a já tě chtěl tak moc vidět, ale teď si tady a to je dobře.“

Harry se mračil.

,,Já nemám vůbec tušení, o čem to mluvíte pane.“

,,Harry, ty nic nevíš? Nevíš, že Severus je tvůj otec? On ti nic neřekl? To už je na mě moc!“

Harry zbledl. A podíval se na Thomase, který se tvářil stejně překvapeně.

,,Děláte si ze mě srandu, že?“

Ředitel si všiml, jak to Harryho rozhodilo a zrušil pro ně hodiny pro dnešní den. Potom poslal dívky na pokoj a společně s Thomasem a Marienem odvedl Harryho do ředitelny, kde mu ukázali rodokmen. Thomas se i usmíval, když viděl, že Harry je jeho příbuzný, měl z toho radost.

Ředitel nechal přinést čokoládu. A nešťastně se díval na Harryho.

,,Ty si opravdu nic nevěděl? Ale proč ti to Severus neřekl? A jak se k tobě vůbec chová a kde žiješ?“

Harry se na něj překvapeně podíval. To bylo snad poprvé co tohle někoho zajímalo.

,,Ne opravdu jsem to nevěděl, nevím, proč mi to Snape neřekl. No, chová se ke mně hrozně. Nesnáší Nebelvíry a ještě ke všemu mu prý můj otec, i když to asi není mlj otec, jak říkáte, vyfoukl moji matku. Slovo nenávidí by asi nebylo moc výstižné, je to mnohem horší.

No a bydlím u matčiných mudlovských příbuzných. Brumbál mě tam umístil a když jsem žádal, abych směl zůstat přes prázdniny ve škole, odmítl. Příbuzní mají ze mě sluhu, musím dělat všechny domácí práce. Oblečení nosím po svém bratranci a někdy ani nedostávám najést.“

Se smutkem v očích se podíval na své nově nalezené příbuzné. I ho pozorovali se vzrůstajícím vztekem na ty mudly. Až to Arachbian nevydržel a objal ho.

,,Teď už budeš bydlet u nás. Sice si se měl vrátit, domů, ale to není tvůj domov, ten je u nás.“

Potom se Arachbian otočil na Mariena.

,,Proč si mi neřekl, kde jsi ho našel?“

,,Ale otče, víš co my dalo práce zrušit tu ochranu. Neměl jsem pak už žádnej čas se porozhlídnout tam u něj. Myslel jsem, že ho unáším se Severusova domu.“

Arachbian pokýval hlavou.

,,Dobrá, chlapci jdětě k sobě na pokoj, od zítra už se začnete učit, ten přívěsek, který máte vy, je propletení lásky, oddanosti, dobra a síly, takový jsme tu ještě neměli. Jsou to vlastnosti vás čtyř, všichni je máte. Jo a váš hlavní učitel je Marien, tak ho moc neutahejte prosím. Měj te se.“