Jdi na obsah Jdi na menu
 


5.Kapitolka

1. 1. 2008

,,No tak Harry. Přece neoželíš závěrečný ples.“

 

,,Thomasi, věř tomu, že oželím. Nemusím se tam se všema míjet, zdravit a udržovat povinout konverzaci.“

 

,,Ale přece nenecháš jít Amandu samotnou. S kým by šla? No tak, to ji nemůžeš udělat.“

 

Thomas se zašklebil, když uviděl, že Harry se začal zvedat a jde k zrcadlu, kde mávnul hůlkou a byl oblečen v černém společenském hábitu. Hned potom vešel do vedlejšího pokoje, kde už na ně čekaly dívky. Zavěsil se do Amandy a společně odešli z pokoje. Za nimi se rozešli i spokojeně se zubící Thomas a usměvavá Losarela.

 

Před vchodem do sálu se Harry pozorně zadíval na Amandu a překvapením hvízdl, potom se k ní sklonil a do ucha ji zašeptal:

 

,,Sluší ti to. Budeš nejkrásnější ze všech, budou mi tě závidit.“

 

Šťastné se pousmála a společně vkročili do sálu. Našli si volný stůl a usadili se k němu, po chvilce se k nim přidal i Thomas s Losarel, kteří se dívali k hlavnímu podiu, kam si stoupli všichni učitelé společně s ředitelem.

 

,,Dobrý večer,

    dneškem končí váš výcvik a já doufám, že jste si z něj alespoň něco vzali. Měli by jste být nejlepší z nejlepších. Pokud chcete komukoliv říct o tomto výcviku, smíte, je to vaše svobodná vůle. Věřím že spousta z vás si zde našla nové přátele, naučila se nové věci, které mu budou prospěšné a dokonce… dokonce díky nim se budete moci zapojit do bitvy, která se vás doteď ani moc netýkala. Polovina z vás je z mudlovských rodin, vědí jaké to je mít strach kamkoliv jít, ale já doufám, že vy se na to nebudete dívat tak jako Lord Voldemort. Neděste se, je lepší strachu říkat pravým jménem. Pokud se mezi námi nalezne alespoň pár se správným srdcem můžeme doufat, že bitvu vyhrajeme. V tento čas je nutné si pomáhat a nikdo z vás by neměl odmítnout pomoci i neznámému člověku. Ukažte světu, co ve  vás je, poperte se za své místo. Pomoste, aby byl svět lepší!

    Nenutím vás k tomu. Jen prosím, aby jste se teď zamysleli nad tím, co s těmito novými poznatky můžete dokázat….

  A teď se prosím rozejděte ke svým hlavním učitelům. Rozdají vám diplomy a prozradí vám vaše další možnosti v pokračování studia. Děkuji a přeji dobrou noc.“

 

Harry, Amanda, Thomas a Losarel se nezvedali. Všimli si, že Marien se k nim rozešel a tak si říkali, proč by se měli vzrušovat. Harry dokonce mávl rukou a Marienovi vykouzlil židli. Ten se zakřenil a posadil se.

 

,,Tady jsou vaše diplomy. Nenabídnu vám nějakou další možnost studia. Umíte toho mnohem víc než ti ostatní před vámi. Jen předpokládám, že dokončíte studia na svých školách. No jinak předpokládám, že i s děvčaty se uvidím a samozřejmě je můžete pozvat k nám, když si s nimi tak výtečně rozumíte.“

 

Narážel tím na to, že Amanda měla položenou ruku na stole a na její ruce ležela ještě ta Harryho. No a Thomas s Losarel to neprotahovali a ještě před chvílí Losarel seděla na Thomasově klíně a vypadalo to, jako by si chtěla přivlastnit jeho jazyk.

 

,,Jistě tati a víš… jsi poslední učitel, který tu zůstal a všichni na tebe koukají, nemohl by jsi už jít?“

 

Marien se pousmál, pohrozil svému synovi, pokynutím hlavy všechny pozdravil a vyšel ze sálu. Jakmile se za ním zavřely dveře ozvaly se první výkřiky a na podiu se objevila jedna z nejznámějšíchkouzelnických hudebních skupin – Hábitisté.

 

Sotva začali hrát ploužák vyklidil se parket a zůstalo na něm jen pár dvojici, mezi ně se i během okamžiku přidala naše čtveřice, chlapci ovšem neochotně, ale argumenty děvčat je udolaly a jim nezbylo nic jiného, než se tam vypravit.

 

Natisklí na sobě tancoval Harry s Amandou. Všimli si, že Thomas s Losarel zmizeli už před chvilkou, ale nějak zvlášť se o to nezajímali. Spíše se dívali jeden druhému do očí. Potom Harry vytvořil tu osudovou větu, která jim měla změnit budoucnost.

 

,,Miluju tě.“

 

V té chvíli se silně zablesklo a jejich přívěsky začali zářit. Všude okolo foukal vítr a každý se musel něčeho zachytit. Jen oni stáli uprostřed a jeden druhého pozorovali aniž by jimi vítr jakkoliv pohnul.

 

Potom to zničeho nic přestalo a oni překvapeně pozorovali tu spoušť okolo. Vzpamatovali se a v yběhli ven. Zastavili se až v jejich obývacím pokoji, kde to vypadalo podobně jako dole v sále, jen s tím rozdílem, že tady pod jednou přikrývkou leželi Thomas s Losarel a pozorovali dva nové příchozí. Koukali trochu vyjeveně, asi jim teprve teď došlo, co se kolem nich odehrálo. Už se chtěli zeptat, když do pokoje vpadl Marien.

 

,,Zatraceně, co provádíte? Do pokoje mi vpadnou dva vystrašení žáci a koktavě mi oznamují, že dole v sále se rozpoutala bouře. Doběhnu tam a tam mi těch pár šťastlivců, jenž není zraněno oznámí,že za to můžate nejspíš vy, protože vám jediným se to vyh…. Thomasi!!!!“

 

Teprve teď si všiml v jaké situaci se nachází jeho syn, který na něj teď provinile koukal, ovšem během chvilky si mezi ně stoupnul Harry a pohledy jim překazil.

 

,,Víš, za to spíš můžem asi mi s Amandou. Já ji řekl hrozně důležitou věc a tehdy se to všechno stalo a dokonce i naše přívěsky zářily, bylo to hodně zvláštní.“

 

Marien pokýval hlavou.

 

,,Otec říkal, že se něco zvláštního přihodí, ale neříkal kdy. To bude asi ono. Jinak já vám to jaksi zapomněl říct, kluci. Já s otcem jsme dostali nový úkol a otce napadlo, že než se vrátíme, tak by jste mohli pobývat u Kaspiku ve vile. Doufám, že nic proti tomu nenamítáte a dívky… můžete vzít samozřejmě s sebou.“

 

Harry přikývl.

 

,,Předpokládám, že Thomas ví, kde to je, ale zajímá mě, jak se tam dostaneme. Můžeme se tedy normálně přemístit?“

 

Thomas začal záporně kroutit hlavou.

,,Ne to nepude, teda aby jste rozumněli, přemístit se můžeme, ale já ještě nikdy neletěl letadlem a hrozně moc bych to chtěl vyzkoušet. Poletíme letadlem a potom z letiště pojedeme taxíkem.“

 

Tentokrát vrtěl hlavou Harry.

 

,,To taky nepůjde. Nejspíš už nebudou mít letenky. Je mi líto, ale budeš to ještě muset nějaký čas vydržet.“

 

Amanda s Losarel se zasmáli.

 

,,To nechte na nás, do letadla se dostaneme. Ale teď už bychom měli jít vážně spát, jinak zítra celou tu cestu prospíme… Ne Thomasi, každý jde do své postele.“

 

Thomas sice trochu mumral, ale nakonec šel opravdu každý do své postele. V pokoji už zůstal jenom Marien, který pobaveně kroutil hlavou nad tím, že na něj úplně zapomněli a uvědomil si, že už jsou samostatní. Otočil se a s úsměvem na tváři odešel.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(igi, 15. 1. 2008 16:03)

jo jo to by chcelo pokracovanie

pokracko???

(kapi, 11. 1. 2008 0:47)

kedy bude daco nove

...

(blackes, 5. 1. 2008 17:10)

nádherná kapča...jsem ráda, že si k ní přidala kapču, ale hrozně mě zajímá, jak se bude vyvíjet vztah Harryho a Severuse

=o)

(Eržika, 5. 1. 2008 15:59)

Tak tahle povídka je senzační!!! =o) Jsem zvědavá, jak se to vyvrbí se Severusem, nezdálo se , že by se nějak smířil s tím, že Harry je jeho syn. Rozhodně jsem moc zvědavá na pokračování.

Super

(rikisa, 4. 1. 2008 10:19)

moc se ti povedla :)

Supa

(Lightsoul, 3. 1. 2008 19:12)

Moc a moc pěkná kapitolka, už se moc těším na další.

Blytonka

(Blytonka, 3. 1. 2008 16:31)

Krásný...

goood

(miki, 2. 1. 2008 17:32)

hezký doufám že na kapči nebudem dlouho čekat.......:D

super

(katie, 2. 1. 2008 14:00)

nádherná kapitola

Title

(Nattalliaa, 2. 1. 2008 12:48)

Skvělé!! opravdu super!! Moc se těším na další...

:-))

(kapi, 2. 1. 2008 11:49)

prima kapča

...

(Saskya, 2. 1. 2008 10:23)

veľmi pekná kapitola

Super!

(Sana, 1. 1. 2008 23:08)

Pekná kapitola .....prosím dalšiu

=oD

(Wigy, 1. 1. 2008 22:35)

Pěkný, naprosto mě dostal název kapely, to jsem fakt ještě neslyšela....=oD

No tedy

(Clowers.K, 1. 1. 2008 22:30)

Pěkná kapča, mohla si se sice vrátit k Snapeovi, ale neva a to načapání. hih

*O*

(Istana, 1. 1. 2008 22:28)

Pekny

........

(romalt2, 1. 1. 2008 22:13)

Skvělý, ale nemělo by to, jen tak náhodou, být zařazený v Lothalhe?=)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA