Mysty

,,Harry… Harry vstávej.“

Chlapec na posteli se však jenom zavrtěl a ohnal se rukou po neznámém.

„No tak, Harry, musíme jít. Dneska začíná vyučování.  Neměli bychom hned první den přijít pozdě.“

Avšak jeho bratranec si z toho pranic nedělal, a tak musel Thomas vytáhnout tvrdší kalibr. Namířil na něj svoji hůlku a o chvíli později se dostavil výsledek. Chlapec na posteli se začal kroutit v záchvatu smíchu.

„Zaaaatraceněěěě Thomasi! Okaaamžitě toooooho nech. Vůbec to neeeeníííí vtipný!“

Konečně bylo kouzlo zrušeno a Harry nevraživě pozoroval svého bratrance, který měl na rtech úsměv.

,,Víš, možná ti to vtipný nepřipadalo, ale mě ano. A pak… nechtěl si vstávat, dneska už jdeme do školy, nezapomněl jsi?“

Harry na posteli zasténal, ale vyhrabal se a teprve teď zjistil, že v pokoji už vůbec nikdo není. S pozdviženým obočím se zadíval na Thomase.

,,A kolik je?“

Thomas se úmyslně dlouho díval na Harryho a teprve potom se kouknul na své hodinky.

,,Za 15 minut osm. Kam letíš?“

Harry na sebe totiž rychle hodil oblečení, chytil svoji tašku a hůlku. Thomas běžel hned za ním. Ve Velké síni až na učitele nikdo nebyl. Jakmile však oba chytili svoje svačiny, ozval se od profesorského stolu pobavený smích. Oba tam hodili očkem.

No jistě. Marien měl z jejich zpoždění ohromnou radost. Naopak, jak si Harry všiml, Snape se mračil a provokativně koukal na svoje hodinky. Brýlatý chlapec se kouknul do svého rozvrhu a zasténal.

,,Dělej Thomasi. První hodinu jsou lektvary, a když přijdeme pozdě, jsem si jistý, že dobře to nedopadne, a víš co.“

Koutkem oka oba zahlédli, jak už Snape vstává od stolu, a tak nahodili rychlé tempo, aby byli ve sklepení dříve než on. Když tam doběhli, zrovna otvíral dveře. Pozdvihl obočí nad jejich příchodem, ale nerozebíral to. Harry byl rád. Nechtěl se s ním už nikdy hádat.

,,Dnešní hodinu na vás čeká menší test na prověření toho, co se vám během prázdnin vykouřilo

z hlavy, pokud to tam vůbec někdy bylo.“

Třídou se ozvalo nešťastné zamumlání. Menší test. Už tušili, co si pod tím mají představit a vůbec z toho nebyli nadšení.  A když před nimi přistály pergameny s otázkami, zjistili, že je to opravdu velmi náročná práce. I Hermiona se mračila nad mnohými otázkami, ale Thomas s Harrym se na sebe pobaveně pousmáli. Tohle se učili na Akadamii. A nebylo to tak dlouho.

Oba zapáleně pracovali a snažili se, co nejlépe vypracovat svoje testy. Dokončili je a odložili brky skoro ve stejné chvíli.  A pobaveně se na sebe podívali.

,,Pan Potter a pan Lemark již nejspíše nemají, co dělat. Odevzdejte mi teda oba svoje testy a vypadněte okamžitě ze třídy!“

Thomas se nechápavě podíval na Harryho, ale pak popadl oba jejich pergameny a odešel je odevzdat svému strýci. Pak si oba sbalili své věci a odešli ze třídy. Na odchodu je vyprovázel pár černých očí. Jakmile odešel i poslední student ze třídy, zabouchl profesor kouzlem dveře a okamžitě si sednul za svůj stůl a vytáhl dva nejspodnější testy.

Jel otázku po otázce a pořád nemohl najít žádnou chybu. To byl Thomasův test. Byl na něj pyšný, ale přemýšlel, zda vůbec může mu dát V, aby to nebylo podezřelé. Pořád byl špeh mezi smrtijedy a nepotřeboval zbytečný bolestný trest. Přesto napsal V. Už se nedokázal úplně schovávat za svoji ledovou masku.

Potom popadl test, kde se stkvěl podpis Harry Potter, nejraději by to Potter škrtnul a napsal Snape, ale věděl, že teď by to ničemu nepomohlo, snad jenom tomu, že by mu dal zbytečné naděje a to zvládne i V. Po zkontrolování totiž zjistil, že i on to má správně. Na jeho ztuhlé tváři se po dlouhé době objevil menší úsměv.

Byl velice pyšný na svého syna. Jak jen divně to zní. Ale přitom je to jako rajská hudba. Napadlo jej, jaký to zítra spustí poprask, ale doufal, že ani jeden se svými známkami chlubit nebudou. Jenom, aby jim praktická část šla stejně dobře jako teoretická.

XXXXXX

,,Harry počkej!“ To konečně Hermiona s Ronem dostihli svého kamaráda.

,,Ještě nebyl čas, ale musíš nám vyprávět o tom, co jsi zažil. A taky, kdo je toto a vysvětlit nám několik věcí. Hodně by nás zajímali některé odpovědi.“

Harry se rozpačitě zadíval na své přátele. Úplně na ně zapomněl. Ale hodlal to teď napravit. Pokynul jim a všichni se rozešli k KNP.