Jdi na obsah Jdi na menu
 


4.Kapitola

9. 11. 2008

,,Pottere! Vy  idiote! Vy máte sebevražedné sklony i uprostřed horečky.“

 

Adam se káravě podíval na Severuse. Byl to už den, co našli Harryho v tomhle stavu. A od svého nevlastního syna slyšel hlavně urážky na chlapcovu hlavu. Ale teď už to s Harrym opravdu vypadalo špatně.

 

Neuvěřitelně sebou házel na posteli, že nebýt kouzla na připoutání, už by byl na zemi. Ale teď vymyslel nový způsob. Začal si nehty drápat do dlaně a z ničeho nic se mu spustila i krev z nosu.

 

V té chvíli se Adam vyděšeně podíval na Severuse, který pořád zachovával chladnou tvář. Ale jak si všiml, i jemu se v očích kmitlo vyděšení. A Ač byl zastáncem toho, aby Harry spal co nejdéle, teď zvedl hůlku a zamířil jí na chlapce.

 

,,Enervate!“

 

Jenomže Harry se neprobral. Adam zkusil ještě jiné kouzlo, ale nic se nestalo.

 

,,Musíme ho vzít do nemocnice. Určitě budou vědět, jak mu pomoci.“

 

Adam už se natahoval, že jej vezme do náruče, ale Severus jej zastavil.

 

,,To nemůžeme. Hned by se to dozvěděli novináři. Roznesli by různé fámy a nakonec by lidi začali panikařit. Musíme dovést lékaře sem. Nebude ti vadit, že bude chodit po tvém domě cizí člověk? Jestli jo, přenesu Pottera k sobě.“

 

,,Jistěže mi to nebude vadit, hlavně už jdi pro ně.“

 

Snape se rozeběhl ke krbu a vkročil do něj. Objevil se uprostřed přijímací auly. Nikdo si jej nevšímal. Na tohle tu byli zvyklí. Zahleděl se na tabuli se jmény přítomných lékařů. Jeho zrak padl na jméno, které právě zazářilo, což znamenalo, že dotyčný má právě pauzu. To jméno znal  a jestli mu nepomůže ona, tak už nikdo.

 

Ihned zamířil k číslu místnosti, která byla vedle jejího jména… Zaklepal na dveře.

 

,,Mám přestávku. Doktor Varner vás příjme.“

 

Bylo divné po tolika letech slyšet její hlas. Kdyby měl čas, asi by teď přemýšlel nad tím, co spolu zažili, ale čas neměl. Musel najít pomoc pro Pottera.

 

,,Já vím. Ale potřebuji tebe.“

 

Za dveřmi vše stichlo a dlouhou dobu se ani nic nedělo, že už měl Severus strach, že jej bude ignorovat, ale pak se přece jen otevřely dveře. A z nich na něj vyčítavě koukala drobná blondýnka.

 

,,Doufala jsem, že po tom všem, co jsi mi řekl, už tě neuvidím.“

 

,,Já vím, ale potřebuji tebe.“

 

Blondýnce z očí sršely blesky.

 

,,Objevíš se tu po 16 letech a čekáš, že ti pomohu? Jseš blázen!“

 

Už chtěla přibouchnout dveře, ale Snape strčil mezi dveře nohu.

 

,,Není to pro mě. Je to pro jednoho chlapce. Byl dost psychicky na dně. Nakonec však dostal horečky. Nepodařilo se nám jej ničím probudit. Už si i ubližuje. Museli jsme jej připoutat, ale pořád je jakoby mimo sebe. Vůbec za celou dobu neotevřel oči.“

 

Žena se zatvářila vážně.

 

,,Tím pádem by jsi jej sem měl dopravit, tehdy mu budu moci pomoct.“

 

Snape zavrtěl hlavou.

 

,,To nejde. Kdybych jej sem dopravil, vzbudilo by to zájem médií a nakonec by hodně lidí panikařilo. Musíš jít se mnou.“

 

,,Ty si nebudeš klást podmínky. Kdo je tak důležitý, že by se spustila taková lavina?“

 

V té chvíli vytřeštila oči.

 

,,Jo… Jde o Harryho Pottera. Mohla by jsi si pospíšit? Adam je tam s ním sám.“

 

Vypadala nerozhodně. Chtěla moc pomoci tomu chlapci, ale zároveň nechtěla se Severusem nikam chodit.

 

,,Prosím.“

 

V té chvíli se rozhodla, že půjde. Ale znovu si od Severuse ublížit nenechá.

   Vrátila se zpět do své ordinace. Kde si sbalila pár lektvarů a svoji hůlku, a pak vyšla ven za Severusem.

 

XXXXXX

 

,,Severusi, už jsi tady?“

 

Ze schodů scházel Adam, a když uviděl mladou ženu vedle svého syna, zarazil se.

 

,,Amy… panebože, jsi to ty? S tebe je lékkouzelnice? To by mě vůbec nenapadlo. Pamatuji si tě ještě jako malou holčičku, která si hrávala se Severusem. Nebýt toho, jak moc se podobáš své matce, nepoznal bych tě… Ale já tu žvaním a s Harrym to nahoře nevypadá moc dobře.“

 

V tom jakoby Amy došlo, že přišla za pacientem a ne na přátelskou návštěvu ji s obličeje zmizel úsměv.

 

,,,Taky tě ráda vidím Adame. Ale asi bych opravdu měla jít za Harrym.“

 

Starší muž přitakal a rozešel se po schodech nahoru, Amy jej následovala. Vkročila do pokoje a v té chvíli pocítila neuvěřitelně mnoho magie. Musela vyjít na chodbu. Kde se svezla podél zdi, během chvilky byl vedle ní Severus, který právě vyšel po schodech.

 

,,Co je? Stalo se ti něco?“

 

Upřela na něj vyčítavý pohled.

 

,,Proč jste mi to neřekli? Mohla jsem se na to připravit.“

 

,,Co jsme ti měli říct?“

 

Zkoumavě se na něj zadívala, a když viděla, že opravdu nic neví, povzdechla si.

 

,,Pan Potter… Harry… on je… je… matfor.“

 

,,Prosímtě co blbneš? Matforů je na světě jen pár. A to vím jistě. Víš přece, že můj otec kvůli tomu zemřel. A na území Anglie není žádný. I když svoji schopnost skrývají, tohle vím.“

 

Amy si povzdechla. Došlo ji to co Severusovi ne. Dobře tehdy věděla, že Severus žil s Lily. A to tedy znamená, že Harry není Jamesův, ale Severusův.

 

,,Ne… mýlíš se. Na území Anglie jsou hned dva Matforové.“

 

,,To není možné. Věděl bych o tom!“

 

,,To proč to nevíš nebudeme řešit. Zavolám Alexe, toho druhého Matfora, pomůže Harrymu lépe jak já. A mnohem rychleji.“

 

Pomalu se zvedala, ale stejně se ji motala hlava, že kdyby ji Severus včas nezachytil, spadla by. Chvilku, než se vzpamatovala ji podržel. Pak ji však pustil a ona se znovu vydala do kuchyně. Severus ji následoval.

 

,,Hned budu zpátky. Snad bude doma. Taky si sbalím pár věcí. Nebude vám doufám vadit, že tu budu spát. A předpokládám, že tu zůstane i Alex.“

 

V té chvíli už scházel dolů Adam, který to vše slyšel.

 

,,Samozřejmě, že tu ova můžete zůstat. Připravím vám pokoje.“

 

XXXXXX

 

,,Alexi? Jseš tady?“

 

,,Jo hned jsem tam.“

 

V horním patře bylo slyšet hrozný poprask. Hned ji došlo, co se tam děje. Měla nutkání se tam rozběhnout a milou slečnu vyhodit, ale nakonec si to rozmyslela. Během chvilky dolů seběhl černovlasý chlapec.

 

,,Děje se něco, mami? Jseš tady brzy.“

 

,,Našla jsem dalšího Matfora. Má veliký problém a potřebuje tvoji pomoc. Ale…“

 

,,Jaké ale? Co je to za problém?“

 

,,Bude tam i tvůj otec. Ale to není všechno.“

 

Alex se zamračil.

 

,,Už tohle je hrozný. Co může být horší?“

 

,,Ten druhý Matfor je Harry Potter. Jenomže ta jeho schopnost dokazuje, že to asi nebude syn Jamese Pottera. Je tedy více než pravděpodobné, že je to tvůj bratr.“

 

Alex ztěžka dosedl do křesla, které stálo kousek od něj. Amy si klekla před něj.

 

,,Není to jisté, ale to teď nemáme čas řešit. Harry se dostal do světa duchů, ale netušil to. Muselo se mu tam stát něco, co dost postihlo jeho psychiku. Jenomže se ani nijak nebránil, a teď v něm bojuje zlo i dobro, které u nás nemá co dělat. Málem to tam se mnou seklo, když jsem vkročila dovnitř. Je tam moc magie a ještě k tomu magie, které vůbec nerozumím.“

 

Zamyšleně seděl v křesle, pak pokýval hlavou a vstal.

 

,,Jdu si sbalit. Ať je to můj bratr nebo ne. Musím mu pomoct, je jako já. Mohl by chápat co cítím.“

 

Amy se na něj zadívala skleněnýma očima, a pak si i ona šla sbalit některé věci.

 

XXXXXX

 

,,Ahoj. Ty budeš Alex. Já jsem Adam. Víš jak pomoci Harrymu?“

 

,,To vůbec netuším. Setkávám se sice i s ostatními Matfory, ale oni se tomuhle vyhýbají.

 

Mami?“

 

Adam na něj překvapeně koukal, a pak to vypadalo, jako by se chtěl na něco zeptat, ale Amy jej přerušila.

 

,,Na otázky bude čas později.“

 

Rozešla se nahoru a Alex ji pomalejším krokem následoval. Váhal. Tušil to co jeho matka ne. Až vejde do pokoje, kde je Harry, bude pohlcen tou magií a stane se mu to samé co jemu, jen s tím rozdílem, že tentokrát už na to budou dva. Jeho matka se zastavila přede dveřmi.

 

,,Tam. Já s tebou ale nepůjdu. Hlavně dej na sebe pozor.“

 

Alex přitakal. Sotva vkročil, zacloumala jím magie. Cítil veliký nápor, ale ještě stačil dojít k posteli, sednout si na židli a dotknout se Harryjo těla. V té chvíli jeho tělo ochablo.“

 

XXXXXX

 

Zpátky v Harryho mysli:

Nevěděl jak dlouho, ale pořád šude bylo jasné světlo, že musel mít zavřené oči. Jenomže cítil, jak světlo slábne a zase se objevuje temnota. Otevřel oči, a to co viděl bylo neuvěřitelné. Připadalo mu, jakoby světlo bojovalo s temnotou.

 

Cítil, že tak bojují kvůli němu, ale vůbec netušil, jak svěrli pomoct. Sotva se zase ocitl v temnotě, cítil, jak jej opouštějí síly. Snažil se jít za světlem, ale temnota jej obemkla a dál nepustila. Zdrceně si sedl. Vůbec netušil, co se to děje. A kde se tam vzal.

 

Zase se k němu blížilo světlo. Jenomže tentokrát dříve než předtím. Stoupl si a snažil se zaostřit. Připadalo mu, jako by uvnitř toho světla byla postava. A věru. Během chvilky v ní poznal postavu stejně starého chlapce. Ten když jej spatřil, tak se usmál.“

 

,,Nazdárek. Ty budeš Harry, co? Dost si pár lidem nahnal strach. Nechtěl by jsi už jít zpátky?“

 

Harry se zatvářil otráveně.

 

,,A jak ty chytráku. Vždyť ani nevím, kde jsem a ani co to má být.“

 

,,Jsi uvnitř své hlavy. Teď ti pomůžu se dostat ven, ale vysvětlím ti to vše až pak. Teď se řiď mýma radama. Vzpomeň si na něci hrozně hezkého. Nenech se pohltit temnotou. Přivolej světlo a nech se jím pohltit.“

 

Alex sledoval jak Harry zavírá oči a nechává sebou proudit světlo. Na očích se mu objevil úsměv z toho, jak myslel na něco hezkého.

 

,,A teď poraž temnotu a mysli na to, jak se probouzíš.“

 

Harry začal pomalu průsvitnět a Alex s úsměvem zaznamenal, kdy zmizel. V tom okamžiku procitl i on. Zamračeně pozoroval, jak má Harry zavřené oči. Ale přece jen o chvíli později je otevřel a zadíval se na Alexe.

 

,,Kdo jsi?“

 

,,Alex Marisol. Víš jsem to samé co ty. Jsem Matfor. Pak ti vysvětlím, co to je, ale než příjdou ostatní, potřebuji něco vědět. Jsi syn Severuse Snapea?“

 

V Harrym hrklo. Jak to mohl vědět? Pak přece jen přikývl a dodal:

 

,,Ale neví to.“

 

Alex se rozesmál.

 

,,No těpic bácho, o mě to taky neví. Ale …“

 

Musel zmlknout, protože do pokoje vletěli Adam, Severus a Amy. Adam se usmál.

 

,,Konečně jsi vzhůru, už jsem měl vážně strach. Co tě to napadlo se vydat do světaduchů a nakonec se jím nechat pohltit.“

 

Harry se pokusil na tváři vykouzlit nevinný úsměv, ale nějak se mu to nepovedlo. Alex vedle něj se rozesmál. V té chvíli se na něj zaměřily pohledy všech v místnosti. Snape k němu dokonce přistoupil.

 

,,Děkuji vám, pane…?“

 

,,Alex, jenom Alex.“

 

,,Alexi. Neměl by jste potom chvíli čas? Rád bych si o tom vašem nadání promluvil. Hodně mě totiž zajímá.“

 

,,Nejsem si tím moc jistý. Nejraději bych co nejvíc času strávil s Harrym. Máme toho opravdu hodně společného.“

 

Mrkl na Harryho, a ten pochopil, co tím myslel. Ale stejně pořád nemohl uvěřit tomu, že má bratra. Snape byl ale neoblomný.

 

,,Tak až budete mít chvíli čas, dejte mi vědět. Rád se vás poslechnu.“

 

Otočil se a odešel. Během chvilky odešel i Adam a Amy tam s nimi zůstane sama.

 

,,Jsem lékkouzelnice. Mohu tě prohlédnout?“

 

Přistoupila k němu, ale on se rychle odsunul, když viděl, jak ji zazářila ruka. Když Amy viděla jeho ústup, zase nechala svoji ruku klesnout.

 

,,Kdo jste?“

 

Jenomže mu neodpověděla Amy, ale Alex.

 

,,To je má matka. Ona je empatik. Ale né úplný, má v sobě i kousek z Matforů. Když sem vešla poprvé, mohlo ji to zabít, protože se proti tomu nemá jak bránit. Neboj se ji, neublíží ti.“

 

Pomalu se zase posunul blíž k Amy, ale celou dobu ostražitě pozoroval její zářící ruku, která se pohybovala jen kousek od něj. Konečně odstoupila.

 

,,Si skoro v pořádku. Teď však hlavně potřebuješ odpočinek a vyrovnat se s tím, co tě potkalo. S tím ti pomůže Alex, jeho to potkalo již v deseti. Jenomže jej to nepostihlo tak jak tebe, protože jsem jej neustále kontrola, jelikož u něj byla 70% možnost, že jím bude…

  Víš Harry… Kvůli tomu… mám otázku, týká se to Severuse.“

 

Harry už tušil, kam tím míří, ale naštěstí za něj promluvil Alex.

 

,,Už jsme to stihli probrat. Je to můj bratr, ale oni o něm otec neví.“

 

Amy se na něj jemně usmála.

 

,,I kdybys nebyl jeho bratr, byl by jsi u nás vítán. Takhle má to pozvání mnohem větší význam. Zítrati tu necháme naši dceru. Budeme tě očekávat. Přijď kdykoli ti to Severus dovolí.“

 

Už odešla ven z pokoje a Alex se vážně zadíval na Harryho.

 

,,Takže mám bratra. Má ty samé schopnosti co já. A ještě ke všemu je to Harry Potter, to je neuvěřitelné.“

 

Brýlatý chlapec se raději nevyjadřoval. Pořád se stím nemohl srovnat a Alex si toho konečně všiml.“

 

,,Ježiš promiň. Musíš si to asi promyslet, viď. Tak víš co, radši mi řekni tvůj první zážitek ze světa duchů. S kým jsi se potkal?“

 

Harry si vzpomněl na malého Severuse a se slzami v očích se zadíval na Alexe.

 

,,Měli jsme mladšího bratra.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(Alexia, 9. 11. 2008 21:36)

nadherna kapitola sa mi strasne paci



 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA