Mysty

Ocitl se před domem, jenž opravdu velikostí připomínal palác. Vydechl úžasem. Do teď měl jenom malou ložnici po Dudleym a předtím přístěnek pod schody, ale teď mu patřilo tohle sídlo.

Dům byl uprostřed lesů. Harry se podíval na stavení a uviděl, jak se k němu přibližují dva skřítkové. Rozhlídl se a nikde neviděl Hedviku ani žádného fénixe, proto se rozhodl, že půjde skřítkům naproti. Zastavily se těsně před ním a poklonily se. Harry věděl, že by jim to neměl vymlouvat, ale řekl si, že dosáhne toho, aby se mu neklanily a říkaly mu Harry.

,,My jsme Kathrin a Lisa. Jakmile budete něco potřebovat, bude stačit říct a my to pro vás vyplníme." Skřítky se vydaly do domu a Harry tím vším okouzlen je následoval. Prostoupil dveřmi, kde jej čekalo další ohromení. Byl ve velké, prostorné hale, odkaď vedlo hned několik dveří. Skřítky se znovu poklonily a ukázaly Harrym dům. Byl rozlehlý.

Měl taneční sál, velkou jídelnu, kuchyň a přijímací salon. Ve sklepení nalezl dvě laboratoře s velikými zásobami přísad, které asi, jak si Harry tipnul, byly pod nějakým kouzlem, protože pořád vypadaly čerstvě. Pak zde byly volné místnosti a kumbál.

Potom ho skřítky zavedly do horního patra, kde byly dvě pracovny, dvě velké rozlehlé knihovny, rozdělené na bílou a černou magii. Harry si všimnul, že v každé z nich visí jeden  rodokmen, uvědomil si, že se může dozvědět, kdo je jeho otec, ale byl hodně unavený, a poroto se rozhodl, že si do prohlíží pokoje a půjde spát. Ještě zde bylo několik ložnic. Po levé straně byly vyzdobeny ve stylu Zmijozelu a na pravé ve stylu Nebelvíru. Na konci, přesně uprostřed byla už poslední ložnice, v té se mísil jak nebelvírův vliv, tak zmijozelův. Harrymu došlo, že tento pokoj bude patřit jemu. Odtud vedly ještě dvoje dveře skřítky mu vysvětlily, že jedno je šatna a to druhé, že je místnost pro jeho zvířata. A opravdu, Harry tam našel Hedviku a oba fénixe.¨

Poprosil skřítky, ať mu tykají, rozloučil se s nimi a šel spát. Vždyť už bylo skoro ráno. Ani jednou si nevzpomněl na to, co se v noci mělo dít a ani nevěděl, že byl nejvíce projednávanou osobou té noci.

Brumbálova pracoval půl hodiny před půlnocí:

Za stolem seděl sám veliký ředitel Bradavic Albus Brumbál. O něčem usilovně přemýšlel a nevnímal nic okolo sebe. Zvedl hlavu, až když v krbu zaplály zelené plameny, odkaď vyšel muž, zahalený celý v černém.

 ,,Tati, on tam není. Zmizel. Odešel sám, věci tam nemá. A Voldemort čeká před domem a nemá tušení, že jeho oběť tam není. Zajistil jsem ovšem Dursleyovi, potichu jsem je přesunul jinam, a kdyby se probudili, budou si myslet, že jsou doma, ale já je tam ještě před rozedněním vrátím." Muž byl rozčilen a ani si neuvědomil, že mele páté přes deváté.

Brumbál se zvedl od stolu. ,,Svolám řád, neboj, najdeme ho. Ale proč?¨

,,Proč? Ty se ptáš proč utekl? NIC SI MU  NIKDY NEŘEKL, A KDYŽ ŘEKL, TAK POZDĚ. CHOVAL SES K NĚMU, JAKO K MALÉMU DÍTĚTI. VŠICHNI JSTE SE K NĚMU TAK CHOVALI. ALE ON DOSPĚL, DOKONCE NEŽ KDY KDO V JEHO VĚKU. LEŽÍ MU NA BEDRECH OSUD SVĚTA, ALE NIKDO Z VÁS NEVIDÍ JAK  SE TRÁPÍ, ALE JÁ JO. A NEMŮŽU S TÍM ŽÍT DÁL. NAJDU HO SÁM!!!"

 S tím zmizel v plamenech.

Starý kouzelník si znovu sedl do křesla. Tak jak zněj předtím sršela energie s vitalitou, teď byl cítit pouze smutek a bolest z toho, že ztratil chlapce, kterého měl doopravdy rád. A jeho syn jej kvůli tomu dokonce opustil.

Zobí ulice za pět minut půlnoc:

Lord Voldemort právě pronášel poslední věty svého proslovu.

,,Potter zemře a my převezmeme vládu nad světem. Za pár minut skončí ochrana tohoto domu a my potom zabijeme všechny co nám vlezou do cesty. Tak milí smrtijedi připravte se k boji, brzy bude půlnoc." Voldemortovi bylo divné, že se ještě neobjevil řád, netušil, že je to proto, že chlapec už zde není.

Z dálky zazněly zvony a smrtijedi to brali jako povel k útoku, ale jaké bylo jejich překvapení, když se nikdo neobjevil. Čekali, až se jejich mistr rozejde k domu, ale ten vypadal, jako by mu před očima probíhal celý život. Najednou jeho oči dostaly zvláštní stín.

,,Harry, ach Harry." Rozeběhl se k domu, kouzlem rozrazil dveře a povědomě mířil k němu do pokoje. Ale jaké bylo jeho překvapení, když tam chlapce nenalezl. Ani jedna věc tam nebyla.

,,Néééé." A přemístil se do svého domu. Smrtijedi se přemístili jenom o chvilku později, slyšeli jenom néééé a pak až puf, jak se někdo přemístil, došlo jim, že jejich mistr nenašel Pottera, a proto teď odešel.

Sotva se přemístil do svého domu vydal se do dveří naproti jeho pokoji. Tam v křesle u krbu seděla žena a četla knihu - "Jen pro mocné".

,,Lily?" Zvedla hlavu a podívala se na svého otce. 

,,Ano tati?"

,,Proč si mi to zatajila? Mohl jsem ho zabít." Podíval se na ni strachem napuštěným pohledem.

Lily zavrtěla hlavou. ,,Nemohl, zapomínáš na moje kouzlo na ochranu."

,,Ach ano, zapomněl jsem, promiň." Stoupl si a objal svoji dceru.

,,James by byl na vás pyšnej." Cítil, jak mu strnula v náručí, proto ji od sebe odtáhl na délku paží.

,,Co se děje? Mluv!!"

,,James nebyl jeho otec." Pustil ji a nevěřícně na ni zíral.

,,A kdo potom?"

,,Patří mezi tvé smrtijedy."