Mysty

,,Harry! Kam si zase zmizel? Už tě s Hermionou nejméně půl hodiny hledáme. Ale že tě najdu v knihovně, mě vůbec nenapadlo. Nechceš nám říct, kam pořád mizíš? A proč s námi netrávíš skoro vůbec žádný čas?“

Harry si povzdechl. Nejspíš jim bude muset říct pravdu.

,,Víš co? Tak dobře. Řeknu vám to. Najdi Hermionu, já zatím počkám v Komnatě nejvyšší potřeby.“

Ron se zarazil. Nevěřil tomu, že jim to Harry řekne. Rychle, než si to Harry rozmyslí, se otočil a šel hledat Hermionu. Harry se zatím přesunul do KNP. Tam si sedl do křesla a na malý konferenční stolek položil velkou knihu s názvem: Rodokmeny rodů světlých.

O nějakou dobu později dovnitř vpadli Ron i Hermiona. Oba se nedočkavě posadili do křesel a čekali, až Harry začne mluvit. Ten dlouho přemýšlel, jak začít. Pak rozevřel knihu na straně 643.

,,Tohle je kniha rodů, které se ve válce s Grindewaldem veřejně připojili k řádu Světla. Našel sem tam i rodinu Potterů. Jejich rodokmen je právě na této straně.“

Přistrčil knihu k nim. Ron přenechal knihu Hermioně a čekal, co v ní vykoumá. Ta přejížděla po linii rodu a po chvilce zalapala po dechu.

,, Chceš říct, že nepatříš do rodiny Potterů? Proto tam není tvé jméno? Si si jistý, že je ten rodokmen pravý?“

Harry přikývl.

,,Je to jediné vysvětlení. Což znamená, že James Potter neby můj otec. A v knihovně ve spoustě knih s rody se snažím zjistit, kdo by to mohl být, ale ještě sem na nikoho nenarazil. A Remuse se ptát nechci. Co když by se mnou pak nemluvil. Měl mě rád proto, že s otcem byli přátelé, když by se dozvěděl, že James nebyl mým otcem, nemluvil by se mnou.“

Hermiona se zatvářila rozhořčeně.

,,To není pravda! Profesor Lupin tě má rád. Možná tě zezačátku měl rád hlavně kvůli tvému otci, ale teď už tě má rád kvůli tomu jaký jsi a tohle na tom nic nezmění.“

Harry si povzdechl.

,,Snad máš pravdu. Protože já už vážně nevím, čeho se chytit. Třeba bude vědět, kdo byli máminy přátelé a také... by ho mohlo napadnout, kdo by mohl být mým otcem.“

Hermiona se na něj povzbudivě zadívala a drcla do Rona, který až do teď mlčel.

,,Jo! Pro nás se nic nezmění. Nemusíš se bát Harry.“

Harry z toho byl zklamaný, ale raději se k tomu nijak nevyjadřoval. Věděl, že se s tím Ron musí vyrovnat. Hermiona si přesedla k němu.

,,Půjdeš za Remusem hned? Jestli chceš půjdu s tebou. Nemusíš tam chodit sám.“

Harry se na ni děkovně usmál a podíval se na Rona. Ten mírně zrudl.

,,Promiň. Já už něco mám. Slíbil sem Seamusovi, že si s ním půjdu zalétat.“

,,Jasně v pohodě. Půjdeme jen my s Hermionou. Běž si zalétat. Vždyť ani nevíme, zda nám Lupin pomůže.“

,,Super. Tak já jdu. Seamus už na mě asi bude čekat.“

S tím se vypařil a nechal tam Harryho samotného s Hermionou.

,,Neboj se. Ron se s tím vypořádá, a pak vše bude jako dřív. Teď je to však pro něj příliš čerstvé.“

Harry přikývl a stoupl si.

,,Jdeš se mnou? Nenutím tě do toho. Jestli taky něco máš, nemusíš se mnou chodit.“

,,Harry... sama sem ti to navrhla. Půjdu s tebou. Nenechám tě v tom samotného.“

Společně tedy došli až ke kabinetu obrany proti černé magii. Remus se po roce rozhodl a vrátil se na místo učitele obrany. A ač už teď každý věděl, že je vlkodlak, měla ho stejně většina studentů nejraději, protože to byl nejlepší profesor, který je kdy učil. Takže jeho návrat skoro všichni přivítali s nadšením.

Harry zaklepal. Uvnitř se ozval šramot a o chvilku později jim dveře otevřel Remus.

,,Ahoj. Stalo se něco? Nebo jste mě přišli jen tak navštívit? Dáte si čaj?“

Pozval je dovnitř a z křesel posundával hromady pergamenů.

,,Musíte mě omluvit. Nakupily se mi tu úkoly a písemky a předevčírem byl úplněk. Teprve dneska jsem začal fungovat normálně, takže se vše snažím dohnat. Ale na vás si čas udělám. Podle toho jak se tváříte je to důležité.“

Harry se k ničemu neměl, a tak začala mluvit Hermiona. Neprve však před profesora položila otevřenou knihu.

,,Tohle je rodokmen Potterů. Harry tam není uveden. Což znamená, že jeho otcem nebyl James Potter. Napadlo nás jestli nevíš, kdo by to mohl být.“

Remus se taky posadil. Pak si stoupl. Z malé poličky vytáhl láhev s ohnivou whisky a nalil si do skleničky, kterou hned vypil. A znovu si sedl před ně.

,,Já vím, že nejsi Jamesův syn. On to také věděl. Lily tehdy přišla s tím, že je těhotná, ale že otce dítěte si vzít nemůže. James ji hrozně miloval. A ač to dítě nebylo jeho vzal si ji a tebe ještě nenarozeného prohlásil za svého.

Lily nám tehdy neřekla, kdo je tvým otcem, ale nás se Siriusem, spíš teda Siriuse to zajímalo. No a on se dal do patrání a tvého otce našel. No našel. S ním se nesetkal, i když chtěl a kdyby ho našel, tak by ho i zabil, ale zjistil, kdo tvým otcem je.

Ale já nevím, zda ti to mohu říct. Se Siriusem sme si slíbili, že ti to řekneme až v den tvé plnoletosti... Ale když Sirius... zemřel.... Asi bych ti to mohl říct, ale chápeš, že tím se ti nejspíš změní život? Protože by si to měl říct i tvému pravému otci.“

Harry koukal dost zaraženě. Nečekal, že Remus bude vědět, kdo je jeho otcem. A hlavně... že mu to se Siriusem neřekli. A také se mu nelíbilo, že by to měl říci tomu muži, který ho splodil. Co když je to někdo, kdo ho nebude chtít. Ale pokud chtěl zjistit, kdo je jeho otcem, musel to Remusovi slíbit.

,,Dobře. Ale když se se mnou nebude chtít setkat, tak mu to nemusím říkat, že ne?“

,,Ale musíš. Já ti tu schůzku klidně domluvím.“

,,Ty ho znáš? Tak dobře, řeknu mu to.“

Remus se mírně pousmál.

,,Tvým otcem je......