Mysty

 ,,Pane Pottere, shledávám, že přes prázdniny jste se vůbec nic nenaučil. Nechápu tedy, jak ste mohl NKÚ z lektvarů složit Nad očekávaní a tudíž se dostat do mé třídy, jste naprostý břídil a já Vám přisahám, že při nejbližší příležitosti Vás odtud vyloučím.“

S tím se přesunul k dalšímu chudákovi a nechal Harryho nepodařený lektvar být. Ten přemýšlel, co by měl dělat... Prostě lektvar odstranit a dokonce hodiny čekat a nebo odevzdat tento lektvar, i když je podle Snapea hrozný. Raději jej odevzdá... To snad Snapea naštve méně.

Věděl, že se mu lektvar nepovedl, ale proto snad Snape nemusel zase vyvádět na celou třídu. A ještě k tomu před Zmijozely, kteří si neodpustí žádné rejpnutí do něj. Kdyby šlo jen o Nebelvíry, neštvalo by jej to tolik.

Na konci hodiny raději odevzdal nepodařený lektvar a s Ronem a Hermionou vyrazil na oběd. Štvalo ho, jak na něj Snape neustále útočí. Kdyby mu místo toho řekl, co dělá špatně, ale to ne. Vždyť šlo o Snapea a u toho to nebylo možné.

Hermiona se mu snažila pomáhat během hodin, ale i to bylo k ničemu. A koho jiného požádat o pomoc, když skoro nikdo z Nebelvíru nebyl nijak zdatný v lektvarech. Za Brumbálem jít nemůže, ale lektvary potřebuje k pozdějšímu kurzu na Bystrozora. Jedinou možností je buď poprosit někoho z jiné koleje a nebo se zkusit domluvit se Snapem.

Ta domluva mu připadala skoro nemožná. Nedovedl si představit, že by přišel ke Snapeovi a zeptal se, zda ho nebude doučovat. Možná by přežil, ale spíš by ho Snape proklel a nejspíš by skončil na ošetřovně, kam se mu vůbec nechtělo.

A jako samouk by to asi taky nebylo nejlepší. Možná by toho Snapea měl raději zkusit, aby se mu nepodařilo vyhodit školu do povětří. Na obědě si dodával kuráže a hned potom vyrazil do sklepení k profesorovu kabinetu.

Všiml si, že Snape na obědě nebyl, takže doufal, že ho zastihne v kabinetě. Sice nevěděl, co mu řekne, ale bylo mu jasné, že v lektvarech potřebuje mít co nejlepší výsledky a hlavně vydržet ve Snapeově třídě.

Došel ke kabinetu vedle třídy a zaklepal. Nemusel čekat dlouho. Snape otevřel dveře skoro hned.

,,Pottere!!! Co tu děláte? Nestačí, že mi ničíte náladu během hodin? To mě ještě musíte pronásledovat a kazit mi ji i o mém volnu? Vypadněte! Nehodlám se Vámi zaobírat!“

Už chtěl zavřít, ale Harry rychle promluvil.

,,Pane prosím.“

Tahle slova Snapea zastavila.

,,Slavný Harry Potter prosí mě? A o co mě tak můžete prosit?“

Harry se zarazil. Tak teď Snapea určitě pobaví.

,,Prosím... nemohl by jste mě doučovat lektvary? Opravdu z nich potřebuji dobré známky a i když jsem se v hodinách snažil nic nepokazit, vždy to skončilo nepovedeným lektvarem.“

,,Vy se snažíte Pottere? Že sem si nevšiml. Vaše lektvary jsou teď ještě horší než bývaly. Nemám čas na to, abych se snažil pro něco neuvěřitelného. To děláte vy Pane Pottere! Sbohem!“

Tentokrát už dveře zavřel a Harry mu v tom nebránil. Tak teď už nejspíš nemá žádnou šanci. Sklesle se otočil a vyrazil zpět do věže. Stačil však udělat jen pět kroků, když se dveře znovu otevřely.

,, Zítra v sedm máte trest, pane Pottere! A nezapomeňte přijít včas!“

Mohl Harry doufat, že Snape změnil názor a nebo se naštval a opravdu mu právě dal trest?

Raději se vrátil do věže, aby si to Snape náhodou nerozmyslel. Přisedl si k Ronovi a Hermioně na pohovku u krbu a jen tak koukal do ohně. I když byl ještě den a venku už začínalo jaro, byla pořád zima a oheň v krbu dodával příjemnou teplotu do celé společenské místnosti.

,,Kde si byl, Harry? Po obědě si se rychle vypařil.“

,,Šel sem se projít. A nachytal mě Snape. Dal mi trest na zítřejší večer.“

,,Co si provedl Harry?“

,,Hermiono! Proč by měl něco provádět? Znáš Snape. Ten jak potká Nebelvíra, a Harryho obzvlášť, tak mu hned napaří trest.“

,,Rone! Buď chvilku zticha! Harry? Stalo se něco?“

,,Ne. Všechno je v pohodě Hermiono. A víš co? Půjdu si dělat úkol z přeměňování do knihovny. Nepůjdeš taky? Jsem si jistý, že budeš ráda, když tam budeš mít společnost.“

,,To určitě. Co ty, Rone, půjdeš s námi?“

,,No víš... já sem ještě slíbil Deanovi, že si s ním zachraju Řachavého petra.“

Harry se zasmál a raději odtáhl Hermionu s sebou, aby se ještě nepustila do Rona. Kousek za společenkou už šla sama. Harry ji pustil a Hermiona se zastavila.

,, To je divný, že ty jdeš dobrovolně do knihovny a učit se. Seš si jistej, že ti opravdu nic není? Že si opravdu v pohodě? Harry, kdyby si chtěl, tak sem tady kdykoliv. A kdykoliv tě vyslechnu.“

,,Jsi skvělá kamarádka, Hermiono. Ale opravdu si teď promluvit nechci. Ale až se rozhodnu, si s někým promluvit, ty budeš na prvním místě.“

Hermiona Harryho rychle objala.

,,Mám tě ráda, Harry. A jak říkám, kdykoliv za mnou přijď.“

Harry přikývl a odtáhl ji do tej knihovny. Posadili se dozadu skoro až k Oddělení s omezeným přístupem a ponořili se do měkkých křesel. Hermiona přilevitovala několik knih zabývajících se přeměňováním a oba se do toho pustili.

Pojednání o přeměně jablka v židly a problémech při této přeměně měli během dvou hodin hotové a mohli si oddechnout. Hermiona vytáhla Harryho po večeru ještě ven a oba si přisedl k několika Nebelvírům u jezera, na kouzlem vyhřátou zemi.

Poslouchali, jak si letošní páťáci stěžují na to, jak se blíží zkoušky NKÚ a učitelé je skoro vůbec nenechají vydechnout. Že dnes mají po dlouhé době volný večer. Ale že už se těší, až zkoušky budou za nimi a oni si budou moci oddechnout.

Slyšel jak se Neville dohaduje s Colinem, že určitě nemají letos těžší zkoušky než měli oni minulí rok, protože jejich obtížnost je neustále stejná.

Bylo úžasné tu takhle sedět. Považovat Bradavice za svůj domov a užívat si ten klid a pohodu tohoto večera.