Mysty

 Dveře se otevřely skoro hned.

,,Jdete na čas, pane Pottere! To jsem opravdu nečekal. Tak pojďtě dovnitř a laskavě zavřete.“

Harry zavřel, ale zůstal stát u dveří.

,,Pane, jedná se o trest a nebo jste vyslyšel moji prosbu?“

,,O tom sem opravdu dlouze přemýšlel. Pottere... můžete mi slíbit, že pokud Vás začnu doučovat, budete se řídit mými pokyny? Nemůžeme Vaše doučováni provádět ve třídě, proto je budeme provádět zde, ale byl bych nerad, pokud by bylo cokoliv z této místnosti zničeno.“

Mávl hůlkou a uprostřed místnosti se objevil pracovní stůl a vedle kotlík.

„Takže začneme jednoduchým lektvarem proti kašli, tam snad nic nemůžete pokazit. Předpokládám, že jste si nevzal ani učebnici. Ve stolku jednu najdete. Řiďte se pokyny v učebnici a snad se tu nemůže nic stát.“

Harry pomale vytáhl učebnici a dle pokynů z ní si vybral z přísad, které Snape nachystal na stůl. Raději ty, jenž nebylyv učebnici vypsány, posunul až na úplný okraj stolu, aby si z nich náhodou nějakou nevzal.

Nakrájel si žabí nožky a kořen trymóru a začal vařit dva litry vody v kotlíku. Ještě než začala voda vřít přihodil nožky a kořen, které vyvařil a potom díky cedníku zase vytáhl. Pak do výtažku přilil vodu z jezera Tikaka a čtyřikrát zamíchal proti směru hodinových ručiček.

Zrovna když domýchal a v hmoždíři rozemlel listy eukalyptu prošel kolem něj Snape. Vytáhl obočí nad Harryho lektvarem a vrátil se zpět ke svému stolu. Harry teď lektvar zamíchal dvakrát po směru a vhodil rozemletý eukalyptus do kotlíku.

Lektvar mírně zabublal a Harry zhasl oheň a nechal deset minut chladnout, pak slil lektvar do dvou lahviček a přinesl je ke Snapeovi.

Ten chvíli lektvar zkoumal, pak se pohodlně opřel o svoji židli a zadíval se na Harryho.

,,I když se jedná o lehký lektvar, vy jej pokaždé, když jej v hodinách děláme, vy jej zkazíte. Tak mi vysvětlete, jak je možné, že nyní je to jeden z nejlepších lektvarů proti kašli, které jsem kdy viděl. Můžete mi to vysvětlit?“

Harry měl radost, i když nemohl uvěřit tomu, že jej Snape pochválil.

,,Já sám nevím, pane. V hodinách to vždy vypadá, že lektvar se vaří dobře, ale jakmile se dostávám k posledním krokům, tak se jeho barva změní a vůbec to nevypadá, tak jak by mělo.“

,,Pottere, posaďte se. Nikdy ste si nevšiml, že některý z žáků Zmijozelu sedí vedle Vás? A určitě víte, jak jsou Zmijozelové zákeřní...“

Harry se překvapeně podíval na Snapea.

,,Vy myslíte....?“

,,Já nemyslím vůbec nic, Pottere. Já vím. Doporučuji Vám, si hlídat, vedle koho sedíte. Ale aby ste si nemyslel, očekávám Vás každé pondělí, středu a pátek v sedm hodin večer ve svém kabinetě. Požádal ste mě o doučování a já Vám vyhovím.

A abychom správně ukončili Váš trest, ukliďte své místo a ještě vedle v učebně vyčistěte kotlíky, které jsou tam pro Vás nachystané. Pak můžete odejít. Nashledanou.“

Vyvedl Harryho ze svého kabinetu a zavřel za ním dveře. Chlapec byl naštvaný. Tak za jeho problémy v lektvarech mohou Zmijozelové a Snape proti tomu nic neudělá? A ještě ho donutí chodit na doučování, které tedy vůbec nepotřebuje. I když pravda, on sám mu k tomu nahrál, když jej požádal o doučování.

Zadíval se na kotlíky a s radostí si uvědomil, že mu Snape nezakázal použít hůlku. Rychle ji vytáhl a všechny kotlíky vyčistil. Pak raději vyšel rovnou ze dveří a zamířil do věže. Co kdyby si Snape vzpomněl, že mu nevzal hůlku.

Prolezl portrétem do společenky a podle šumu v ní si teprve teď všiml, že je teprve devět hodin. Takhle brzy mu trest u Snapea nikdy neskončil.

,,Harry, tady sme.“

Pod oknem u malého stolku seděli Ron a Hermiona. Zamířil k nim a cestou se pozdravil s několika lidmi.

,,Si tu brzy? To si tak rychle zvládl vše, co ti Snape naplánoval?“

,,A víte že ano? Měl sem čistit jen několik kotlíků a to sem stihl celkem rychle. Pak sem raději utekl, aby mě tam nenašel Snape a nedal mi ještě nějakou práci.“

Nevěděl, jak by měl Hermioně a Ronovi říct o svém trestu. Nebo spíše doučování. Ale bude tam chodit třikrát týdně a oni si toho určitě musí všimnout. Nakonec se k nim naklonil a vylíčil jim vše od začátku..

,,Teda Harry, nemůžu uvěřit, že si vážně šel za Snapeem, jestli tě bude doučovat. Ale je to parchant, že ví, že ti lektvary ničí zmijozelové a přesto, ti dává špatné známky a bude tě doučovat, jenže teď už mu asi nemůžeš odříct, co?“

,,Ale Rone! Pro Harryho bude jen dobré, když si lektvary bude zkoušet ze Snapeem. Snape je skvělý lektvarista a Harry se díky tomu naučí spoustu věcí, které by v hodinách nezvládl. Měl by si mu naopak závidět. Co já bych dala za to, kdyby mě Snape doučoval. Asi by si se ho Harry nemohl zeptat, že?“

,,Možná časem Hermiono, ale teď určitě ne. Sem rád, že mě nezabil, když sem se zeptal na sebe. Ale i když vím, že to bude skvěle, protože se v lektvarech zlepším, tak bych si to s tebou klidně hned vyměnil.“

Ron se zasmál a odběhl na druhou stranu společenky, kde kluci hráli řachavého Petra a on se k nim rád přidal.

Hermiona se naklonila k Harrymu.

,,Já si nemyslím, že Snape je takový parchant, jaký se dělá na veřejnosti. Podle mě je to jen maska, kvůli jeho práci u Voldemorta, ale jinak nemůže být tak hrozný. Možná se ti podaří pod tu masku nahlédnout. Určitě poznáš, že ač se neusmívá, je to velmi charismatický a příjemný muž, alespoň já si to o něm myslím.“

,,Možná máš pravdu Hermiono. Ale určitě to bude chtít trochu víc hodin s ním, abych poznal, jaký opravdu je.“

A usmál se na svoji kamarádku, která už si přitáhla knihu z přeměňování a začala dělat svůj úkol.