Mysty

 Ahojky lidičky... tak je tu nová kapitolka po deseti komentářích. XD Moc vám všem děkuji, že tuto povídku čtete. XD
Jinak limit je zase deset komentářů.

Oba slétli k postavě a otočili ji na záda. Ron i Harry zalapali po dechu. Snape měl ošklivé šrámy na obličeji a přes hruď se táhla řezná rána, z které tekla krev.

,,Rone utíkej pro Pomfreyovou. Já počkám tady a zkusím něco dělat, ale spěchej.“

Rudovlasý chlapec nasedl na koště a odletěl směrem k hradu. Harry zatím přemýšlel, co by mohl udělat. Dotkl se Snapeovi hrudi a snažil se zastavit krvácení, ale krev tekla i přes jeho ruce.

,,Profesore! Prosím. Pomohu Vám, ale nevím jak.... prosím.“

Jak kdyby ho Snape vyslyšel, probral se na chvíli z bezvědomí.

,,Me----dic--------o.“

No jistě! Harry by si nejraději vynadal, ale nebyl čas. Rychle vytáhl hůlku a pomalu jí začínal přejíždět po ráně a přitom mumlal kouzlo medico. Trvalo to dlouho, ale rána se opravdu pomale začínala zacelovat. Ještě se nestihla úplně zatáhnout a přibíhala madam Pomfreyová, v závěsu s Ronem a profesorkou McGonagalovou.

,,Výborně, pane Potter. Skvělá práce. Já už si to převezmu.“

Rychle zamumlala pár kouzel a na konci se vzneslo tělo profesora do vzduchu a před profesorkou plulo do hradu. Ač Snape již nekrvácel z hrudi, tak spěchala. Bylo jasné, že tímto není vyhráno a léčitelka to věděla.

Profesorka McGonagalová šla za ní, ale počkala, až ji i Rona dojde Harry.

,,Výborně pane Pottere a pane Weasley. Díky vaší rychlé reakci jsem si jistá, že vám každému mohu přidělit padesát bodů za rychlou pomoc panu Profesorovi. Bylo štěstí, že jste zrovna byli na pozemcích před školou, nevím, jak by to dopadlo, pokud, by tam profesor ležel a nikdo by o něm nevěděl.

Pane Weasley, běžte to prosím oznámit profesoru Brumbálovi, heslo je Cukrkandl. Vy Pottere pojďte se mnou. Madam Pomfreyová jistě ocení, když ji prozradíte přímo kouzlo, které jste použil. Vy Weasley se potom můžete vrátit na kolej. Děkuji Vám.“

Ron se zašklebil na Harryho a rozutíkal se tentokrát k řediteli.

Harry vpadl společně s McGonagalovou na ošetřovnu.

,,Pottere, jaké kouzlo jste použil?“

,,Obyčejné medico, madam Pomfreyová.“

,,Jenom medico? A tím jste uzdravil tu ránu na hrudi?“

Mávla hůlkou a něco si pro sebe zamumlala.

,,Nic dalšího jste nepoužil? Nemohl ste uzdravit ránu od tohohle kouzla pouhým medico... to není možné... ledaže...“

Vytřeštěně se podívala na Harryho.

,,Nemožné... to není možné.“

,,Pomono! Co je nemožné nám řekneš potom. Teď je přednější Severus. Tak prosím pracuj.“

Jak kdyby si to ošetřovatelka teď uvědomila, otočila se zpět ke svému pacientovi. O chvíli na ošetřovnu dorazil i Brumbál. Nechtěl rušit Pomfreyovou a tak se otočil k dalším dvěma přítomným osobám.

,,Minervo? Harry? Pan Weasley mi sdělil co se stalo. Jak to teď vypadá se Severusem?“

Ošetřovatelka musela jeho příchod vycítit a tak se k němu teď obrátila.

,,Severus je z nejhoršího venku. Díky Potterově kouzlu. Vůbec nechápu, jak mohlo fungovat. Albusi. Víš kdy funguje obyčejné medico na tenhle druh kouzelné řezné rány? Dozajista víš. Ráda bych věděla, co se tu děje. Protože jestli je to to co si myslím, tak je to jenom dobře.

Ač je Severus z nejhoršího venku, tak jeho magické jádro je velmi slabé a bude trvat hodně dlouho, než se uzdraví. Ale pokud mají stejné magické jádro... Pokud se opravdu jedná o to co myslím, tak díky Potterově magii se Severus dokáže uzdravit během několika dní.“

Brumbál se na ní díval svýma jiskřivýma očima.

,,Ano... Je to tak, jak si myslíš, Pomono. A pokud tedy Harry bude souhlasit, můžeme uskutečnit ono propojení magie o které ti jde.“

Všichni se otočili na Harryho, který vůbec nechápal, co se tu děje.

,, Já... pomůžu profesorovi, ale vůbec nechápu, co se to tu děje. My máme s profesorem stejné magické jádro, jak je to možné?“

,,To můžeme řešit později Harry. Teď pokud si tedy ochotný pomoci provedeme ono propojení magií, aby se profesorova magie posílila. Nemusíš se bát, že bys potom přišel o svoji magii. Tvoje magie pozná stejné jádro a tak díky tomu poskytne svoji část, ale zároveň si vezme Severusovi část slabé magie a ta v tobě zesílí, takže se budeš chvíli cítit slabší, ale rozhodně to tak nebude napořád.

Teď pokud souhlasíš, pojď k posteli a chyť profesora za ruku.“

Harry se tedy přesunul k lůžku. Profesor už neměl na obličeji žádnou jizvu a i veškerá krev zmizela. Hruď neviděl, protože profesor byl přikrytý až ke krku, ale jestli mohl věřit profesorce, tak byla rána pryč. Chvíli mu trvalo, než se odvážil dotknout profesorovi ruky, ale když ji chytil, začal Brumál znovu svým klidným hlasem mluvit.

,,Tak Harry, zavři oči a snaž se vycítit, jak v tobě pulzuje tvoje magie. Bude silná, takže ti to nedá moc zabrat. Až ji vycítíš, tak se soustřeď na Severusovu magii. Tam to bude horší. Jak víš je slabší. Nebude tollik pulzovat jako tvoje a ani nebude tak zářit.

Musíš se soustředit a snažit se najít její střed. A až ho najdeš, tak teprve tehdy se soustřeď k vyslání proudu své magie do Severusovi magie. Jakmile vznikne propojení, tak si magie poradí.“

Pak vše stichlo. Jak Brumbál řekl, tak svoji magii, našel Harry skoro hned. Ale najít profesorovo jádro bylo mnohem těžší. Ale když se mnohem víc zaměřil, tak ji našel. Byla slabá, to mohl cítit hned. A vůbec nepulzovala jako tak jeho... spíš jako by se snažila vůbec vydržet. Dotkl se jí svojí magií a okamžitě pocítil, jak se o bě magie spojili.

Cítil, jak se jeho vydala k té profesorově a k němu se potom vrátila část slabé profesorovi magie. Najednou se cítil unavený. Zachytily jej ruce profesorky McGonagalové a jako z dálky cítil, jak mu profesor Brumbál říká, že teď se prospí, ale že velmi pomohl profesorovi. Pak ucitil, jak jej někdo položil na lůžko a během chvilky usnul.