Mysty

 Druhý den už měl Harry jít na doučování. Slyšel, že první ročníky dnes měly Snapea a že měl opravdu špatnou náladu. Za dvouhodinovku jim strhnul 60 bodů a málem strhl i Zmijozelu, ale prej si to hned uvědomil, tak to napravil. Ani na obědě profesora neviděl, ale přesto se večer vypravil ke kabinetu profesora lektvarů. Po jeho zaklepání se dveře skoro hned otevřely.

,,Pottere! Co tu děláte!“

,,Dnes je mé doučování, pane profesore. Pokud se tedy již cítíte dobře.“

Snape se zarazil.

,,Ach ano... děkuji Vám za pomoc. Asi ste mi zachránil život. Už ste zjistil co znamená, že máme stejné magické jádro?“

,,Já... ne. Chtěl sem to probrat včera s Hermionou, ale nějak sme na to zapomněli. Vy víte co to znamená? Řeknete mi to? A jak to věděl Brumbál?“

,,Ředitel Brumbál, pane Pottere! Předpokládám, že až zjistíte, co to znamená, tak se tu nejspíš už neukážete... ale pokud budete chtít příjďte, ale měl by ste vědět, že i já jsem to zjistil teprve včera. Teď pojďte dovnitř, ať stihnete, alespoň jeden lektvar ještě.“

Harry vstoupil a začal pracovat dle postupu, co měl nachystaný.

,,Pane... je to zlé... to co zjistím? Je to něco špatného? Co si o tom myslíte vy?“

,,Víte Pottere. Asi tomu napoprvé neuvěříte. Ale nemyslím, si, že je to zrovna něco špatného. Rozhodně, to změnilo můj názor na Vás. A i když úplně nechápu, proč sem to nevěděl dřív a jak je to možné, tak sem možná i rád, že to tak je.

Nechci Vám to vysvětlovat, myslím, že když Vám řekne slečna Grangerová, co to znamená, bude to pro Vás snesitelnější. Ale pokud budete mít zájem si potom popovídat, můžete přijít. Rozhodně Vás nevyhodím.“

Harry se raději pustil do přípravy lektvaru. Ovšem byl nesoustředěný a nebýt zásahu profesora, skončil by nejspíš na ošetřovně. Profesor mu zhasl oheň pod kotlem.

,,Běžte Pottere, promluvte si se slečnou Grangerovou. Nehodlám sledovat jak se zabijete při přípravě tohoto lektvaru jen pro to, že musíte myslet na něco jiného.“

Harry zůstal stát. Nebyl si jistý, že chce odejít. Cítil se blbě, že teď málem vyhodil kabinet do vzduchu a to kvůli základní chybě. Málom přidal listy Aloe k listům Mistovníku. Normálně už by se mu tohle nestalo.

,,Tak bežte. Můžete si tento lektvar kdykoliv zopakovat.“

Harry už neváhal, odstoupil od svého pracovního místa. Ve dveřích se ještě otočil ke Snapeovi.

,,Já... dobrou noc pane.“

Zavřel dveře a už nemohl slyšet Snapeova slova. (,,Dobrou noc, Harry“)

Okamžitě vyrazil do nebelvírské věže. V rohu našel osamocenou Hermionu a přisedl si k ní.

,,Ty... Hermi... víš jak sem s tebou chtěl o něčem mluvit? A pak sme na to zapomněli. Já... nutně bych potřeboval vědět, co to znamená. Můžeme se jít projít?“

,,Jasně. Jen si odnesu věci do pokoje a hned sem zpátky.“

Harry sledoval, jak vyběhla schody k dívčím pokojům, kde zmizela a během chvilky už sbíhala zpátky.

Společně vyšli ze společensky. Harry ji zavedl k jedné z nevyužívaných chodeb a tam se zastavil.

,,Když sem pomáhal Snapeovi, tak nevím, jak přesně to madam Pomfreyová říkala, tak sem uzdravil Snapeovu ránu na hrudi obyčejným medico, i když podle ní by to nemělo fungovat. Vydedukovala z toho, že se Snapem máme stejné magické jádro.“

Slyšel jak se Hermiona prudce nadechla, ale když viděla, že Harry chce ještě mluvit, vydržela mlčet.

,,Brumbál ji to potvrdil a nakonec.... měl se dělat nějaké kouzlo pro posílení Snapeova magického jádra. Měl sem mu dát, část svého silného jádra a od něj jsem dostal část jeho slabého jádra, které vě mě ovšem zesílí. O co se tu jedná? Jak je možné, že máme stejná magická jádra?“

,,Harry? To si vážně vůbec nic nečetl? Měli sme to v Dějinách čar a kouzel. Stejná magická jádra mají přímí rodiní příslušníci. Nikdy jindy není možně, aby měl někdo stejná jádra. Jenom přímí rodiní příslušníci. Rozumíš?“

,,To není možné. Musel bych vědět, jestli je Snape nějaký můj příbuzný. Od táty určitě ne a máma... máma pocházela z mudlovské rodiny. Snape ne. Takže ani z její strany nemůže být příbuzný.“

,,Harry ty mě nechápeš. Říkám přímý příbuzný. Tím myslím, že se jedná o tvého rodiče. Tím pádem... Snape musí být tvůj otec, aby mohl mít stejné magické jádro. Nemůže být jenom tvůj strýc.“

,,Hermiono! To nejde. Já mám rodiče. Lily a Jamese Potterovi. Žádné příjmení Snape. Potter jsem. Vypadám jako Potter. Musí tam být i jiné vysvětlení.“

,,Harry. Já nevím... ale nikdy o tom nikdo neslyšel. Magické jádro mají společné jenom rodič a dítě. A taky jenom někdy, není to vždy. Někdy se stane, že jsou si obě magie rodiče rovni a potom, má dítě část magie z každého a potom má jiné magické jádro, ale není možné, aby měl magické jádro totožné s tím někoho jiného.“

,,Hermi! Co to znamená? Je tedy Snape.... můj otec? Ale jakto? Podvedla snad moje máma mého otce? Nebo tedy spíše Jamese Pottera? To ne. Co mám dělat? Snape teda říkal, že až se vše dozvím můžu přijít... ale já nevím... nevím jestli tomu mám věřit.“

Hermiona Harryho objala a stála s ním v tichosti uprostřed zaprášené chodby.

,,Snape ti řekl, ať příjdeš? Nechceš za ním tedy jít? Alespoň by si věděl, na čem jsi. Ale dle mě je to celkem jasné.“

,,Já... díky Hermi. Půjdu za ním tedy. Dojdeš na kolej sama? Šel bych rovnou tudy, vede tu jedna zkratka pokud si pamtuji. Skončím přímo u Snapeova kabinetu.“

,,Určitě Harry. Já trefím a ty... hodně štěstí Harry.“

A tak se chlapec zkratkou vydal ke kabinetu profesora lekvarů. Ve tváří měl neustále ještě nevěřícný výraz a tak, když mu profesor otevřel, tak mu bylo hned jasné, co se s chlapcem děje.

,,Pottere. Harry... pojďte dál. Předpokládám, že nastal čas pro náš rozhovor.“