Mysty

Snape seděl a koukal z okna. Harry zase pozoroval jeho a čekal, až mu poví to, co chtěl. Ale jak to vypadalo, tak si to profesor buď rozmyslel a nebo už mu to nechtěl říct.

,,Profesore. Jestli jste si to rozmyslel...“

,,Ne, nerozmyslel. Jenom nevím, kde bych měl začít. Vlastně mě samotnému to řekl Draco na začátku prázdnin, když to všechno našel. Bylo to neuvěřitelné zjištění a vlastně od toho zjištění jsem dával do pořádku tento dům.“

,,Pane... co jste zjistil?“

,,Ach... promiň. Na začátku ke mně přišel Draco, že se hodně zajímal o to, kdo jsou ostatní potomci zakladatelů. Sám je totiž potomek Salazara Zmijozela, naneštěstí s jiné větve než Pán Zla. On je potomkem nejmladšího ze Salazarových potomků. No a jak jsem říkal chtěl vědět, kdo je dalšími potomky. Ale o tom s tebou bude mluvit on.

Já ti chci říct o tom, co se dozvěděl dalšího. Našel tě tam. A jel po tvé rodové linii, ale hned našel něco, čemu nemohl uvěřit. Našel tvé rodiče Harry. Lily... Lily a mě.“

Chlapec na něj chvíli nechápavě koukal, pak sklopil hlavu. Mlčel.

,,Tak něco řekni. Rozčiluj se. Hádej se. Házej věcmi, ale neseď tu tak klidně.“

Chlapec zvedl hlavu a Snape se až zalekl jeho ledově klidných smaragdových očích, ten výraz byl tak podobný jeho.

,,Já... zjistil jsem, že James Potter nebyl můj otec už ve školním roce. V jedné z tajných chodeb jsem našel skrýš, která se mi na plánku ukázala. Byl tam vzkaz od Jamese mé matce.

Lily, vůbec se mi nelíbí, že už jsi se několik dní neukázala ve svém pokoji na koleji. Začíná to vzbuzovat pozornost. Klidně si dál choď s tím svým přítelem. Nemusíš mi říkat, kdo to je, ale jsi má sestra, mám o tebe starost. Můžeme se tu sejít?

Nejspíš ten vzkaz nikdy nečetla. Nevím, jak to bylo potom, jestli na něj oba zapomněli. Opravdu nevím, ale zjistil jsem tak, že James Potter nemohl být mým otcem a pak už jenom zbývalo zjistit o koho jde.

Řekl jsem to i Hermioně, která mi s tím mohla hodně pomoci. Do konce roku jsme mého otce nenašli, ale rozhodli jsme se pokračovat dál až po prázdninách, asi nebudeme muset. Už ho znám.“

Otočil se k odchodu, ale Severus ho zastavil.

,,To teď jenom tak odejdeš? Nemůžeme si o tom promluvit? Nezajímá tě, jak je možný, že jsem tvým otcem Já?“

Harry si povzdechl otočil se a sedl si na pohovku.

,,Omlouvám se. Nenapadlo mě, že by jste mi to řekl.“

Snape se zamračil, ale pak si taky sedl.

S Lily jsem začal chodit na začátku sedmého ročníku. Musím uznat, že Potter nám, když to zjistil začal dělat problémy, myslel jsem, že žárlí, nenapadlo mě, že jsou sourozenci a Lily nic neřekla. Klapalo nám to opravdu dobře, ale pak někdy v květnu jednou nepřišla na schůzku a druhý den bya pořád jenom s Potterem a se mnou vůbec nemluvila a musím uznat, že on ji nespustil z očí. Nebyla žádná šance, abych se k ní dostal. Vzdal jsem to. Nevěděl jsem, že je těhotná. A pak když si se narodil nenapadlo mě, že je to nějak moc brzy, abych se šel zeptat jestli jsi můj. V té době už jsem byl u Pána Zla.“

,,Hmm. A co Vám mám teď říct? Já to opravdu vůbec netuším. Nevím, jak se mám chovat. S tím, že mám jiného otce jsem byl smířen, teď se ještě musím smířit s tím, že jste to vy. Promiňte, nemyslím to špatně. Můžu teď jít? Chtěl bych být sám.“

,,Určitě, oběd bude v jednu.“

Harry přikývl na srozumění a vyšel z knihovny. V pokoji padl na postel a zíral do stropu. Nevnímal čas. Nic neslyšel, byl pohroužen plně do sebe a ani nezaznamenal, že profesor vstoupil do jeho pokoje. Zjistil to až tehdy, kdy s ním profesor zatřásl.

,,Je oběd. Máš hlad?“

Místo odpovědi mu zakručelo v břiše. Takže se zvedl a společně se Snapem sešel dolů. Tam už na stole stálo nachystané jídlo. Nemeškal a pustil se do něj. Teď když začal jíst, zjistil, jak moc má velký hlad.

,,Nemusíš to do sebe tolik cpát. To jídlo nikam neuteče a snad tě pár chvilek v mé přítomnosti nezabije. Já chci alespoň být v tvé přítomnosti, pro teď víc nežádám.“

Harry polkl sousto, které měl zrovna v puse a zadíval se na muže naproti sobě.

,,Ano, pane.“

,,A místo pane by jsi mi mohl říkat Severusi. Samozřejmě můžeš tati, ale nevyžaduji to. Říkej mi, tak jak to budeš cítit.“

Harry se prudce nadechl, pak vydechl a nakonec přikývl na souhlas.

,,Já... dobře. Můžu teď tedy o něco poprosit?“

Snape v očekávání něčeho osobnější se napjal a přitakal.

,,Mohl by jste mě doučit lektvary? Nechci se vymlouvat, ale většinu neumím hlavně kvůli tomu, že jsem chyběl na hodinách. Kdybych dostal šanci, si lektvary uvařit znovu pod vaším dohledem bylo by to určitě lepší, než jenom opsané poznámky od Hermiony.“

Tak tohle Severus dozajista nečekal. Zůstal zaraženě sedět a Harry už to málem vzdal, ale Severus ho ještě stačil zastavit.

,,Ne počkej. Pomůžu ti. Až se vrátím, začneme teda za tři dny pokud souhlasíš.“

Harry se mírně pousmál.

,,Já ano. Děkuji.“

Znovu se viděli až při večeři.

,,Zítra odejdu hned ráno. Můžeš se kdekoliv pohybovat po sídle. Půjč si co chceš a jídlo využij všechno. Vedle tvého pokoje je několik dalších, můžeš tam ubytovat všechny, kdo příjdou. Poslal jsem Dracovi poslední dokumenty. Elenna tedy už příjde taky a její pes... Byl bych raději, kdyby byl pouze v zahradě, ale určitě bude vevnitř, tak ať nic nezničí.“

,,Ano pane, dáme na něj pozor... Já... Děkuji za vše. Dobrou noc.“

Zvedl se, ale ve dveřích se zarazil. Pomalu se otočil a zadíval se na již stojícího muže. Rozešel se k němu a prudce jej objal.

,,Děkuji... Vraťe se v pořádku.“

Pustil jej a rychle zmizel za dveřmi. Profesor tam stál ještě hodnou chvíli než se vzpamatoval. Pak kouzlem sklidil vše ze stolu a i on odešel do svého pokoje.

Ráno vstal Harry hodně brzy, ale Snape už byl stejně pryč. Sešel dolů do kuchyně, kde si nalil džus a oknem se zadíval ven do zahrady. Při tom si všiml lístečku na lince.

Okolo domu jsou bariéry proti přemístění a několik ochranných kouzel. Krb je propojen s Dracovým domem, Bradavicemi a ministerstvem. Není tedy možné, aby se tu někdo jen tak z ničeho nic objevil. Kdyby se tak přece jen stalo, znamená to, že je letaxová síť nějak narušená. Tehdy krb raději uzavřete. Draco bude vědět jak. Pak ním však projdeš jen ty a já. To jen pro jistotu. Dej na sebe pozor. Vrátím se zítra k večeru.

Harry vzkaz nechal ležet. A nanosil si na stůl jídlo. Pomalu jedl a přitom koukal z okna ven. Bylo tak brzo, že měl možnost, vidět, jak slunce vychází zpoza lesu.

Okolo jedenácté došli i jeho přátelé. Zjistil to hlavně díky tomu, že za ním do knihovny přiběhl Mikos a sedl si před něho se zvednutou packou. Potřásl mu s ní a vydal se hledat ostatní, kteří na něj čekali u krbu.

,,Ahoj, pojďte, ukážu vám nejprve vaše pokoje.“

Vzal je do čtyř pokojů a dal jim vybrat, který kdo chce. Nechal děvčata ať se zabydlí a vešel za Dracem.

,,Jak se cítíš po včerejšku? Vím, že už ti Severus řekl pravdu.“

,,A jak bych se vlastně měl cítit? Mám v tom zmatek. Jsem zmatený! To že mým otcem není James jsem zjistil už ve školním roce. Ale nepřišel jsem na to, kdo jím je. A pak příjde on. Řekne mi, že je mým otcem, ale že na to přišel až díky tobě. Proč mu má matka neřekla pravdu? A proč jej vlastně opustila? A jak to vlastně bude dál? Přizná se ke mně?

Půjdu k němu znovu po školním roce? Budeme si rozumět? Nevím, Draco, jak se cítím. Je na mě moc brzy. Potřebuji víc času a doufám, že mi ho Snape dá. Ale teď něco jiného. O čem si se mnou chtěl mluvit ty?“

Draco se rozesmál.

,,O něčem naprosto neuvěřitelným. Ale měla by u toho být i Grangerová. Týká se to i jí. Počkáme až po obědě, ano? Už mám hlad. Domluvíme se, co uvaříme, a třeba se nám povede, aby vařily jen ony, co myslíš?“

I když je pravda, že já vařit neumím, raději si zajdu do restaurace. A vařit neumí ani má sestra. Jsme Malfoyové, ti nevaří.“

,,Někdy mi ta tvá povýšenost vážně vadí. Tak pojď, my s Hermionou určitě něco vymyslíme.“

Nakonec se společně dohodli na kuřeti s rýží.

Kuře se šťávou dali do trouby a než se usmažilo, nakrájeli si zeleninu. Společně si sedli ke stolu, kde se Hermiona začala vyptávat Elenny.

,,A kam si vlastně doteď chodila do školy? Proč si nebyla v Bradavicích jako Draco?“

,,Určitě víš, že každá země má svoji školu, ať už lepší nebo horší. Ale už nevíš, že existují 3-4 další školy, které mají kapacitu asi 15-20 žáků a jsou velmi přísné. S velkými nároky. Naučíš se opravdu moc dobře kouzlit, ale i diplomaticky jednat, jak vystupovat ve společnosti a jaké zvyklosti je v jiných státech důležité dodržovat, aby se někdo necítil uražený. Já na jednu z těchto škol chodila. Byla dobrá, ale nenajdeš tam přátele, každý jede sám za sebe. A když uděláš sebemenší chybu, letíš. Nechci se tam vrátit.“

Draco ji ze zadu objal. Nevrátíš, slibuji. Za tři týdny je škola. Za týden začne soud. Slibuji, že do školy už určitě půjdeš v Bradavicích. Nemusíš se bát. Hned před dopisem s pozvánkou k soudz našim rodičům tě odtud vezmu. Nenechám tě s nimi. Stejně půjde jen o formalitu. Ty tam vůbec nemusíš chodit. Stačí, když napíšeš vyjádření a pošleš ho tam.“

Elenna se na něj otočila s vděčným úsměvem.

,,Mám tě ráda.“

,,To já tebe taky. Ani nevíš jak moc.“

,,Pojďte jíst. Rád bych už chtěl vědět, o čem nám chce Draco říct.“

Ten se na něj prvně zamračil, že je vyrušil, ale pak pustil svoji sestru a sedl si vedle Harryho ke stolu.

Po jídle se přesunuli do knihovny. Mikos se rozvalil Harrymu u nohou.

Draco se nadechl.

,,Na začátku prázdnin jsem získal knihu Rody nejmocnějších. Věděl jsem, že patřím k jedné z větví potomka Salazara Zmijozela. Jsem tedy jedním z jeho dědiců a co by prvorozený v naší větvi, mám nárok na část jeho moci. Jistě, větví je hodně, ale pokud chtějí mít nárok na dědičnou moc, musí každých 200 let prvorozený dědic provést rituál. To samé je i u Godrika Nebelvíra, Helgy z Mrzimoru a Roweny z Havraspáru. Hledal jsem proto jen ty rody, v kterých se tento rituál odehrál. Nebylo to snadné, protože to se v té knize nepíše, ale pozná se to podle toho, že jsou v tom rodu silní čarodějové, a tak jsem probíral větve, až jsem našel všechny čtyři dědice. A jsem si jistý, že vás zajímá, kdo jsou ti další tři.“