Mysty

,,To máš, pravdu, že nás to zajímá. Možná bych měl začít tebou Harry. Jsi také jedním z dědiců, konkrétně Godrika Nebelvíra a to ze strany tvé matky. Nejspíš by se dědicem stal spíše Jamesův potomek, ale nestalo se tak, protože žádného neměl, a tak tím dědicem jsi ty.“

S tím se Harry dokázal smířit. Sice by jej to nikdy nenapadlo, ale věřil Dracovi a obzvlášť, když Snape už něco podobného naznačil, a tak jen přikývl.

,,Kdo jsou další dědici? Pak teprve budeme probírat dál, ne? Co všechno to obnáší a vše kolem toho.“

,,Určitě. Bude to tak určitě jednoduší. No dědic Helgy z Mrzimoru je nějaká Katren Edelstrey. Vůbec netuším, kdo to je, ale chodí do Bradavic, do Mrzimoru. Vlastně všichni tři jsme v kolejích svých předků, ale čtvrtý dědic nikoliv a docela by mě zajímalo, jak se mu to povedlo. Klobouk ho určitě chtěl za každou cenu zařadit do Havraspáru, musel jej přemluvit, tak jako ty Harry. Jenomže u tebe šlo o to, že v sobě máš i část Zmijozelovi moci a nebyl jsi v té době tolik rozhodnutý postavit se na dobrou stranu.“

,,Tak už nás nenapínej, Malfoyi. Jistě, toleruji tě, nevadíš mi a už k tobě necítím ani nenávist, ale jestli nám neřekneš čtvrtého dědice, nejspíš ti nějakou ubalím.“

,,Ale, ale Grangerová. To my bychom se měli ptát, jak se ti povedlo přesvědčit Moudrý klobouk, a jaktože jsou tvý rodiče mudlové, když to ty jsi ten čtvrtý dědic.“

Harry na ni překvapeně koukal a Draco na ni též upíral svůj chladný pohled. Jedinná Elenna seděla a koukala do země.

,,Já nevím. Ano, přemluvila jsem Moudrý klobouk, abych nešla do Havraspáru, ale to jen proto, že sem se seznámila už s tolika lidmi z Nebelvíru. Ale nechápu to. Rodiče jsou mudlové. Nemohu být čtvrtý dědic, nespletl jsi se někde?“

,,Ne, určitě ne, ale zajímalo mě to. Nejprve mě napadlo, že jsi lhala, o tom, že tvý rodiče jsou mudlové, a tak jsem trochu zapátral a zjístil jsem, že tvůj pradědeček byl jeden z velmi známých čarodějů, ale vzal si mudlu a odešel s ní do světa mudlů. Tvoje babička byla potom moták, a tvůj otec už byl obyčejný smrtelník. Nevím, jaktože se to ve vaší rodině nepamatuje, ale u tebe se magie navrátila. Možná proto, že ty budeš ten, kdo bude muset provést onen rituál o kterém jsem mluvil.“

,,Ach bože, chceš říct, že jsem potomek jednoho ze Zakladatelů? Jednoho z těch nejmocnějších kouzelníků a čarodějek, o kterých svět slyšel? Och bože, to je úžasný. Co to tedy obnáší?“

Nad Hermioninou radostí se Harry i Elenna pousmáli, Draco jenom pozvedl obočí.

,,Nevím co si pod tím představuješ, ale jde o to, že zdědíme jejich moc, nikdy se neví, co přesně, ale díky našim předkům na to máme nárok. Stačí jen provést jednoduchý rituál v noci za plné luny, což je úplněk. A asi vás překvapí, když vám povím, že první úplněk je již za týden. A teď už je jenom na nás, jestli s tím seznámit i Edelstreyovou či ne.“

Všichni se na okamžik zamysleli, a pak promluvil Harry.

,,Myslím že jo. Víme to my a má na to právo i ona. Mohl bych přes profesora vyzjistit její adresu a poslat jí dopis, že bychom se s ní rádi sešli, třeba to příjme, když nám tedy bude věřit, pokud to nepříjme, počkáme až do školního roku a tam jí to řekneme.“

,,Souhlasím s tebou. A jsem si jistá, že profesor nám poradí, takže to teď dáme k ledu a počkáme až se vrátí. Bude někomu vadit, když si vyberu nějakou knížku? Hrozně mě lákají.“

,,Profesorovi to určitě nebude vadit, klidně si půjč jakoukoliv, jsou ti k dispozici, já bych si hrozně rád zalétal. Jde někdo se mnou?“

Draco se okamžitě přidal a Elenna se rozhodla, že se k nim připojí. A zatím, co oni létali, běhal pod nimi Mikos a vesele štěkal a všichni tři ho zlobili, tím, že nad ním proletěli, sem tam ho pohladili a jinak mu házeli z výšky klacíky. A Mikos se pro ně vesele rozbíhal a nosil je zpět, a pak znovu koukal nahoru, odkud přiletí další klacek.

Harry slétl na zem a nechal se Mikosem povalit, pak si však sedl a zvesela jej hladil. Kromě Hedviky neměl žádné zvíře, ale pamatoval si, jak moc co by malý chlapec chtěl psa. Ale jenom to vypustil z úst před tetou, věděl, že měl mlčet, byl potom zavřen v přístěnku několik dní jen o vodě, a když ho konečně pustili ven, musel dělat samé těžké práce od rána do večera. Od té doby už o nic nežádal ani neprosil.

,,Harry v pohodě? Měl si teď takový prázdný výraz.“

Draco překvapeně koukal na svého kamaráda.

,,Jasně, jenom sem si na něco vzpoměl. To nic. Co takhle jít dovnitř a podívat se, co dělá Hermiona? „Ušel sotva 5 kroků a najednou se zastavil, prudce se otočil o 180°. A zadíval se k lesu.“

Draco se tam též zahleděl, ale pak se otočil na Harryho.

,,Děje se něco? Nic tam nevidím.“

,,Já též ne, ale mám pocit, jako by něco dopadalo na dům. Je to takový divný, protože to cítím uvnitř sebe. A cítím, že to jde tam odtud. Vůbec nechápu, co to je.“

Naopak Draco hned pochopil.

,,Sakra, pojď rychle za mnou. Elenno, víš o co jde, jdi za Hermionou. Budeme muset provést pár opatření.“

Elenna se hned rozběhla za Hermionou a Draco rychlým krokem vyrazil k lesu. Harry se držel hned vedle něj.

,,Co se děje? Jak jdeme blíž, cítím to mnohem silněji.“

,,Bariéry, někdo se je snaží zrušit. Přidám pár svých kouzel, abych je posilnil, jedno by je mělo spolehlivě zastavit na další dobu. Budeš ty kouzla přeříkávat se mnou, rozumíš? Budou se takhle spolehlivě proplítat a bude těžší je zničit a to nemluvím o tom, že oba jsme dostatečně silní kouzelníci.“

Došli k bariéře přes kterou byly vidět postavy v černých hábitech s bílými maskami – Smrtijedi!“

,,Jak se o tom tady dozvěděli? Vědí, že jsme tady?“

,,To nevím, přes bariéru nic nevidí. Ale jenom to, že to tu objevili, znamená, že se stalo nejhorší... Dostali Severuse.“

Harry se zakymácel.

,,Třeba je i nějaké jiné vysvětelní.“

,,Obávám se, že ne. Já, ty, Brumbál a Elenna jsme jediní, kdo tu kdy byli. Nikomu jinému o tomhle domě Severus neřekl. Ale konec mluvení, měli bychom začít.“

Harry přikývl a stejně jako Draco si vytáhl hůlku. V té chvíli tam však přiběhli holky.

,,Počkejte, znám tako spoustu zapomenutých ochran, přidám se k vám. Draco můžeš začít, když se propojí trojí magie, bude to silnější a až dořekneš ty ty své budete opakovat po mě.“

Ani jí nedošlo, že jej oslovila jménem a nikdo se nad tím nepozastavoval. Teď šlo o to, co nejdřív pořádně zajistit dům.

Draco začal s kouzly. Ale neopakovali po něm kouzla jen oni, ale přidala se i Elenna, teď už jí však nic říct nemohli, museli pokračovat. Bylo úžasné vidět, jak se jejich kouzla propojují a stávají se o to silnější. Draco doříkal svoji várku a začala Hermiona, všichni cítili, jak z ních odchází více sil, než u Dracových kouzel. Ale šlo o prastará kouzla a ta vždy byla velmi náročná. Když i Hermiona skončila, chtěli všichni sklopit hůlky, ale v té chvíli začala mluvit Elenna. A ač před tím z nich odešlo už mnoho síly, teď to bylo mnohem víc, Elenna řekla jenom tři kouzla, ale byla tak silná, že plně překryla předcházejících mnoho kouzel. To poslední je však vyčerpalo nejvíc. Sotva domluvila začala padat k zemi a Harry ji zachytil na poslední chvíli. Posunul si ji v náručí a s Dracem u z jedné strany a Hermionou z druhé se rozešel do domu. Tam ji položil na pohovku. Draco byl v mžiku u ní a chtěl ji probudit, ale Hermiona jej zastavila.

,,Nech ji spát. O těch kouzlech jsem četla, ale neopovážila jsem si je použít, mnoho kouzelníků se při nich přímo vypařilo, ona jen ztratila mnoho síly. Až se prospí, bude v pořádku. Je velmi silná. Ta škola musí být opravdu náročná. Odneste ji někdo do jejího pokoje, já zatím připravím něco na jídlo, a pak bychom se měli jít prospat i my.“

Oba chlapci přikývl a Draco vzal svoji sestru do náruče. Harry šel za ním. Když ji uložili, vyšli ven a Harry se k němu otočil.

,,Musíme zachránit profesora. Nemůžeme jej tam nechat.“

Draco si povzdechl.

,,Já nevím. Víš... myslím, že už je mrtvý. Ne, nerozčiluj se, ale Voldemort své zrádce okamžitě zabíjí.“

,,Cítil bych to. Věř mi. Vím, že žije. Je to sice jenom takový můj pocit, ale vím to.“

Draco přikývl a raději se vydal do kuchyně, kdy snědl pár soust, a pak šel spát, i Hermiona se najedla a odešla, až tam nakonec zůstal jen Harry. Ten se najedl, pak naskládal trochu jídla na tác, nalil do sklenice džus a všechno nesl do Elennina pokoje. V nohách její postele ležel Mikos, který když ho uviděl jen zavrtěl ocasem, a pak spal dál. Harry položil tác na stolek a sedl si k oknu. Ani nevěděl proč v tom pokoji jen. Měl jít do svého, ale nemohl, měl moc velký strach, jak na tom Elenna bude, že by asi neusnul. A však po hodině bezcílného koukání usnul. Útočení na bariéru ustalo a už nemusel mít strach ani o to, že bude probořena.

Někdy k ránu, sotva začaly do pokoje dopadat paprsky se probudil a cítil, jak jej někdo hladí po tváři. Pomalu otevřel oči a koukal do těch Elenniných.

,,Proč si tady?“

Chvíli mlčel, co měl říct, když si tím ani on něbyl jistý.

,,Měl jsem strach, aby se ti nepřitížilo.“

Elenna se usmála.

,,Díky, ale není nepohodlné spát na tom křesle?“

Harry se protáhnul a zjistil, že má stuhlá záda.

,,Docela jo, ale když už jsi vzhůru, půjdu do své postele, ještě se prospi.“

Zvedl se a chtěl odejít, ale Elenna ho zastavila.

,,Nechceš už se dospat tady?“

Pak však sama pochopila, jak to vyznělo.

,,Ne nemyslím to tak. Já... zůstaneme oblečeni, jen tu nechci zůstat sama a potřebuji aby mě někdo držel za ruku.“

Harry po chvilce přikývla a lehl si za Elennu. Ta se posunula až do jeho náruče. Cítila, jak stuhl, ale nevěděla, jak jinak mu dát najevo, že jí na něm opravdu záleží.

,,Elli? Tohle není držení za ruku.“

Mírně se zachichotala.

,,Já vím, ale takhle je to mnohem lepší. Cítím se s tebou velmi v bezpečí. Můžeme ležet takhle?“

Pomalu přikyvla pak jí přehodil ruku přes břicho a přitáhl si ji blíž k sobě. Do ucha ji zašeptal:

,,Máš pravdu, takhle je to mnohem lepší. Dobrou noc.“

Ellen ještě ucítila jemný polibek do vlasů, a pak i ona usnula.