Mysty

1.Kapitola

Harry Potter už skoro 15 let vyrůstal v Zobí ulici v domě s číslem 4. Nebyl tam vůbec šťastný, jediné co ho tyhle prázdniny těšilo, byla vyhlídka na školu, ano slyšíte školu! Ne, aby se těšil jako každé dítě, na prázdniny s rodinnou, mnohem raději byl ve škole s kamarády. Ale nemůžete se mu moc divit, neměl to ,doma´ moc lehké. Ale to netušil co může nastat.

Povzdechl si, když u ,snídaně´, která obsahovala chleba s máslem, uslyšel co musí do oběda stihnout. Měl ,pouze´vytřít podlahu, umýt nádobí posekat trávník, okopat chodník a vysypat všechny odpadky. Jestli to chtěl stihnout musel začít co nejdřív. Ale nejhorší na tom byl pocit, že až to bude všechno dělat, bude ho vždy sledovat někdo z řádu. Jak mě tu proboha můžou nechat? Pomyslel si a dal se do práce.

„Popelko! Hej popelko“ Ozval se hýkavý smích asi čtyř nebo pěti lidí.

Harry se ani nemusel otáčet a věděl kdo to volá, právě totiž vynášel odpadky. A tohle nemohl být nikdo jiný než Dudley s jeho partou.

„Ale, ale copak Pottříčku, zaskakuješ za popelku?“ Pokusil se o vtip. Nejspíš to ale všem těm pitomcům připadalo vtipné, nebo prostě jen, se nechtěli Dudleymu zprotivit.

„Nech mě Dudley.“ Řekl Harry.

„Mno tos uhád, co bys mi jako chtěl udělat? Šel bys žalovat rodičům, a sorry ty vlastně ani žádný nemáš.“ Zase ten smích, ale Harry nevnímal, viděl rudě, ale věděl, že proti nim nemá šanci, a kdyby použil kouzlo Pápá Bradavice.

„Víš co Pottere“ zahrajeme si takovou hru. Vytáhl nůž. A zase ten příšerný hýkavý smích. Harry dostal strach, že by tady přece jen nebyl nikdo z řádu?

„Tak co Pottere? Chceš si s námi hrát? Já myslím, že jo, nemáš totiž na vybranou.“ Dva páry silných rukou ho chytly.

„Nech toho to nesmíš!“ Křikl Harry.

„Myslíš?“ Zasmál se jeho bratránek „Já myslím,že jo, kdo se po tobě bude shánět, hm?“

„Dudley, nedělej to pamatuješ si Marge?“ Chytl se stébla Harry.

Dudlej na chvíli znejistěl a jeho kámoši se na něj podívali, co jako ten Potter měl na mysli. Ale hned se vzpamatoval a řekl „To už, ale nestihneš!“ Měl zvláštní pohled v očích, když to říkal a vzápětí bodl.

Výkřik spíš, překvapení, a ruce co ho předtím tiskly povolily. A Harry padal na tvrdou nově posekanou trávu.

„Zdrháme“ Křikl někdo z kluků a ty se jakoby probrali z transu a utíkali pryč.

„Brumbále, to nemyslíte vážně!“ Rozčiloval se kouzelník v černém hábitu.

„Ale ano, mylý Severusi. Nemůžu jinak, ty se s řádem ukazovat nemůžeš a tedy nikoho jiného nemám, dneska tam budeš muset jít ty.“ Usmál se Brumbál.

„Ale pane. Mám rozdělaný lektvar…“

„Severusi, už nejsi ve škole, aby ses vymlouval, dnes půjdeš do Zobí ulice ty. Ano?“

„Jistě pane“ Již se neopovážil odporovat. A vydal se směrem ke dveřím. Už sahal na kluku, když se ozval hlas. A Snape se otočil s nadějí, že si to třeba Brumbál rozmyslel.

„Hodně štěstí.“

„To snad ani nebude potřeba.“ Zamumlal Snape a zavřel za sebou dveře a kráčel k sobě do kabinetu, velkými dveřmi se dostal do laboratoře. Jedním pohybem hůlky, vynal celý obsah kotlíku, skoro hotového lektvaru. Škoda. Pomyslel si. Sedl si do pohodlného křesla a přivolal si láhev svého oblíbeného vína a nalil si do skleničky. A přemýšlel. Rozmazlenej fracek, kterého je pořád potřeba hlídat. Jdu na to. Dopil a zvedl se, zamířil k velkému krbu. Ze sáčku vyňal trochu prášku a vhodil do krbu, zamumlal adresu a zmizel v něm. Pokoj kde před chvílí stál, byl najednou úplně prázdný. Vypitá sklenička, otevřené dveře do laboratoře a uhasínající plamínky v krbu. Severus Snape nedobrovolně nadlouho opustil svůj byt.

Objevil se ve svém sídle. Jak rychle se sem dostal tak také odešel, vzal si s sebou povzbuzující lektvar, pro jeho potřebu, myslel, že ho bude potřebovat. Proč taky ne s tím rozmazleným harantem.

Přemístil se na okraj Zobí ulice v Kvikálkově, přímo v té ulici nikdy tu nebyl, ale domy byly přesně popsané. A tak neměl problém se zde zorientovat. Byla ještě noc a tak se nepozorován skryl u domu.

Pomalu se rozednívalo, první ranní ptáček v podobě staré belhající se ženy se právě vyšoural z domu, aby se nejspíš nadýchal čerstvého vzduchu. Snape si povzdychl. Ale dál sledoval dům s číslem 4. Potter právě sekal trávník. Tohle si užiju. Ušklíbl se Snape. Asi půl hodiny na to vynášel Harry odpadky. Zašel za dům, takže na něj Severus neviděl.

„A sakra“ Snape se zaujetím sledoval partu kluků jak míří směrem za Harrym. Z jejich obličejů vyčetl nějaký nekalý úmysl A pak uslyšel.

„Popelko, hej Popelko“ To zjevně nevolal Potter, Severus Snape opustil své stanoviště a opatrným krokem, vyškoleného smrtijeda se vydal na místo, odkud tušil problémy. A ani netušil jakou má pravdu. Slyšel výkřik a zrychlil, akorát viděl jak ti kluci utíkají. Když se dostal k Potterovi uviděl ho na zemi. Teprve teď si uvědomil, jak je ten kluk hubený, teprve teď, jak ho tam tak viděl ležet si uvědomil, že je mu jen 14. Rychle se k němu sehnul a vzal ho do náruče. Chudák kluk.

Pak se to ozvalo! Rána, hromadné přemístění. Ne smrtijedi. Musím chlapce dostat pryč. Přemýšlel rychle Snape. Neváhal a přemístil sebe i Harryho do jeho sídla. Prvotní co musel udělat bylo ošetřit chlapce. Vydrž, vydrž. Opakoval si Snape. Přece neumře, proto, že jsem ho špatně ohlídal, že jsem nedělal to co jsem měl.

Položil chlapce na svou postel a vzal lektvary o kterých věděl, že mu pomůžou. A začal ošetřovat. Harry se stále neprobouzel, Snape dal už vědět Brumbálovi. Ten ihned přišel a u Harryho notnou chvíli seděl. Pak se zvedl a přešl ke Snapeovi.

„Neměl jsem ho tak nechávat, Severusi. A ochrana teď padla“ Řekl Brumbál se slzami v očích.

„Albusi ty za to nemůžeš, já ho měl teď lépe ohlídat, ale počkej jak mohl prolomit ochranu?“

„To je právě to co si nejspíš uvědomil nedávno, ale i tak dříve než já. Jak se Harry při plnění posledního úkolu dostal na hřbitov, Petr mu vzal trochu jeho krve a ta teď koluje také v žilách pána zla. Díky tomu se dokázal dostat do domu Dursleyových. Přežil to jediný Dudley, který tam nebyl.“

„Jo protože, utíkal po tom co pobodal Pottera“ Řekl Snape a v očích se mu zalesklo.

„Nemůžeš mu nic udělat Severusi, je to přece jen dítě. A Severusi? Můžu tě o něco poprosit? Nemohl by si tu nechat Harryho než se uzdraví?“