Probudil se až příští večer. Kobi mu přinesl jídlo a řekl Harrymu vše, co se dozvěděl od profesora Snapea. Že Snape příjde nejdříve až za dva dny. Dudley nemůže odejít z místnosti, kde je zavřený a Harry pokud mu bude lépe a bude se nudit má srovnat knihovnu, kterou už hodně dlouho Snape nepoužívá. Kobi ho tam prý zavede.

Harry se prohlásil za zdravého a i proti Kobiho protestům vylezl z postele, oblékl se. A nechal se odvézt do oné místnosti. Tam se vyděsil. Čekal prach, ale to co viděl bylo jak po výbuchu. Všechny knihy byly vyházeny z polic a křesla u krbu převrácena.

Asi se ve Snapeovi zase spletl. Myslel si, že už ho Snape začíná mít rád, ale asi to tak nebylo. Přece by ho nenechal uklízet tohle. No, ale když už se rozhodl a došel až sem, tak se to uklidit alespoň pokusí.

Tak takhle strávenou noc si nepředstavoval. Ale když se rozhlédl po pokoji, říkal si, že to stojí za to. Ze všeho byl setřen prach, Křesla vrácena do původního stavu a knihy, až na posledních pět narovnány zpět v policích.

Sehnul se i pro ty ostatní a vložil je do knihovny. Přitom si všiml, že z jedné z knih vypadl papírek a tak se pro něj sehl a otevřel jej. To co uviděl ho zaujalo. Stálo tam:

 Rodokmen temného rodu Snapeů

(něčí adresy u mám, kdo to chce další, ať se ozve.)

Neschopen slova na to koukal. Nevěděl, co si o tom má myslet. Zrovna se rozmýšlel, co udělá, když uslyšel, jak Snape dole nadává a radši se tam rozběhl. Jakmile se objevil ve Snapeově zorném poli, ocitl se pod nepříjemný pohledem Snapea.

,,Pottere, uklízet jste měl, až budete v pořádku. Ne teď! A teď se nasnídáte. Jasné?!“

Kývnul na Kobiho a ten zmiznul, o chvilku později se objevil s neuvěřitelně mnoho jídlem. Snape pokynul Harrymu, aby si s ním sedl ke stolu a oba se pustili do snídaně. Harry ovšem pokukoval po Snapeovy a ten si toho všiml.

,,Co se děje Pottere?“

Harry se zavrtěl na židli, ale s pohledem upřeným do talíře promluvil.

,,Pane, objevil jsem rodokmen vašeho rodu.“

Všiml si, jak Snape zbledl a rozhodl se pokračovat.

,,Je opravdový? Je tam psáno, že by Voldemort byl váš bratr.“

Jestli to snad ještě šlo víc, tak Snape bledl čím dál víc. Až se rozhodl promluvit.

,,Já to vím. Moje matka mi to řekla, než umřela. Temný pán to neví. A já mu to neřekl, tak doufám, že vy nebude tak hloupý a nevyžvaníte mu to.“

Teď zbledl Harry. Takže rodokmen musí být pravdivý. A to myslel, že to byl pouze nějaký vtip, ale takhle to vypadá, že ne.

,,Pane, jste si jistý, že je ten rodokmen pravý?“

Snape přikývl.

,,Ano, otec ho zakládal do jedné z knih. Už si nepamatuji do které, ale musít o být on. Pottere, dejte mi …“

Terve teď si všiml, že i Harry je bledý.

,,Stalo se něco? Je vám blbě, že? Tak mi dejte ten rodokmen a běžte si lehnout.“

Harry zavrtěl hlavou.

,,Nedám vám ho.“

A začal ustupovat před Snapem, ale nevšiml si, že ustupuje ke zdi a tak se o ni zarazil. Teď nebylo úniku a Snape se k němu blížil. Pak pozvedl hůlku a Harry se ještě víc stáhl.

,,Accio rodokmen.“

Harry si oddychl, nechtěl mu nic udělat, ale teď má ten rodokmen. Vystrašenýma očima sledoval, jak Snape rozevírá rodokmen, jak se usmívá nad jmény svých předků a jak vzpomíná, když v tom se zarazil a zprudka dosedl na židli.

Nevěřícně zíral na pergamen v ruce. Potom zvedl pohled a podíval se na Harryho, potom se znovu podíval a takhle to párkrát udělal. Pak mávl hůlkou a vedle něj se objevila láhev whisky pořádně si lokl a podíval se na Harryho, který ho nejistě pozoroval.