Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. zázrak

1. 5. 2008

Tak když už jsem tady tak jsem dala komentovou povídku zase dohromady a vy zase můžete připisovat další komenty

Letěl vzduchem, zbývalo mu pár centimetrů a ........ ,,Harry Potter chytil zlatonku a Nebelvír víťezí. A školní pohár je náš Nebelvíre. Na tribunách skandovali šťastní fanoušci, takže si ani nevšimli nekalého plánu Draca Malfoye, který právě hypnul do Harryho Pottera a ten z výšky padesáti metrů začal padat dolů.  Okamžitě se začali ozývat výkřiky děsu. Jediný Severus Snape zachova chladnou hlavu, zpomalil dopad. A doběhl k Harrymu...................  

který se i přez otřes snažil postavit na vratké nohy.Severus k němu doběhl přesně ve chvíli,kdy mladý nebelvír zvedl k němu zmatený zrak a padl na jeho hrudˇ. Snape na nic nečekal a vzal ho do své tak dlouho prázdné náruče a spěchal s ním na ošetřovnu.Harry se v jeho pevném,ale přesto příjemném sevření zavrtěl a s tím pohybem se něco pohlo i v osamělém srdci učitele lektvárů.V hlavě mu běžela jen jedna myšlenka,kdyby jeho jediný syn žil,byl by ve věku Harryho. Nenávidel sa. To on mohol za jeho smrť. Nechcel však zradiť svojho jediného priateľa. Keby vedel čo Voldemort chystá....
"No tak Potter" snažil sa ho prebudiť "preberte sa!" Napokon ho vzal do náručia a uháňal s ním do svojich komnát, v ktorých ho položil na dvojmiestnu, čiernu (ako inak) sedačku.  Harry se pořád neprobíral a Severus začal běhat po pokoji a hledat příslušné lektvary, než mu došlo, že si je může přivolat. Vpravil lektvary do Harryho a ten pomalu začal otevírat oči. "Kd-kde to jsem" řekl Harry a začal se rozhlížet.

"To nic Pottere, Malfoy vás zchodil z koštěte, musel jsem vás někam dostat" Řekl Snape svým chladným hlasem, ale přitom byl rád, že se chlapci nic nestalo. "Vem si ještě tady-ten je na uklidnění" Podal Harrymu další lektvar. Ten se na něj podíval nedůvěřivě, ale nakonec si ho vzal.
"Co ted? Můžu už jít?" Zeptal se Harry?
'Co to s ním je zpadl z koštěte a už přemýšlí jak odejít' pomyslel si Snape. 'Možná není taková jako jeho otec, kéž bych tu měl syna' Kapku se nejspíš zasnil protože Harry zopakoval svou otázku. Zopakovaná fráze vrátila Severuse do reality. Pohlédl do nechápající tváře mladého nebelvírského chytače a jeho tělem se rozlila vlna zármutku. Aby ji zahnel, vyštěkl na Harryho
"A kam by jste asi tak šel pane Pottere? Draco vás shodil z výšky 50 metrů. Myslíte, že by jste mohl stát, natož chodit?" A nezapoměl přidat arogantní úšklebek. Hary to vzal jako výzvu a pokusil se postavit. Byl však příliš slabý a proto skončil v náruči jeho profesora. Ten ho zachytil jen tak tak. Harry se na něj podíval a v zápětí se mu vytrhl. No a nějak to nevybral a sednul si na postel. Ta se pod ním mírně prohnula. Severus se na něj zasněně díval. Harryho černé - po ramena dlouhé - vlasy vypadaly jako jeho...
Svou pozornost znovu obrátil na chlapce. Pohled mu okamžitě zjihl.
Harry usnul.
Vypadal roztomile a slasce. Nechtěl ho rušit. Jemně ho přikryl dekou. Podívalse mu do tváře. Spadly mu tam několik pramenů vlasů. Natáhl ruku a velmi jemně je posunul na stranu. Chlapec se pod jeho dotekem zavrtěl ale neprobudil se.
Severus ho už více nechtěl rušit a tak odešel do laboratoře.
Právě se skláněl nad kotlíkem vlkodlačího lektvaru, když někdo zaklepal na dveře. Severus jen pokrčil rameny a šel otevřít a za dveřmi byl.... Draco Malfoy.

,,Pane, stalo se něco? Proč jste mě uhodil?" V té chvíly vypadal jako malé dítě kterému sebrali hračku.

,,Pane Malfoyi, vaše gesto nebylo ani zmijozelské, nechci, aby jste se Potterovi omlouval, ale příště to nedělejte."
S tím mu zabouchl dveře. Snape přešel k jeho pracovnímu psacímu stolu a posadil se. Skryl si tvář do dlaní. Proč mu Potter jen připomínal jeho syna? Ach... tolik litoval toho, co se tehdy stalo. Proč ho jen jeho přítelkyně opustila a vzala si Pottera? Ten vzkaz, který mu zanechala, mu rval srdce.... bylo v něm-
Drahý Severusi, náš syn zemřel, nehledej mě. Vezmu si Jamese, bude mě milovat a nemusím se obávat, že budu někdy sama. Nebudu se muset obávat o to, že se mi nevrátí. Přece jen, lékouzelník je bezpečnější zaměstnání než smrtijed. Je mi to líto,
sbohem, tvá (vlastně teď už ne) Lily.

Snape si přivolal rodový rodokmen. Pomalým, líným zrakem přejížděl po jednotlivých liniích, až došel k jeho vlastnímu jménu. Úplně ho ohromilo, když od jeho jména směřovala stříbrná (nebyli oddáni) linka k Lily a od nich spojená zlatá linka k jménu... Proboha! k jménu Harry!! Potter nebyl Potter, ale jeho syn! Snape!!
Severus Snape rychle vstal a přešel do jeho ložnice, kde pokojně spal chlapec.
"Proboha, on to nepřijme, nepřijme to..." v tu chvíli se chlapec pohnul a otevřel oči... oči jindy tak zářivě zelené byly těď černé a jako bez života.Severus přiklekl k lůžku svého,ano teď to věděl syna a uchopil ho za ruku.
"

Harry co se děje?No tak neděs mě."rozrušeným hlasem se zeptal Snape a druhou rukou se dotkl,až nepřirozeně ledového čela chlapce.
"Až bude měsíc na obloze nejjasnější bude ten jenž je tvému srdci nejdražší na rozhraní."vyšlo z Harryho úst chraptivě.
Severus trhl hlavou a strnule poslouchal věštbu z bledých rtů.
"Na rozhraní a jen tvá láska mu ukáže cestu napříč temnotou."vydralo se ještě z úst ,ale hned na to se ze stejných ozval tak hrozný křik 
Harry křičel, jako by do něj nabodávali tisíce jehliček. Severus mu rychle přidržel ruce a snažil se jej uklidnit, konečně se mu to podařilo. Harry pomalu začal otevírat oči. Jeho zelené oči byli plné strachu a beznaděje. Celý se chvěl. "Pss. Tiše. To bude v pořádku," konejšil ho Severus a vzal ho do náručí. Cítil jak se Harry v jeho náručí uvolnil. Nakonec se chlapec nehnul jen potichu oddechoval. Usnul. Severus tedy má čas přemýšlet co se tu vlastně stalo.
Takže má syna. A né tak ledajakého. Má syna, který měl donedávna příjmení Potter. Pak je tu věštba a Harryho záchvat. No alespoň má nad čím přemýšlet.
Pomalu došel ke krbu. Namířil na něj hůlko a...No prostě zapálil krb. Sedl si do svého oblíbeného křesla. Ale nejdříve si ho natočil aby viděl na Harryho. Hůlkou si přivolal sklenku červeného vína a usrkl. Hlavou se mu začaly honit různé myšlenky.Co to znamenalo? Ta věštba a všechno... absolutně to nechápal. Jeho Harry nikdy neměl věštecké schopnosti, nebo ano? Každopádně to, co slyšel, byla věštba. A ne ledajaká.

'Až bude měsíc na obloze nejjasnější bude ten jenž je tvému srdci nejdražší na rozhraní a jen tvá láska mu ukáže cestu napříč temnotou'. To by mě zajímalo, jestli se to týká mě a mého syna... Pokud ano, tak je to jasné. Mému srdci nejblíže je a bude on. Ale... snad se nebude chtít přidat na temnou stranu, nebo snad ano? A I KDYBY!! On nedovolí, aby se jeho synovi něco stalo! to prostě nedopustí!!! Ne a ne a ne!! (nemohla jsem si to odpustit :D).
Celou noc takto proseděl u jeho nově narozeného dítěte... dobře :D nově NALEZENÉHO dítěte a přemýšlel. Nakonec ovšem z celé prosezené noci sešlo a Severus tak kolem půlnoci usnul.
Jeho syn se probudil už kolem šesté hodiny. Vyděšeně těkal očima po kabinetě a když uviděl spícího Snapea, absolutně ztuhl. Následně.......
  
...se posadil. Měl hroznou žízeň. Nikde žádná voda. Asi by si měl říct...Otci? Pořád tomu nemohl uvěřit. Snape a jeho otec?! Celý život si myslel, že je to, James Potter a teď tohle? Ach. Ale to znamená, že jeho matka měla poměr se Snapem. Eh. Nemyslel si, že Lily podváděla Jamese. Nebo... Nejdřív chodila se Snapem a pak... Ježiš! Na co to myslí!
Najednou zaregistroval, že ho pozoruje pár onixových očí. Přemýšlel co by teď měl říct asi...

"Potřebuješ něco?" Optal se Severus. Měl výčitky. Celou dobu co ho znal byl na něj hrubý utlačoval ho. Obrátil svůj pohled na chlapce.
Ten jen kývl. "Mám žízeň," řekl nesměle Harry. Severus se jen pousmál. Bylo zvláštní vidět Snape se smát.
"Hned přijdu." Oznámil Snape a odešel.
Najednou se do ložnice někdo přemístil...
Bol to Voldemort.
"Ahoj Harry."Pozdravil sa.
"Ahoj. Čo chceš." Spýtal sa.
"Mám pre teba návrh." Povedal
"A aký," spýtal sa Harry.
"Pridaj sa ku mne".
V tú chvílu sa otvorili dvere a v nich stál... 
 
Albus Brumbál.
"Tome, co tady chceš? Jak ses sem dostal? Tohle je můj hrad. MŮJ!! takže si seber svých osm švestek a tři hrušky a odejdi."
Harry zmateně zamrkal. Tohle neočekával. Tři hrušky? Osm švestek? Co to, k sakru, mleli?
"Ale no tak, Brumbále, chci si tady s Harrym promluvit o jeho budoucí kariéře smrtijeda."
"Harry nebude smrtijedem!"
"Ale ano, bude."
"Nebude, Harry nikdy!!"
"Harry je stále ještě tady a rozhodně nebude ani smrtijedem a ani nebude členem fénixova řádu, abyste věděli. Svou válku si dokončete tady... "

V tu chvíli se Harry probral. Tohle nečekal. Viděl jeho otce, jak se na něj jemně dívá, s láskou. Vlastně ani nevěděl, jak přišel na to, že je Snape jeho otec. Snad to cítil? Ten sen byl ovšem děsivě humorný. Bylo to absolutně nemyslitelné. Vždyť do Bradavic se nedá přemisťovat...
   
Pod tím pohledem roztával! Jako mávnutím hůlky mu odpouštěl všechny ty křivdy a podvrhy které musel za dobu své docházky v BRadavicích od svého profesora trpět. Měl rodinu! Konečně měl rodinu a né ledajakou. Podobnými myšlenkami se zabýval i Severus Snape protože se na sebe dívali a dívali. Dva pohledy (jeden onyxolový a jeden smaragdový) zkoumali pohled svého partnera. Poté si najednou padli do náruče. V tomto stavu je našel Bradavický ředitel Albus BRumbál, který se vydal hledat Harryho Albus Brumbál ohromeně stál ve dveřích ložnice profesora lektvarů a nechápavě sledoval "úkaz" před ním. Severus Harryho vždy nenáviděl a teď tohle? Samozřejmě, chtěl, aby se z nich stali přátelé, ale tohle? Snad se do sebe nezamilovali.... to by přece nešlo!! Harry musel zajistit pokračování rodu a ne tohle...

"Severusi? Jak mi chcete tohle vysvětlit?"
Severus ztuhl, ale svého syna, který se mu pokusil vymanit, nepustil. Naopak, více si ho uvelebil v náručí tak, aby se chlapec cítil pohodlně, ne-li přímo skvěle. A Harry se cítil opravdu úžasně.
"Co chcete vysvětlit, Albusi?"
"Co? Konkrétně tuhle situaci. Objímáš tady tvého studenta a to není zrovna klasické a na dením pořádku, nemyslíš?"
"Souhlasím s tím, že objímání studentů není opravdu na denním pořádku. Ale obejmout mého syna snad můžu, ne??!? Nebo mám od vás zakázano i tohle??"
"Syna??" Albus Brumbál jen vytřeštil oči... ,,Ano syna. Máte snad něco proti tomu abych objímal svého vlastního syna?“ albus brumbál se zarazil.
ty máš nějakého syn a severusi?
ano teď už ano lily mi řekla, že umřel, a za poslední donu jsem cítil k harymu nějaké pouto, které nás k sobě táhlo.
musíme si to vysvětlit. řekl stále se stejným klidem ředitel.
není co já si ho prostě vezmu k sobě a změním mu jméno. jen ho nechte odpočívat spadl z výšky 50metrů a má otřes mozku.
doufám, že víš co máš dělat.
vím to ale to už neřekl protože... ... se ozvalo hlasité PRÁSK a přímo před nimi se zjevil sám lord Voldemord. Harry několikrát zamrkal, ve snaze se probudit ze špatného snu, tentokrát to ale nebyl sen. Jeho sen se stával skutečností.
"Ahoj Harry" pozdravil Voldemord. Z jeho úst zněl pozdrav poněkud, neobvykle.
"Ahoj, co chceš?" zeptal se ho naoplátku Harry chladně. Voldemord ani nezaváhal a ihned pokračoval ve zdvořilé debatě.
"Mám pro tebe návrh." řekl klidným hlasem. Harryho to ani neudivilo, protože věděl, jaký má pro něj návrh. I přes to dál hrál jeho hru.

"A jaký?" zeptal se, přesně jako v tom snu. Voldemord se, zřejmě překvapen chlapcovou chladností, na okamžik zarazil. Byla to ale opravdu jen chvilka, protože dodal:
"Přidej se ke mě." ... "já nikdy!"
Zakřičel Harry a jen tak tak unikl cruciatu..... A za něj to schytal Brumbál. Ten spadl na kolena. Kledby okamžitě přestala.
Severus si ještě blíže přitiskl Harryho k sobě. Měl o něj strach. Tak strašně nechtě aby přešel ke smrtijedů. Tu chybu udělal on. Nechtěl aby ji udělal i jeho syn.
Samozřejmě toto nemohlo uniknout Voldemortovi. Jeho největší nepřítel a jeho nejvěrnější?! Svět se definitivně zbláznil!
"Co spolu máte Severusi?!!" Tato otázka byla otázka života a smrti. Jestli řekne, že to je jeho syn tak Harryho zabije. Když řekne něco úplně jiného zabije ho stejně! Co má dělat?! Najednou ho něco napadlo.
"Můj pane on je můj...." syn"uniklo severusovi než si stačil uvědomit co řekl Voldemord se zarazil. Sjel Severuse i Harryho pohledem, načež se začal úporně smát. Severus nejdříve nevěděl co dělat, jeho pýcha mu však nedala a proto zrudl vzteky.
"Čemu se směješ?" vyjel rozzuřeně na Voldemorda. Ten se na něj podíval a s úšklabkem hrajícím na jeho hedí tváři pomalu odpověděl.
"Severusi, jestli si myslíš, že tímhle ho ochráníš, musím tě zklamat. Ale jak chceš, myslel jsem, že jsi můj nejvěrnější, teď vidím, že to byl omyl. Už nejsi jeden znás a dobře víš, jak odpadlící končí." S těmito slovy se přemístil neznámo kam a nechal za sebou užaslého Severuse a Harryho. Jak-jak se sem mohl... to, no pře-přemístit?" ptal se Harry, který ještě popadal dech po tom strachu i po tom, jak ho Severus k sobě tiskl. "No" odpověděl zamyšleně Brumbál " myslím že.. V Bradavicích se musi ukrývat zradce a aby toho nebylo dost musí být velice mocný,jinak by se mu nepodařilo zlomit a odstranit Bradavické ochrany.
"To ,ale znamená,že jsou všichni učitelé a hlavně studenti v nebezpečí"uvědomil si Severus.

"Já si to Severusi uvědomuji,ale jediné co mě napadá je urychleně se studenty opustit školu a dostat je do bezpečí.pokud nemáš jiný plan?"zeptal se stéle ještě otřesený Brumbál.
" Máte pravdu ,bezpečnost studentů je prioritou" pravil Severus a ještě více k sobě přivinul Harryho."Máte nějaký nápad jak zjistíme kdo je zradce a kam studenty ukryjeme?
"Počkej Severusi"přerušil ho ředitel , přiložil si hůlku k hrdlu a Pravil"Sonorus",když pak začal mluvit,kouzlem zesílená hlas se rozléhal celým hradem
"Hovoří k vám ředitel.Všichni studenti se s nejnutnějším vybavením okamžitě dostaví do společenských místností,kde vás vyzvednou ředitelé vašich kolejí.Prosím všechny studenty aby ¨zachovali klid a spoléhm na prefekty a primuse,že pomůžou studentům.Bradavice jsou v nebezpečí.Zachovejte klid a spolu s učiteli se dostavte do vstupni haly."ředitel zrušil kouzlo a už normálním hlasem řekl"než se studenti a učitelé připraví,musíme vymyslet Kam a jak je přemýstíme"
"Pokud nemáte jiný napad ?mohl bych všem nabídnout k dispozici své sídlo" nabídl Severus.
"Mnohokrát děkuji Severusi,ale opravdu.. Severus však bradavického ředitele rázně přerušil.
"Obávám se, že na tom budu muset trvat Brumbále. Ochrany kolem mého sídla jsem si stavěl sám a moc, kterou je moje sídlo opředené nezlomí ani Temný Pán. Navíc, by muhl ochranná kouzla posílit i Harry. Proto doufám, že moji nabídku neodmítnete." Severus pohlédl v tichém očekávání na Brumbála, ten ... ..si nemyslím, že by jsme se tam všichni, vešli!" "Chmm" ušklíbl se Sevrus "myslíte? Moje sídlo je velké asi jako hrad, a skoro tak staré. Nachází se.... "již celá staletí tak dobře ukrité,že nikdo ani za pomoci kouzel ho nemůže odhalit." s úšklebkem,ale hlavně z pýchou pravil Severus."ale tedˇ mě prosím omluvte,musím dát vědět atˇ jsme očekáváni a take se musím zbalit."
Brumbál jen s jiskřičkou veselí přikývl a šel se připravit.Jen co opustil podzemní byt tak Severus konečně pustil Harryho a zavolal Dobiho.

"Dobi,"pravil oběvivšímu se skřítku."máš na povel všechny skřítky.Zapečeťte všechny učebny po jejich opuštění,přichystejte Bradavice k evakuaci.Doufám,že víš co to znamení?"zamračil se.
Dobi se uklonil až k zemi,mrkl na Harryho a zmizel.Sotva to učinil mávl severus několikrát hůlkou a jeho věci se samy začly balit.Pak šáhl do tajného ukrytu a vytáhl medajlon.
!podívej Harry tak vypadá náš erb"a ukázal chlapci jeho přední stranu na které bylo srdce ze kterého kanula krev a na pozadí se skvěl letící jednorožec.Po chvilce zahřál medajlon svým dechem a po chvilce ,když začal matnět do něj pravil
"budˇ tak laskav a připravte hrad na příchod většího množství studentů."ještě se zaposlouchal a jako by poslouchal někoho na druhé straně.Pak dodal"ano máš pravdu budeme potřebovat pomoct s přesunem,tak se na mé zavolání objevte" "Samo šéfe!" Ozvalo se z druhé strany. Harry nestačil valit oči. Severus zvedl pohled od medilonu a podíval se na Harryho. Co asi řeknou tomu, že má syna? No to si opravdu nedokázal představit. Usmál se na Harryho výrazem.

Několi černých pramínků vlasů mu náhle spadlo do obličeje, zakryli tím hluboké zelené oči. V kterých by se dalo utopit. Pomyslel si najednou Severus. No dost rozmíšlení a vzhůru k cíly dovést se k šílenství tím, že si dá do panství žáky Bradavic. Oh! Kdyby to byli jen Zmijozelští! Ale oni to jsou i ostatní. To to tam bude mít vzůru nohama. Ne. Nebelvírští ne. Ach. Co to vlastně navrhl.
No nic. Co řekl musí se splnit. Alespoň Harrymu ukáže svůj tedy už jejich domov.
Vztal z postele. Ještě se na Harryho otočil a neubránil se tomu aby mu dal polibek na čelo.
Ten se pod ním jen usmál. Má otce a Voldemort přepadne Bradavice. Neříká se, že když se den stane hezkým stane se něco hnusného? Začínám tomu věřit. Pomyslel si Harry. 
O desat minut boli vsetci studenti vo Velkej sieni s kuframi a ostatnymi vecami
Dumbledor povedal... 
  

teď se přesuneme do nového prozatímního sídla bradavic. Profesor sneape nám ho dočasně nabídnul. řekl Brumbál žákům¨Ve velké síni najednou jakoby vypnuli zvuk.Po chvíli strávené otevíráním pus a lapání po dechu se rozpoutala bouřlivá debata.Nebelvírští vypadali že budou strachy omdlévat.Alespoň takový Neville k tomu neměl daleko.Bydlet ve Snapeově domě?To by radči skočil z mostu nebo přešel několikrát úplně nahý velkou síní jenom se svým žabákem na hlavě.Už viděl poletující netopíry a další všemožnou havěť.A ostatní nebyli s představamy pozadu.Ron svůj nesouhlas vyjádřil hlasitým klením a Hermiona zvolila vyděšený pohled, ale sem tam jí unikla tichá modlidba.Zato takový Malfoy se tvážil docela nadšeně."
Minimalizone" a všechny věci se zmenšili na velikost krabičky od sirek.

Studenti schovali sva zavazadla do kapes a netrpělivě se rozhlíželi co se bude dít.Severus mezitím vycházel ze sklepení a nesl v náruči Harryho.Ten byl při vědomí a trochu se v jeho náruči ošíval.Né,že by mu to bylo nepříjemné,ale cítil se trochu divně.Přece jenom ještě před nedévnem neměl nikoho,kdo by o něj pečoval jako rodič.U strýce Vernona měl tvrdou školu,u Ronových rodičů byl jen chudák kluk ,bez rodiny a pro Brumbála zbranˇ.Nejhorší asi bylo to,že Severuse dlouho považoval za učitele,který ho nenávidí.A co,když se rozhodne ,že ho nechce nebo hůř,že mu nestojí za ty potíže s Voldemortem.

Severus shlédl na svého syna a podle výrazu v očích věděl co se mu honí hlavou.Budu si s ním co nejdřím muset promluvit pomyslel si a trošinku víc ho k sobě přivinul,než zastavil kousek od velké síně.Postavil Harryho na nohy a otočil ho čelem k sobě.
"doufám,že to chvilku s tím lektvarem vydržíš.Nerad bych zatím říkal v jakém jsme spolu vstahu.Doufám,že to chápeš"
"Ano pane,"pravil posmutněle Harry a díval se na špičky svých bot.

Snape zavrtěl hlavou a prstem mu zvedl bradu aby ho donutil podívat se mu do očí." Harry já se za tebe v žádném případě nestydím,ale musím trvat na tom ,že nemáme čas na drby o nás .A nezapomenˇ na toho zrádce ,Kdo ví kde je mu konec.Třeba je to nějaký student a nechci,aby ti ublížil.Stačí Voldemert."dořekl a zahleděl se do zelených očí syna.ten se jen pousmál.Pak spolu...vešli do Velké síně. Jako na povel se zraky všech otočili směrem k nim. Někteří studenti ustoupili trochu stranou, aby mophli oba projít. NIkdo se totiž nechtěl ocitnout moc blízko poblíž obávaného profesora. Stačili jim hodiny lektvarů. Nemuseli si ho proti sobě poštvat i mimo třídu.

Harry se co nejrychleji přidal ke svým přátelům z Nebelvíru. Přece jen, co by ostatní řekli tomu, kdyby dobrovolně zůstal poblíž někoho, kdo ho celé ty roky jenom ponižoval? Od Rona a Hermiony si vysloužil ustarané pohledy, ale než ho stačili podrobit výslechu Brumbál pokračoval ve svém proslovu, teď už za přítomnosti celé školy..."Musíme jednat rychle, není času na zbyt. Budete chodit po jednom, od prvních ročníků v pořadí zmijozel, mrzimor, havraspár a nebelvír a kdyždý dostanete tento očarovaný srpec. Ten vás přenese do nového sídla, kde se o vás postará tamní personál." po těchto slovech k němu přistoupil Snape, který mu podal krabici plnou sprců a pokynul hlavou na nejmladší zmijozely. Ti se pomalu rozešli směrem k hlavě jejich koleje...postupně se přemístili všichni až na sedmý ročník Nebelvíru, Albuse Brumbála a SEveruse Snapea. Najednou se ozvalo hromadné přemístění a ve velké síni se objevili smrtijedi i s jejich pánem Severus zareagoval pohotově rychlostí blesku všem hodil zbívající srpce a během pár vteřin v Bradavicích zůstali jen smrtijedi. Všechny jejich kledby (povětčinou cruciatusi) minuli své cíle........."Co to mělo znamet?" začal Brumbál běsnit hned poté, co se přemístili do bezpečí Snapeova sídla.

"Nevím Brumbále, ale řekl bych, že Temného Pána už nebavilo déle čekat. Ještě že jsme to stihli. Brumbále, běž za ostatními a vezmi si tohle" odmlčel se a podal Brumbálovi přívěsek s jejich erbem "všichni v tomto domě tě budou poslouchat. Nařiď jim, ať všechny ubytují tak, jako v Bradavicích. Já zatím s Harrym posílím ochranu kolem celé hory." s těmito slovy chytil Harryho za rameno a donutil ho vyjít ze dveří. Za nimi ...... ich čakalo prekvapenie. Uvideli totiž...... Hermionu s Ronem, kteří evidentně čekali na svého přítele a zdáli se být mírně znepokojeni. Jejich znepokojení vzrostlo poté, co uviděli Harryho vycházet ven po bohu Snapea...
"Taky jsi viděla to co já?"zeptal se Ron.

"Jestli myslíš Snapea a Harryho, tak jo"odpověděla mu stále zaskočená Hermiona.Rozhodli sa ich sledovať a išli za nimi.
Potom uvideli Harryho ako so Snapeom čarujú.
Vtedy si ich Harry so Severusom všimli."Co tu děláte?" zeptal se naprosto překvapeně-zděšený Harry.
Snape však nebyl tak zdrženlivý jako Harry a proto, o několik vteřin později, leželi Harryho přátelé na zemi pod vlivem kletby Percificus totalus.Harry???zeptla se poněkud zděšeně Hermiona,"co se děje?""Neměli jste nás vidět. je to příliš nebezpečné! Jak pro mého syna, tak pro vás! Tato pevnost je již chráněna a vám. vám budu muset vymazat paměť -"
"Ne, tati, to ti nedovolím! Nemůžeš jim vymazat paměť! Jsou to mí nejlepší přátelé!!"

"Harry..."Ne! To prostě nejde!" Severus svraštil obočí. "Harry, já si opravdu myslím, že by to bylo nejlepší řešení." "Ne, nebylo," opakoval Harry. "Svým přátelům lhát nechci a jednou by se to stejně dozvěděli. Navíc to Ron s Hermionou určitě nikomu neřeknou." Ron a Hermiona svorně zavrtěli hlavami. Snape je chvíli zkoumavě pozoroval. Harry by vsadil vše, co měl na to, že právě v tuto chvíli nitrozpytem zjišťuje jejich loajalitu Harrymu. Harrymu se to moc nelíbilo, ale věděl, že jinak jim jeho otec neuvěří. Nakonec severus pomalu přikývl. "Tak dobrá. Nevymažu vám paměť, ale jen pod jednou podmínkou. Zavážete se Neporušitelným slibem, že nikomu o tom nic neřeknete." Ron a Hermoina se po sobě zmateně a trochu nedůvěřivě podívali. "Tati, to nemyslíš vážně!" vyjekl Harry. Severus se na svého syna přísně podíval. "Harry, pokud jde o tvou ochranu, nehodlám nic riskovat. Už tak jsem dost povolil, když jsem těmhle dvěma," střelil po dvou nebelvírských pohledem, "nevymazal paměť." "Ale, tati," začal Harry,

Severus ho však přerušil. "Dost. Už o tom nebudeme mluvit. Takže?" obrátil se na Rona a Hermionu. Ti váhavě přikývli. "Kdo bude pečetní svědek?" zeptala se Hermiona. "Můj syn," odtušil Snape. "Ale já nevím, co mám dělat," bránil se Harry. "Neměj strach, všechno ti vysvětlím. tak, kdo jde první?" Když byla přísaha hotova, odvedli přátelé Harryho do nové nebelvírské ložnice. "Pořád z toho nemám dobrý pocit," přiznal Harry. "Myslím z toho neporušitelného slibu.

 

Ron se s mávnutím ruky otočil." To je v pořádku kamaráde už na to nemysli"a vedl Harryho kolem již obsazených lůžek spícími spolužáky.I na ně toho bylo za celý den víc než dost a tak není divu,že sotva položili hlavu na polštář u lůžek která si zabrali ,usnuli.
Harry spal jen chvíli,když ho začala probouzet úporná bolest hlavy.Nečekal na to,až se bolest ještě zvíší,protože věděl,že za ní je Voldemort. Mátožně vstal a tiše opustil ložnici.Vyšel do naprosto temné chodby a nevěděl kudy se vydat do pokojů profesora Sneipa.Trochu se pousmál, pořád si ještě nezvykl,že je to jeho otec,když tu se před ním oběvilo zvláštní stvoření.Bylo podobné malému draku ,mělo smaragdové šupiny,které se leskly a k Harrymu naprostému údivu promluvilo.
"Potřebujete něco?"

"Co jste zač? Nikdy jsem neviděl mluvícího draka"řekl Harry,který se pomalu vspamatovával z úžasu."jestli budete tak laskav a ukážete mi cestu k otci budu vám moc vděčný" dodal ještě.
"Vy musíte být pan Harry "vypískl radostně tvor a ukazoval mu cestu .
"Prosím jsem jen Harry žádný pán."
"Děkuji za důvěru Harry.Já se jmenuji Paxl a jsem vyverna.Na hradě nás žije několik a pravdědodobně jse asi poslední zástupci svého rodu.Jsme vzdálení příbuzní draků,ale jsme menší a na rozdíl od nich umíme mluvit a co je nejdůležitější,měníme se na lidi."
Sotva to dořekl stát před Harrym mladík vyšší postavy v zelenám hábytu.Měl krátké kaštanové vlasy a ničím se nelišil od normálního člověka.Chvilku tak šli vedle sebe a
 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pokráčko - kdo ho za mě dokončí?

(lil, 17. 12. 2009 20:32)

když došli před Severusovi kamnaty, Harry se bezvládně skácel k zemi. "Panebože!" vyjekl Paxl, vzal Harryho do náruče docela nešetrně otevřel - no dobře, vyrazil dvěře. "Pane!" "Co se děje?" zeptal Severus, ale když uviděl Harryho, ukázal na postel, do které ho Paxl uložil a Severus Harryho 'vyšetřil'. "Teď ho můžeme jen odpočívat. Je to na něm." chvíli u něj seděli a najednou se začalo kolem Harryho stahovat světlo. s trhnutím se porbudil, vystřelil do sedu a celý zpocený se zmateně koukal kolem sebe.
*mezitím u Harryho*
propadal se temnotou a byl si jistý, že Voldemort našel způsob, jak se s ním spojit. a skutečně, jakmile si to pomyslel, začali se rozsvěcovat svíčky a objevila se dvě tmavě zelená křesla, na jednom z nich seděl Voldie. "Vítám tě, Harry. ani jsem nepředpokládal, že ti to dojde tak rychle." ušklíbl se. Harry se mezitím posadil do druhého křesla a čekal, co z jeho soka vypadne. "Harry, zvážil si můj návrh?" prolomil ticho po chvíli mlčení Voldemort. "moji odpověď už znáš, nechápu, proč si s tím děláš takové starosti. určitě ti to kouzlo čerpá velké množství energie." "O mě strach neměj. teď se tu jedná o tebe a tvou odpověď. Přijímáš tedy můj návrh?" "Ne, připravil si mě o tolik blízkých a teď doufáš, že to řijmu a stanu se tvým poskokem?" vytáhl obočí Harry. "samozřejmě. čím víc mi budeš vzdorovat, tím víc blízkých ti vezmu. a můžeme začít třeba, hm, co takhle Weaslyovi?" Harry zbledl. "Nech už mé přátele napokoji." zavrčel Harry. Voldemort poznal, že teď trošinku přestřelil, protože se kolem Harryho začalo stahovat snad všechno světlo světa. Voldemort se usilovně vrátit do svého těla, ale nedařilo se mu. najednou začal pociťovat ohromné množství pocitů, bolest, zlobu, smutek, přátelství, lásku... to vše ho zaplavilo a jako jedna velká vlna ho to vrátilo do jeho těla. Harry sebou trhnul a vymrštil se do sedu. celý zmatený se díval kolem sebe a snažil se zjistit, kde je, když mu pohled padl na Severuse a Paxla...

pokračování 4

(dracula, 16. 6. 2009 12:14)

po chvilce se vrátili i s omějem a ihned se připravil obklad a trochu horkého čaje na uklidnění. Harry se probudil až druhého dne ráno a ihne se vyptával svého otce co se stalo. " Ach Harry jsem rád že ses probudil, a doufám že je ti líp než včera večer.

Pokračování na třetí

(pokus, 16. 6. 2008 17:30)

"Harry" Severus v obličeji úplně zbělel. "Za tohle se neznám, takhle ubližovat mému synovi nikdo nebude! Jen počkej Voldemorte, Harryho nedostaneš. Nikdy, za žádnou cenu" Jemně uchopil svého syna do náručí a hledíc na vyverna řekl: Paxle, přichistej mému synovi pokoj, vedle toho mého." Samozřejmě pane" odvětilo zelené stvoření a stichým ,puf, zmizelo. "Axo, potřebuji natrhat oměj" "Samozřejmě" přikývl rudý rudý vyverna a tktéž jako jeho druh zmizel. Severus se po rozdání rozkazu vydal již do připraveného synova pokoje.

Pokračování pokračování

(Eržika, 3. 5. 2008 18:38)

Paxl se vyděšeně sehnul k Harrymu. "Harry!" Nedostal odpověď. "Axo!" zavolal a předním se objevil tmavě rudý vyverna.
"Co se stalo, Paxle?" zeptal se rudý dráček.
"Sežen okamžitě pána Severuse!" řekl naléhavě Paxl. Vyvern Axa bez dalších otázek zmizel.
Harry se na kamenné podlaze začal zmítat a křičet bolestí. Paxl se ho snažil držet, aby si neublížil, ale neměl moc úspěch.
"Harry!!!" ozvalo se z konce chodby. Severus rychle přiběhl ke dvojici, v obličeji byl úplně bílý. Paxl udělal svému pánovi místo a Severus okamžitě stiskl zmítajícího se chlapce ve svém náručí. Harryho tělěm ještě několikrát přejela vlna křečí. Nejdnou vše ustatlo. Harry ležel bezvládně v otcově náručí jako hadrová panenka...

pokračování

(Blytonka, 1. 5. 2008 17:57)

povídali si o profesoru Snapeovi. Jak Harry zjistil, podle Paxla nebylo milejšího, hodnějšího, šlechetnějšího a no prostě lepšího člověka, než byl Snape. Potom přešli v rozhovoru na historii panství a bezpochyby by si byli povídali ještě hodně dlouho, kdyby o sobě náhle nedala Harryho jizva vědět a on by se bolestí neskácel k zemi.